Kandidáti

15. 1. 2013 / Přemysl Janýr

Zrovna jsem odeslal mail reagující na vyjádření SPaSu k volbě prezidenta, pak jsem se podíval na Britské listy a ustrnul, protože nejen SPaS, ale i ČSSD a většina zdejších autorů opět vede osvědčenou denunciační kampaň způsobem, který nás opět spolehlivě přivede leda do nových průšvihů. Jak nerad píši narychlo a na aktuální témata, tohle deja vu vzbuzuje obavy z budoucnosti. Pokud jsou alespoň někteří čtenáři ještě schopni myslet jinak, než v ideologických klišé a stereotypech, nabízím jim několik poznámek.

V první řadě je na čase si uvědomit, že disperzní občanská společnost má ve volbách jako takových velmi omezené šance proti organizačně, mediálně a finančně zajištěným partajním aparátům -- a není to ani ten druh sportu, ve kterém by se s nimi měla měřit. Nakonec s výjimkou Táni Fischerové nebyla schopna předložit vlastního kandidáta -- a ta zas neskončila tak špatně. Že nakonec právě kandidáti největších stran neuspěli je již samo o sobě v jistém směru povzbudivé.

Autoři asi zapomínají, že ještě před pár dny vážně hrozilo finále mezi Zemanem a Fišerem. Teď názorně ukazují proč tahle země ani po deseti převratech nemůže fungovat: protože ideologie a osobní animozity vždy znovu vystrnadí střízlivý rozum. Neříkají nic jiného, než aby se lidé rozhodovali podle třídních instinktů, k tomu dikcí hodnou politruka, který si nastudoval, že Schwarzenberg je reakční feudál a Zeman reprezentant pokrokové levice.

Vyjádření SPaSu vypočítává hříchy, kterých se pravičák Schwarzenberg dopustil -- kupodivu vesměs pouze takové, kdy loajálně hlasoval s vládou, jejíž je členem. To bych tedy uměl docela rozšířit o pár jiných, plynoucích z jeho osobní iniciativy. Loajalitu bych u prezidenta -- zejména po tom stávajícím - naopak vítal.

Přinejmenším Jan Kavan by ale měl umět vyplnit příslušné kolonky také u Zemana, jedné z nejprofláknutějších osobností české politické scény vůbec. Zejména pak kolonky, kde se nejednalo o žádnou loajalitu, ale naopak. Postoj he's a bastard, but he's our bastard skutečně není to, s čím bychom měli znovu začínat a rozhodně nebudí důvěru ve své proponenty a jejich poučitelnost.

Vezměme prostě na vědomí, že z prvního kola vzešly dvě osobnosti, ke kterým je možné mít oprávněné výhrady a uvažujme střízlivě o tom, co od nich můžeme v dané funkci očekávat. Směrování politického vývoje země k ní definitivně nepatří.

U Schwarzenberga lze předpokládat, že se bude držet při zdi, vyhne se všem excesům a bude schopen komunikace se světem okolo. To je asi tak maximum, co od českého prezidenta -- zejména po Klausovi - vůbec očekávat lze. Rozhodně ale ne od Zemana, který je dalším vydáním Klause v lidovém provedení.

Ač to možná někomu ode mne připadne třídně neuvědomělé a vzhledem k tomu jak píši jindy i nekonsekventní, pojedu volit Schwarzenberga a jsem docela rád, že alespoň tuhle alternativu vůbec mám, protože mezi Zemanem a Fišerem bych volit nejezdil. Jsem nakonec docela rád i že se Jiří Dienstbier, kterého jsem volil v prvním kole, do finále nedostal. Je ho zatraceně zapotřebí v reálné politice a na prezidentskou konečnou je ho škoda. Takhle mu dobrý výsledek pomůže.

Takže na rozdíl od většiny ostatních autorů považuji výsledek voleb za docela akceptovatelnou a reálnou šanci vyváznout na poslední chvíli jen s odřeným hřbetem.

0
Vytisknout
7116

Diskuse

Obsah vydání | 16. 1. 2013