Krytí špíny morální autoritou

16. 1. 2013 / Jan Komrska

Naše občanské "co dál" nezávisí na výsledku druhého kola voleb. Vzedmula se překvapivá vlna překvapení a my voliči infantilně podporujeme menší zlo, menší smrádek, menší plk. Nějak si sakriš nechceme připustit, že jsme jen svědky dalšího dějství divadelní hry, jejímiž otci-dramaturgy jsou bratři v triku Havel a Klaus.

Nějak nám uniklo, že doba hesel, plakátů, hřímání z tribun, stranických programů, moralit, argumentace a dokonce i volebních slibů je fuč.

Uniklo nám tak trochu, že za volebními úspěchy stojí inovované manipulativní technologie: marketing, propaganda, demagogie, klamná reklama, sofistikované PR.

Volby jsou super zakázka a je třeba zmáknout jejich workflow a nezbabrat timing.

Zatímco my se pořád cítíme jako nevěsta, za níž dorazila parta nápadníků, nakukují do našich hlaviček týmy marketingových a PR specialistů a soukají tam masmediálním trychtýřem pečlivě zformované surogáty. Jejich nástroji nejsou argumenty či dokonce fakta, ale naše hlubinné sympatie a antipatie, které se naučili sestříhat a ušít z nich kabátek na míru.

Není to geniální, dohnat jednoho pár figurami k tomu, aby proti vlastnímu zájmu fandil a napomáhal zhola nevyzpytatelnému a nepostižitelnému fantómu? Řekni mi, do jaké cílové skupiny patříš, a já ti řeknu, proč Ho budeš volit. Ze zručně hněteného těsta důvěřivých a ochotných je mezitím bděle odkrajováno. Nedržíš basu? Polib si.

A tak upíráme svůj pohled na malé jevišťátko o dvou činohercích, zatímco za zády se přestavují celé kulisy našeho života. Pravidla hry se mezitím aktualizují, aby se vyloučily nahodilosti a vše šlo jako na drátku: to je koneckonců měřítko všeho obecného dění. Je zkrátka třeba odvolit a není čas se zabývat věcmi tak znepokojivými, jako je nevěcnost, odklánění otázek, bagatelizace, trivializace, polopravdy, slovní piruety, mlžení, brnkání na emoce, rozpor mezi tvrzeními a činy, sebechvála, arogance, podbízivost, osobní útoky, ignorování či dehonestování oponenta, nevraživost, démonizace soupeřů, přisvojování si výlučnosti názorů, patentování pravdy atp. Koho by napadlo, že plaveme v živném roztoku lži, která si mezitím vyvinula celkem slušné mimikry.

Jeden by se málem zalekl, ale...je to vlastně jen pár marketingových kousků, nic docela nového. Základem je krytí špíny morální autoritou. Tento princip se neustále zdokonaluje, tak jak na něm pracují rukou nerozlučnou PR agentury, politici, think tanky, korporace, finanční oligarchové a různí jejich přátelíčkové a ochotníci barevných revolucí.

Jak bylo řečeno, ďábel se projeví v detailu. Jako by to ale nestačilo, na naší malé scéně se "ďábel" předvádí v celé parádě, což je pak hodné pozornosti a studia.

Copak kampaň potřebuje něco popírat, nebo bagatelizovat negativní skutečnosti, které nechtěně prosákly do éteru? O co efektivnější je věnovat se generování osobní aury kandidáta! A že někdo furt chrní, nepronese kloudnýho slova, zpívá jako kapr na suchu a je jen medvědem jakýhosi medvědáře? Pomůžeme-li trochu fantazii, jsou to vesměs ryzí pozitiva, činy odvahy.

Dalším vynálezem je pitoreskní spojení plebejské familiárnosti s výšinami ducha. Král a halama v jedné osobě, to má sexepíl.

Na ten nejlepší trik ale přišel autor podpisu, který si zprivatizoval srdíčko. To se pak nafouklo a zadoutnano na Hradě, aby se teď vtělilo v nový slogan: "V prvním kole si dopřejte volbu srdcem".

Proč říkat lidem na férovku, že myslíme za ně? Proč se svěřovat s tím, že je to ta naše pravda, co vždycky vítězí?

Tato karta musí plesknout o stůl až na konec, neboť, jak známo, pěna okouzlení rychle opadá. No, a pak už stačí jen přimísit trochu frivolnosti, aby si i našinec užil v tom pajzlu nějaký to moudro. A jelikož tzv. kulturní kruhy mají odjakživa anténky vhodné k rozpoznání svých potenciálních dobrodinců, je třeba celé dějství zarámovat jejich srdečným dobrozdáním. Nic naplat, tvorba ikon je dovedností, ke které sociálnem hendikepovaná opozice ještě nedospěla, a podíváme-li se na její činovníky, zřejmě ještě dlouho nedospěje.

Co s tím? Pokud v tom nechceme vidět frašku, ať je to tedy jako v detektivce: nikomu a ničemu nevěřme, a nejméně těm, kdo jsou ztělesněním důvěryhodnosti. Pro příště buďme radši jako Mr. Holmes, vzdáleni entuziazmu i skepsi. Co dál, to nevíme. Jedno už nám ale asi došlo: život zkrátka imituje umění.

0
Vytisknout
6766

Diskuse

Obsah vydání | 17. 1. 2013