Sebeúcta a pud sebezáchovy? Nemáme, zeptejte se v příští dekádě

13. 1. 2013 / Karel Dolejší

ČSSD v druhém kole prezidentské volby podpoří Zemana. Udělá to přesto, že právě strašák Zemana na Hradě a změny zahraničně politické orientace, která by mohla vyplynout z ruských vazeb tohoto kandidáta, měl nemalý a možná rozhodující podíl na mobilizaci pravicového elektorátu. Jestliže úřadující Sobotkovo vedení představuje mírně protikorupční orientaci strany, trucující expředseda si s korupcí a rozkrádáním hlavu neláme - a pokud je vůbec v něčem "na levici", reprezentuje ten její proud, který je naprosto nereformovaný. Když tedy Lidový dům Zemana podporuje, ačkoliv se až dosud proti němu ostře vymezoval, říká tím: "Naše strana nemá žádnou identitu a sebeúctu, jsme nereformovatelní a rozpadáme se."

Ale ani na druhé straně to není jiné a marně tu hledat jakékoliv i jen chabé stopy hájitelného konzistentního stanoviska. Když kupř. i bývalý Schwarzenbergův podřízený, jemuž coby ministr rukoudáním cosi slíbil ("slovo šlechtice"), nedodržel to a tím ho existenčně ohrozil, na svém facebookovém profilu veřejně vyzývá k volbě takové osoby, člověk si jen říká, že pud sebezáchovy a nejzákladnější sebeúcta si zřejmě v české kotlině vybraly na dlouho dovolenou. Jak může být Schwarzenberg proti Zemanovi čehokoliv údajnou zárukou, když dotyčný spolehlivě ví a na vlastní kůži si ověřil, že se mu ani v nejmenším nedá věřit?

Protizemanovský mobilizační potenciál bude v druhém kole voleb obrovský a limity Zemana jako kandidáta, který je pro mnohé kvůli svému příšernému narcismu, vazbám na staré struktury a ruské sponzory za každých okolností nevolitelný, vystoupí do popředí, takže je mnohem pravděpodobnější, že neuspěje.

Pokud by ovšem uspěl, byla by to pro levici ještě horší katastrofa než fakt, že proti nejhorší vládě v moderních dějinách této země nedokázala využít potenciálu nevídané lidové nespokojenosti. Zeman, pro kterého je - podobně jako pro oposmluvní siamské dvojče Klause - ústava cárem papíru a prezidentská funkce otázkou osobního zadostiučinění, by skýtal pravicové propagandě tak skvělý cíl (nejméně plnohodnotná náhrada za již nefungující antikomunismus), že by diskreditace levice jeho prostřednictvím mohla otočit i výsledek příštích parlamentních voleb ve prospěch kalouskovské pravice...

0
Vytisknout
7845

Diskuse

Obsah vydání | 15. 1. 2013