Předvolební rozjímání pamětníka

9. 1. 2013 / Petr Miller

Blíží se den volby a sdělování sympatií či nesympatií s tím či oním nabývá groteskního nádechu. Dnes mne zaujaly dva pokusy jak demagogií ovlivnit rozhodování voličů. Shodou okolností oba byly publikovány v Parlamentních listech.

Ten první, pana senátora Doubravy, mne spíše pobavil.

Pan senátor se rozhodl, že bude svatořečit Miloše Zemana.

Petr Miller byl první ministr práce a sociálních věcí po Listopadu 89.

Na pana senátora se opravdu, ale opravdu pamatuji. V roce 1998 jsme na severu Čech vedle sebe seděli a sdělovali do hlediště, čím chceme obohatit senát. Starosta Doubrava se už tenkrát se projevil jako bavič, a pro potěšení bližních prohlásil, že kandiduje do senátu, protože ho chce zrušit. Svatá prostoto. Horda jeho příznivců, kterých tam tehdy byla převaha, aplaudovala. To byl program, se kterým pan starosta ve druhém kole vyhrál.

Pak se ze starosty Doubravy (mimochodem dobrého a v Telnici oblíbeného) stal senátor a rychle zapomněl na svůj slib, protože to už přestala legrace a bylo třeba uvažovat pragmaticky. Přece by byla škoda nevyužívat dobrodiní státní pokladny. Tak trochu groteska, na kterou se v té smršti podobných "kašpárkovin vyzrálých politiků" za ta léta zapomnělo, stejně tak jako i na senátora Doubravu, kdyby se nepřipomněl dnešním svatořečením mučedníka Zemana, které svým obsahem by mělo vejít do učebnic již od základních škol.

To už je jiná liga. Totalitní režimy plodí řadu trubačů a návyky z dlouhé cesty karierního komunisty se jen tak zapomenout nedají a to i tehdy, když pan senátor Doubrava, coby nevděčný syn svou rodnou stranu opustil.

Karierní komunisté, byť dnes už jen bývalí, k sobě tíhnou, a tak pan senátor maluje Zemana, kterého já, ač dlouho vzpomínám, neznám, ale myslím, že znám Miloše Zemana lépe než on a proto bez ohledu na jeho omyly "jeho" Zemanovi svůj hlas nedám.

Druhá poznámka se týká článku, který sděluje, že "Zeman utřel Dienstbiera: To politické dítě si nic nepamatuje".

Skoro bych vykřikl: Miloši, pomalu s pamětí. Já si také mnoho pamatuji a zejména mnoho z toho, co se týká nejen Tebe, ale po jistou dobu nás obou. Ani jeden z nás nebyl socdemák a nakonec, dali jsme se dohromady jen proto, že OH bylo mrtvé a zejména proto, že jsme se chtěli někde "uplacírovat", pokud možno "nahoře".

To byl ten pravý důvod, proč jsme nakonec také udělali "obrat" v socdem, kde, s našimi zkušenostmi, to nebyl v té době žádný problém.

Mimochodem, když už jsme u Tvé "výjimečnosti", jak o tom breptal dnes senátor Doubrava, jak jsi přispěl, aby OH ve volbách uspělo?

Kolik hlasů jsi získal? Pokud si pamatuji "nic moc", vlastně nula. Táhl jsem to já, Dienstbier a Rychetský.

Prostě jsi outsider, který se propracoval nahoru na zádech jiných a tím outsiderem jsi zůstal. Díval jsem se na billboard, na kterém sděluješ, "I v roce 1968 jsem byl s vámi" a marně jsem hledal smysl tohoto sdělení. Byl jsi s námi? S kým? Jako vůdce, nebo člen davu?

Ale to jsme byli po určitou dobu, také my všichni. Kdo se v té době angažoval proti, dostal za to svou "odměnu".

Ty jsi v té době vstoupil do KSČ. Hledal jsi cestu nahoru, která nevyšla a tak se jen odložila. Tvoje výpady proti Jirkovi jsou "mimo mísu", tedy hloupé a ubohé.

Jirka je proti nám mladý kluk, ale má perspektivu, kterou Ty ani Venca Klaus a také samozřejmě i já už nemáme, tak nebuď hlupák a vrať se ke svým snům na Vysočinu. Víš, je hrozné to odcházení dveřmi a vracení se třeba oknem, a když už přijde na komín, je to už směšné. Přeber si to, říkají, že jsi chytrý.

0
Vytisknout
5133

Diskuse

Obsah vydání | 11. 1. 2013