Václav Klaus ve světě, v OSN a doma

8. 10. 2012 / Miroslav Polreich

Hodnocení ale i jenom letmý pohled na prezidenta nutně vyžaduje komplexnější přístup. I politika v našem, do jisté míry limitovaném prostředí má při rozhodování svá úskalí. Nelze k tomu nepřihlédnout ani v případě hodnocení funkce či osoby ve vrcholné exekutivní pozici. Prezident Klaus je skutečně nesnadno zařaditelný. Nemůže být porovnáván s jeho předchůdcem, který sice měl řadu vzácných úvah, pokud byl sám sebou, ale byl snadno ovlivnitelný a dokonce manipulovatelný jednoduchým pojetím "našeho" mediálního prostředí ( české ani ale nemáme). Ne tak Klaus - a v tom je jeho či spíše náš hlavní problém. Nejsme zvyklí na samostatný přístup myšlení a zohledňování předně našeho či svého zájmu. To vyžaduje u jednotlivce nejenom erudici, ale předně odpovědnost a odvahu.

Je mnoho věcí, se kterými lze a dokonce je nutno s Václavem Klausem nesouhlasit. Jedná se o složité otázky vnitropolitické, ekonomické a s nimi související pochopitelně i problémy sociální. Naopak současné přístupy prezidenta, které jsou založeny na promyšlené a oprávněné kritice v mezinárodních a to velmi napjatých zásadních otázkách zaslouží ocenění, stejně jako jeho úvahy a odsudky "primitivního antirusizmu a zaslepeného amerikanizmu, které jsou jinými stranami téže mince". Prostě zde je Klaus jednoduchým a prázdným a snadno přizpůsobivým lidem velmi nebezpečný -- nutí k přemýšlení. Je to dobrý partner pro názorový střet, avšak na úrovni váhy argumentu. Často vytýkaná arogance a přehlížení druhých není proto na místě. Dovede dokonce uznat svoji chybu (decentralizace země formou regionalizace), ale i za celý stát (agresivní válka). Popularita je hezká a příjemná vlastnost. Nabaluje přátele, kteří pak i v dobré vůli stojí v cestě, a berou čas.

Klaus má ve světě své jméno vytvořené vlastním a to zásadovým postojem v podstatě na obranu objektivních faktů a mezinárodního práva. Překvapivě se zdá, že někdy stojí osamoceně. To ovšem není jeho chyba. Ano nesouhlasil s válkou proti Jugoslávii, s americkou agresí proti Iráku, s podporou terorizmu v Kosovu i jeho protiprávnímu uznání samostatnosti. Hodnocení války Gruzie a odmítnutí podílet se na propagační servilní jízdě "postkomunistických" představitelů na podporu Tbilisi.

Odmítá dále zneužívání lidských práv k nátlakovým dokonce útočným přeshraničním akcím, které se dějí velmi selektivním způsobem. To není v současné době, kdy "lidská práva" jsou zneužívána snadný přístup, ale jedině správný. Vzpomeňme na již nežijícího diplomata a životem těžce zkoušeného člověka, Eduarda Goldstuckera jeho citací: "Klasický kolonializmus se sápal na svět tvrzením, že šíříme civilizaci ...kulturu. A teď jsou po ruce lidská práva. Já myslím, že lidská práva byla objevena jako velmi účinný prostředek rozšiřování mocenského vlivu." Souladně můžeme citovat i prezidenta Václava Klause: "Dnes velmi módní ideologii lidských práv nepovažuji za neutrální a nevinný koncept, vidím v ní alternativní, záměrně poněkud rozmazanou ideologii a politickou doktrínu".

Prezident Klaus ve své kapacitě, i když je tendence mu nepřiznat exekutivní pravomoc, se v zájmu cti národa omluvil Srbům. On jako představitel státu našel způsob jak svoji hlavu sklonit. Ano je arogantní při jednání s hloupými, ale velice skromný a pokorný před neoprávněnou obětí naší české agrese. I naší vinou umírali lidé a ta odpovědnost je o to větší, že jeho předchůdce v prezidentské funkci vzal ji na sebe dokonce odmítnutím zprostředkovat jednání k předejití války o které byla česká strana žádána kosovským prezidentem I.Rugovou. Byl to Klaus, který svým postojem ukázal cestu jak se nenechat vmanévrovat do slepé prostomyslné poslušnosti.

Často čteme o dělení kompetencí v oblasti zahraniční politiky s tendencí zlehčit postavení prezidenta právě pro jeho názory. Kompetence však nejsou jen o formálním dělení agendy, mají také svůj obsah. Nekompetentní jsou však ministři MZV a pracovníci této složky, kteří popírají funkci Charty OSN, mezinárodní právo a neznají rozdíl mezi de facto a de jure a tím se věcně vzdávají oprávněnosti vůbec zastupovat náš stát.

Václav Klaus si občas dovolí i hodnotit vnitropolitickou atmosféru. O jeho postoji k antirusizmu jsem se již zmiňoval, on ale velmi ostře vystoupil i proti dnešnímu antikomunizmu (jako by opisoval od Petra Uhla) - dávno přežité pseudoideologii minulé doby. Stejně tak je znám jeho postoj k jistým tendencím, které stále vyzývají k hledání "vnitřního" nepřítele a odmítá tento přístup jednoznačně jako dědictví komunizmu. Nakonec je to přístup těch lidí a institucí, kteří nemohou se opřít o svoji práci a schopnosti, a uchylují se tak k vytváření společenských nejistot a vzájemného podezírání.

Z výše uvedeného je zřejmé na čem se v podstatě zakládá široká a permanentní mediální kritika prezidenta. Zdůrazňuji to právě s vědomím, kdo vlastní a manipuluje s těmito prostředky snažícími se ovlivňovat veřejné mínění a nakonec i zaměření naší zahraniční politiky. V málo které zemi cizí zahraniční zájmy hrají tak silnou roli při zasahování do vnitropolitické atmosféry jako v našem prostředí.

Vystoupení prezidenta Klause v OSN vycházelo z nutnosti reakce na závažné mezinárodní problémy a nastínění cesty k jejich řešení. Nic nového však nenavrhl.

Nepotřeboval. Ale dovolil si něco, v dnešní proválečné tendenci velmi nepřístojného -- "trvejme na mezinárodním právu, zásadách Charty OSN, udržujme v tomto rámci mezinárodní mír a bezpečnost, rozvíjejme přátelské vztahy mezi zeměmi a zabezpečujme mezinárodní spolupráci při řešení mezinárodních konfliktů. Spojené národy by se od těchto principů neměly odchýlit. Neměly by hledat alternativní či náhradní projekty k těm, které jsou zaměřeny na zvyšování míru, svobody a demokracie. Měly by zůstat mezivládní platformou, založenou na pluralitě názorů svých členských států a na vzájemném respektu k jejich občas se lišícím pozicím." Konec citace.

Tímto projevem Klaus jednoznačně se přihlásil k trvalým hodnotám. Jak znám novou koncepci Ministerstva zahraničních věcí těžko v ni hledám tak kategorické přihlášení se k mezinárodní odpovědnosti. Pokud vůbec.

Myslím, že není od věci si připomenout, že jako členský stát NATO jsme na sebe vzali závazek, jediný který smlouva obsahuje, a který je vyjádřen v článku l Washingtonské smlouvy NATO. Vzhledem k jeho souznění s projevem prezidenta Klause na Valném shromáždění OSN ocituji:

"Smluvní strany se z a v a z u j í jak je uvedeno v Chartě Spojených národů, urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být zapleteny, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoliv způsobem neslučitelným s cíli Spojených národů".

Smysl projevu prezidenta v OSN našim mediím jaksi účelově unikl v podstatě jako neaktuální i když dobře vědí, kde jsou problémy dnešního světa a doporučené řešení Klause, opravdu v ničem nové, bylo zásadní. Bylo třeba dodat jen jednu věc, která s řešením dnešních problémů souvisí. Je to vzájemná závislost zemí ale i mocností při vyrovnání se s problémy světa. Je to jejich s l a b o s t co nyní rozhoduje a tím i nutnost ke sporupráci. Zásada "Might is Right" odešla do historie. Máme novou šanci a na jiném základě. Problémem ovšem je a cituji ze své korespondence se Zbigniewem Brzezinskim: "the big question is whether the international community will be intelligent enough to také advantage of it..." Z.B.

Škoda, že dnešní MZV, nemá ani kapacitu, ani vůli uvažovat v souladu s prezidentem, natož hledat cestu s naznačenou "novou šancí".

Media v podstatě o projevu Václava Klause v OSN mlčela, ale "think tank" Asociace pro mezinárodní otázky pokládal za nutné, aby otiskl z pera svého šéfa Tomáše Karáska úvahu "Nevalný prezident ve Valném shromáždění". Na jedné straně mu jaksi rozumí, i když ho obviňují z nekolegiality vůči našim spojencům z NATO (asi neznají článek 1 smlouvy) a na druhé straně došli k závěru, že "Česká republika se z dobrých důvod hlásí k myšlence univerzality lidských práv a sdílených hodnot..... a považuje je za natolik podstatné, že je ochotna podpořit je v krajním případě i vojensky".

To je síla myšlenkového výstupu této organizace, mluvící dokonce za Českou republiku a její ochotu vstupovat do vojenských konfliktů a to vše bez dementi Ministerstva zahraničních věcí či Ministerstva obrany. "Analysy" této instituce jsme nuceni ve stejném zaměření téměř pravidelně slýchat dokonce i z veřejnoprávní TV. Dnes už útočí přímo na prezidenta, aniž by byl poskytnut prostor k vyznění věcných faktů a hodnocení jiným subjektem.

Jak jsem již úvodem uvedl je možno zcela oprávněně s mnohými názory Václava Klause hlavně v oblasti vnitřní politiky nesouhlasit, trvalá mediální kampaň proti jeho osobě má však zahraničně politický oponentský podtón zneužitím vlastnických vztahů právě v českých médiích.

0
Vytisknout
3054

Diskuse

Obsah vydání | 9. 10. 2012