Důvody možné čínsko-japonské války

9. 10. 2012 / Petr Fiala

čas čtení 4 minuty

Před časem rozvířila média zprávy o konfliktu mezi Čínou, resp. dvěma čínskými státy, tj. ČLR a Čínskou republikou (dále jen ČR), na straně jedné, a Japonskem, o ostrovy ve Východočínském moři. Může takový konflikt přerůst ve válku, jak to naznačily některé diskuze, které byly v poslední době publikovány (viz např. ZDE)? V následující úvaze se pokusím sumarizovat důvody takové potenciální války:

1) Na čínské straně existuje i více jak padesát let po válce silný resentiment. Tento pocit je paradoxně silnější na pevnině, která byla Japonci okupována krátce nebo vůbec, než na Tchaj-wanu, kde okupace trvala mnohem déle - padesát let. Vláda, která by dokázala tento pocit využít, by pro válku jistě získala podporu. (I autoritářská vláda ráda jedná s podporu veřejnosti!) Pocit ponížení Číny samozřejmě není orientován jen vůči Japonsku. Jak to řekl komentátor hongkongské televize na konci čínské olympiády:"Pro ně (míněno nečínský svět, pozn. P.F.) to byla jenom olympiáda, ale pro nás to byla svatá válka!" Vůči Japonsku je ale nejsilnější. Ostatně, je otázka, zda by taková válka nemohla přerůst ve válku světovou.

2) Válka by mohla odvést pozornost od domácích problémů, hlavně ekonomických, a to v obou čínských státech. Akvizice japonského majetku na čínském území by byla okamžitým přínosem. Dlouhodobým přínosem by mohl být další rozmach už tak silně rozvinutého vojenského průmyslu. (Pomíjím další válečnou kořist, jejíž rozsah je nejistý.)

3) Pokud by se ČLR podařilo jednat ve shodě s ČR, byl by to způsob, jak eliminovat americký vstup do konfliktu. (Spojené státy mají uzavřené dohody o obraně s Japonskem i s ČR. Je těžko představitelné, že by americká armáda bojovala na obou stranách, tedy sama proti sobě.) Tato skutečnost sice není důvodem k válce, zvyšuje však její pravděpodobnost, protože ji usnadňuje.

4) I fingovaný konflikt ČLR s Japonskem by mohl být pro ČLR prospěšný, neboť by jej mohla využít k vojenskému obsazení Tchaj-wanu, a tedy k faktickému a dlouhodobě připravovanému sjednocení s ČR. Faktické sjednocení ČLR a ČR by asi bylo hlavním územním ziskem pro ČLR, neboť by proti němu pravděpodobně nikdo - kromě autora tohoto článku - neprotestoval. Z tohoto důvodu by to také byl zisk trvalý. 5) Ani pro v ČR vládnoucí KMT by nemusela být válka s Japonskem neatraktivní, pokud by nevedla k obsazení Tchaj-wanu vojsky ČLR - bylo by ji možné využít k vyhlášení výjimečného stavu a k pozastavení demokratických pravidel vládnutí. (Současný prezident Ma je ve druhém funkčním období a Ústava jeho další kandidaturu vylučuje. Naděje, že by byl zvolen někdo jiný z KMT, je malá.)

6) Boj o jakékoliv ostrovy či nerostné bohatství může být záminkou, nikoliv důvodem k válce. Obě velmoci, tedy Čína i Japonsko, mají dostatečně velké neosídlené oblasti a dost prostředků, aby si nerostné bohatství opatřili jinak.

xxx

Dovolím si malou předpověď: V současnosti se připravuje výměna ve vedení ČLR. Je otázka, zda výměna bude znamenat taky změnu strategie, jíž až dosud byla stabilita (to bylo taky důvodem, proč pekingská vláda neváhala odvolat nepopulárního místodržícího Hongkongu v roce 2005, jako bezprecedentní gesto vstřícnosti vůči navrácené kolonii, ale potlačila nepokoje v Tibetu v roce 2008). Pokud by ke zaměně došlo a strategie stability byla suspendována či zmírněna, jistě by to zvýšilo pravděpodobnost války. K té by - podle výše uvedených odhadů - mohlo dojít někdy mezi koncem tohoto roku, tedy po nástupu nového vedení ČLR, ale ještě před koncem roku 2015, tedy před prezidentskými volbami v ČR.

xxx

Použil jsem v dnešní úvaze metodu 'cui bono?', tedy 'komu ve prospěch?' Tato metoda samozřejmě má své limity. Jsem si jich vědom. Netvrdím, že lidé (nebo státy) jednají bezpodmínečně tak, jak je to pro ně výhodné.

0
Vytisknout
10395

Diskuse

Obsah vydání | 10. 10. 2012