Kult násilí metylstátu

9. 10. 2012 / Václav Dušek

U nás doma, zdá se, je lépe býti násilníkem než obětí. U soudu hledají soudci s advokáty nejapné příčiny zločinu a snaží se skutky mrzké omluvit, obhájit, zjemnit rozsudky -- vrah a povaha zralá na uzavřenou jednotku intezivní psychiatrické péče má zaručenou nemalou pozornost společnosti. Rozsudky nad odpornými zločinci jsou výsměchem pozůstalým a demokratické šlechtě. Ukazují naši nahatou demokraturu v praxi. Tedy -- vyplácí se krást, přepadat, zabíjet, mučit, znásilňovat, podvádět a lhát.

Vězeňský systém z dob krále klacka! Nejsou nazbyt ty sakramentské, sakulentské peníze. Starý obehraný song -- kdy nadbytečné peníze byly? Kdy se naši vládní rozumbradové zamýšleli nad neudržitelností kapitalistických vymožeností ? Důkladně a s veškerou vážností a znalostí? Jejich obhajoba neschopnosti připomíná silně doby, kdy statkář, kulak, fabrikant a prohnilý umělec překáželi v rozvoji sociální pohádky; dnes po dvaceti letech nás za pomoci žurnalistických šíbrů (napojených přečasto na místa bretschneidrovská) straší bubákem komunismu, i když v tomhle regionu, a možná nejen v něm, žádný čirý komunismu neexistoval, ani ten s lidskou tváří ne. Komunismu byl mrtvev od narození, nepomohl by mu ani atomově řízený inkubátor! Kapitalismus ve formě historického zauzlení je také mrtvev a nepomohou mu ani transfúze dobrovolných dárců chabých myšlenek, polomyšlenkáři a neumětelé.

Bez nalhávání si našeho stálého raketového pokroku, vážení, jsme v mnoha oblastech sto let za opicemi.

Trocha kyanidu.

Školství. Stačí se ponořit do jeho kalných stojatých vod. Biflování, zbytečné znalosti vyšumí koncem školního roku, nesmyslné a potírající křiviny kreativitu žáků. Učitelé, podučitelé a nadučitelé výrazně svázáni předpisy, zákony, nemožností výchovy vcelku, podceňěni finančně, společensky, utiskováni žactvem, tupými rodiči a mnohdy zastaralou práchnivějící soustavou, to vytváří předstupně násilí, i když si krutou realitu nechceme připustit. Ovšem můžeme si zároveň položit otázku, jak v tomto nepřehledném školském oceánu marností, vyrostli špičkoví vědci, technici, umělci... proč neznáme jejich cestu k poznání významného? K čemu nám informace o násilnostech, dennodenní hlášení odporných zločinů, mrtvých na silnicích, pomordovaných magory,... a jeden se obává, aby ve školách nevznikl předmět: Násilí a jiné ohavnosti, růžová budoucnost!

Zdravotnictví. Jeho bezplatnost je protimluv, ano, ale... léčení bývá ve špičkových oborech na úrovni celosvětové, dokážeme člověka rozebrat a složit, přešít, vyměnit mu naráz pár orgánů, našít mu tvář... Medicina ušla mílové kroky, i proto, že političtí šašouři nemohou zasahovat nekompetencí do rozvoje a výzkumu, snad jen nedostatečnými finančními injekcemi. Takže, špičkoví lékaři nám dlí venku. Zajímavost. Ti, co v oboru něco znamenají nelnou příliš k majetku -- pracují, netlučou hubou v obrozeneckých kroužcích, nehrnou se do vydrážděné smečky chtivých.

Násilné štepování zdravotnických neduhů za podpory neumětelů snad nemůže trvale zvítězit. I když, podpora farmaceutických firem posluhům je prý kolosální!

Neuvěřitelná. Násilí vůči vyjukaným pacientům je svým způsobem frontální útok na psychiku a potažmo na polovyrabované peněženky!

Spravedlnost. Vídáme zklamané pozůstalé a oběti násilností, jak marně očekávají potrestání viniků. Naše soudnictví jako by hlásalo: nechte viníky přijíti ku mně, nikdo se nenarodil špatný! Nebuďte krvelační a pomstychtiví! Svatá prostoto! Naše pahumánnost jde tak daleko, že gaunery, šmejdy a odpad chráníme, neuvedeme plná jména, a tamten je, žel, neplnoletý, nelze syčáka soudit stejnými prostředky pro dospělé. A v hostincích slyšíte hlasy: popravit, zohavit, vykastrovat, odpravit stejnými prostředky, jako násilník učinil oběti. Civíme na obrazovky s příběhy úchyláků a ještě jim potměšile fandíme -- policajti, prokurátoři a soudci jsou banda zralá k podvádění, zato náš hrdina vrah, masový vrah, trýznitel, tupitel, jaká nádhera! Připomínáme chameleony -- barva dle potřeby. Říká hospodský nádeník: Až bude v tomhle pekle spravedlnost, dám na modlení a nechám majetek spravedlivým církvím!

Obchod. Obchodní kruhy nám do republiky dováží tovar na úrovni nedokončeného výzkumu. Zkoušejí nás, co vydržíme. Bratře, pátrej, co sežereš a vypiješ. Život máš pouze jeden. Pokud se zaměříte pouze na potraviny, budete zasaženi holou pravdou silou vodíkové pumy! Krmíme se dle informačních letáčků zdravě. Plné nákupní košíky obsahují chemické laskominy ze všech koutů světa; kdosi říkal, že jsme odpadním košem západní EU, nevím, myšlenka nevábná. Kdosi také spočítal, že nákupy v eurech v Německu nejsou lacinější. Možná, jenže potraviny mohou být přece jen o chlup zdravější. Jinak, že necháme dovézt do republiky nebezpečné výrobky, že riskujeme zdraví dětí, že konečně nedokážeme prokazatelné obchodníčky vymést jednou provždy na periferii konečného nezájmu, ano, to je naše velká a neodpustitelná vina! Násilí na kupujících neustává! Hurá!

Zemědělství a lesnictví. Nejdříve se vzdáme skoro všeho, pak opožděně, jaksi v zákrytu, postupujeme po milimetrech k dávnému a danému. Přešlapujeme, krčíme se v evropském parlamentu a divíme se kulantně, jak razantně se chovali vlády a zemědělci proti nápadům od byrokratických stolečků, kde rozhodující činitel viděl krávu z rychlovlaku, plete si proso s pšenicí, kozu s ovcí, slepici s kohoutem. Lesy zná z čítanky, stromy nerozezná podle druhu a lýkožrouta by vyhubil vykácením veškerého překážejícího lesoporostu, pak třeba volte takového starostu věcí veřejných!

Cestovní ruch. Mnoho cizinců je z našeho cestovního rozruchu na větvi. Tak draze se ještě za svého života nesvezli, nebydleli, nejedli,nepili; Praha je všech Čechů ráj, ano, ráj pro cizince má často octovou příchuť. Z kapes jim vyluxují nepřizůsobivé spoluobčanky peníze, gangy jižních sousedů (nejsou už v EU? Nebo brzy budou?) se u nás vesele beztrestně popásají, zmizelá kurvária od hranice se přesunula do hlavního města -- čuč, cizozemče, jak my tady pěstujeme pornografii v praxi!

Světovost je naše gusto a klidně může býti více husto! Násilnosti na cizincích jsou skvrnou národa -- hle, Češi, zloději, pasáci, kurvy! A přesto, kdo se stydí za svůj národ je pokrytecká ventra! Kdysi se tady rozpínali lidičky rusofilové, nyní amerikánofilové a zítra... raději nemyslet. Myšlení bolí. Rozruch musí být, věřte mi!

Sociální péče. Že vás huba nepálí! Víte, co nás stojí trvale nemocní, penzisté -- tahle chudá armáda mlsá ze státního rozpočtu, po našem nezdaněném odpočtu do soukromých kasiček, kam to vede?! Jak dlouho budeme cpát prachy do nemizejících zvětšujících se děr? Jak dlouho necháme napjatý rozpočet, jak dlouho... Takže, ouřadové! Jak dlouho, vy pazdráti nemytí, se budete krýt lží a hlásat nemyslné polopravdy!? Kdy zmizíte na smetišti dějin?

V moderním světě šaškujete na očích veřejnosti svou neschopností pochopit, že moderní svět bude potřebovat i moderně postavenou společnost - kde ne každý bude mít zaručenou práci, ale bude o něho postaráno -- ne v holobytu, ne na dobrovůli rozkynutých paniček a rozsochatých lehce páchnoucích strejdů. Nová společnost dorazí do Čech zase opožděně -- jako ostatně vždy. Pamatujte, vládní metyalkoholová šlechto, všeho dočasu. Násilí na nemohoucích je žalovatelné a nemůže být promlčeno!

Armáda. Armádní čolci na vyhynutí, vedeni modroknížkaři, potulují se světem letem a hájí zájmy pokrokových morálních lidí i za cenu omylů a zbytečných ztrát a nálezů. Voják je pán! V houfu je nám fajnově. Naši vojáci patří do kategorie vlčí smečky. Jdi a znič! Neptej se, musíš sloužit. Kdo slouží, drží zobák, kdo drží zobák, ten je voják! Manévry řízené generalitou se mohou po jistém čase ukázat jako neospraveditelná zhůvěřilost -- jenže, nejdříve vykonej rozkaz a potom se ptej. Boha jeho, u nás má armáda ve společenství spravedlivých ozbrojenců prioritu -- nákupy zastaralé techniky, prodej vojenských újezdů za babku, korupci, destrukci, obstrukci -- a nepopiratelnou světou miniváhu. Po cvičení po práci, pochodují vojáci, to se jim to pochoduje, když jim trubka vytrubuje -- tramtatyry tramráda, to je naše armáda!

Vnitro. Jak napsal básník lidu: Dobré jitro, zdraví vnitro! Bezpečnost nade vše, občane. Chráníme, pomáháme -- občas jistě, že? I do hrobu. U nás doma dbáme tajných materiálů, vytváříme kauzy a nálady podle připravených scénářů schválených dramaturgy z mlžných blat Pravdy! A máme i soukromé detektivy amatéry -- jakýsi významný boss z Hudlic v polonakradené vile měl nainstalované zařízení bachující zaměstnance; dcerka trpaslice měla koníčka, když jí nevyšla modelingová mola vzhledem k nenarostlé figuře, fízlovala pro obejdu tatíka lidičkové -- a v ksichtě kyselačku, očka čuničí, jablko nepadá daleko od stromu.

Vědět znamená vítězit! Náš drahý otec -- metylstát, obejme nás do smrtící náruče s divokou láskou. Politické úřady, velezrádné rejdy i utkvělé myšlenky, jsou k dostání zdarma v čarokrásné zemi, kde slovo neznamená nic a člověk ještě méně.

Cirkus bude, žádné obavy, už je na cestě.