Britské listy plně závisejí na finančních příspěvcích čtenářů. Prosíme, přispějte. ➥

Maršál Radecký byl první dronař na světě, ale pomník bychom mu stavět neměli

24. 6. 2026 / Ivan Větvička

čas čtení 3 minuty

Maršál Radecký nechal roku 1849 bombardovat Benátky šrapnely z nepilotovaných balónů, zavelel tedy k prvnímu bombardování z dronů na světě. Byl to dobrý vojevůdce, přesto bychom mu v Praze neměli stavět pomník, rozhodně ne před parlamentem, a už vůbec ne blízko italské ambasády, protože bombardovat perlu světové architektury není chvályhodné a Italové z mnoha důvodů na Radeckého nevzpomínají v dobrém.

V roce 1848 se Evropou prohnala vlna revolucí. Povstali také Italové proti rakouské nadvládě nad severem Apeninského poloostrova. V Miláně vznikla prozatímní vláda a Benátčané vyhlásili Republiku svatého Marka. Armádě, která měla potlačit povstání, velel polní maršál Josef Václav Radecký z Radče. Dobyl Miláno a nechal Benátky ostřelovat z děl, ale protože se potýkal s nedostatečným dostřelem kanónů na pevnině a malým počtem lodí na moři, pokusil se zlomit morálku obránců netradičním způsobem – balonovými nálety. Balóny unášel vítr (někdy i nad cíl) a čas shozu byl odměřen doutnákem. (V praxi tak vyzkoušel nápad bratrů Uchaitových z Vídně – zde najdeme další českou stopu, jejich dědeček se prý jmenoval Uchatý.) Tento útok způsobil v porovnání s ostřelováním zanedbatelné škody, a proto se na něj takřka zapomnělo. Odpor povstalců zlomilo především dělostřelectvo a blokáda.

Maršál Radecký byl vynikající vojevůdce, ale pomník bychom mu stavět neměli, a už vůbec ne na symbolicky významném místě před parlamentem. Třeba proto, že v severní Itálii je doba rakouské nadvlády, kterou Radecký svými válečnými úspěchy prodloužil, vnímána jako období okupace, vykořisťování, bídy a úpadku. Italové se příliš pozitivně nedívají ani na vládu Habsburků v Toskánsku. Připomínají to tam i turistické informační tabule v zapadlých vesnicích. Říkáme, že jsme neměli kolonie. Italové v severní části Apeninského poloostrova ale nyní chápou období vlády Habsburků jako koloniální nadvládu.

Malostranské náměstí v Praze je dnes nejnevhodnější místo pro postavení pomníku maršálu Radeckému v České republice. Pouze tudy se dá vjet do jednosměrné Nerudovy ulice, kde stojí italské velvyslanectví. Každý Ital, který půjde hledat pomoc na svoji ambasádu i každá delegace, která tam pojede, bude muset minout pomník maršála, který Italy porazil v první válce za nezávislost a bombardoval Benátky. A kdo půjde na akci v Italském kulturním středisku ve Vlašském dvoře, vystoupí z tramvaje také na Malostranském náměstí, přímo před pomníkem.

Proč takto neomaleně jitřit staré rány? Co tím získáme? Bude nám v Evropě lépe?

Nechme sochu Radeckého raději v lapidáriu.