Právo na důstojný život není žádná ideologická extravagance, jak se Klaus snaží naznačit. Je to základní stavební kámen evropského právního prostoru.

Listina základních práv a svobod začíná větou, že lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti. Evropská úmluva o lidských právech stojí na ochraně člověka před ponižujícím zacházením. Důstojnost je první článek Listiny EU.

A pokud mluvíme o lidské důstojnosti, o níž Klaus nechce ani slyšet, je nutné říct jasně: lidská důstojnost není jen pro Evropany nebo pro vybrané Evropany. Lidská důstojnost má platit pro všechny lidi.

To je základ civilizace, ne politická volba.

Když někdo řekne, že důstojný život je nesmysl, říká tím, že lidská práva jsou nesmysl.

A když politik, který byl prezidentem, odmítá samotný základ právního státu, je to tragický obraz jeho politického dědictví.

Klausův vztah k právu: dlouhá linie pohrdání

Tento výrok není vytržený z kontextu. Zapadá do Klausova dlouhodobého postoje k právu.

Jeho amnestie z roku 2013 byla největším zásahem do české justice od vzniku republiky. Zastavila kauzy, kde figurovali lidé z jeho okolí, a ukázala, že pro Klause je právo spíš nástroj než hodnota. Amnestie se týkala více než 110 tisíc trestů, přičemž z bran věznic tehdy okamžitě vyšlo přes 6 400 odsouzených. Skutečný úder českému právnímu státu však zasadil klíčový aboliční článek 2, který nařídil definitivně zastavit všechna trestní stíhání trvající déle než osm let. Tento krok smetl ze stolu největší hospodářské kauzy s miliardovými škodami - od tunelování H-Systemu a fondů Trend přes obří bankovní podvody až po korupční aféry devadesátých let. Desítky tisíc okradených občanů a drobných investorů ze dne na den ztratily jakoukoli naději na náhradu škody, zatímco stíhaným aktérům majetkové kriminality se odblokovaly majetky za stovky milionů korun. Nešlo o žádnou milosrdnou tečku, ale o systémové omilostnění privatizační divočiny a absolutní výsměch všem, kdo věřili v rovnost před zákonem.

Když dnes říká, že důstojný život je nesmysl, jen potvrzuje, že úcta k právu (a nejen k němu)u něj nikdy neexistovala.

Amnestie byla vrchol. Výrok o důstojnosti je jen pokračování stejné zvrhlé a zavrženíhodné logiky.

Politické dědictví: od Hradu k Motoristům sobě

Klausův výrok není jen osobní exces. Je to ideový základ okruhu lidí, kteří se kolem něj vytvořili.

Petr Macinka, dlouholetý spolupracovník z Klausova institutu, dnes vede stranu Motoristé sobě a je bohužel ministrem zahraničí .

Stranu, která se vyznačuje agresivním tónem, pohrdáním ekologickými tématy, sociálními otázkami i lidskými právy.

Není náhoda, že Macinka používá stejný slovník jako Klaus.

Když vůdce institutu tvrdí, že důstojnost je nesmysl, jeho žáci pak považují za nesmysl všechno lidské.

A tady se dostáváme k širšímu problému: bohužel neseme dědictví českého voliče posledních dvou dekád, který se shlížel ve Václavu Klausovi a Miloši Zemanovi.

Na jejich ideových základech vyrostli Macinkové, Okamurové a další dno české společenské scény, které je dnes u moci.

Je to přímý důsledek toho, že část společnosti přijala politiku bez hodnot a bez respektu k člověku.

Proč je důstojnost klíčová

Důstojnost není abstraktní pojem. Je to praktická hranice, která chrání člověka před tím, aby se stal objektem.

Bez důstojnosti není občan, ale poddaný.

Bez důstojnosti není právní stát, ale mocenský systém.

Bez důstojnosti není Evropa, ale prostor, kde silnější rozhoduje o slabším.

Klausův výrok tak není jen politický omyl. Je to civilizační selhání.

Důsledky Klausova světa

Klausův rozhovor ukazuje, že jeho politické myšlení se uzavřelo do kruhu: od ekonomického dogmatismu přes pohrdání právem až k popření lidské důstojnosti.

Jeho politické dědictví dnes nese Macinka a Motoristé sobě, tedy strana, která přesně kopíruje Klausův přístup: arogance vůči člověku, pohrdání právem, útok na základní hodnoty.

A proto je důležité říct jasně:

Kdo popírá právo na důstojný život, popírá samotný základ evropské civilizace. A tím popírá i člověka.