Proč nepláči nad ztrátou tuzemské veřejnoprávnosti

25. 6. 2026 / Daniel Veselý

Jak to, že řadoví zaměstnanci těchto médií neřekli ani slovo, když tato normalizovala izraelskou genocidu v Gaze? Jak to, že nevolali po odvolání toxických figur, jako je David Borek, Jakub Szántó a Jan Fingerland? Odpověď je nabíledni: buď šlo o lhostejnost, nebo strach ze ztráty zaměstnání, nebo o obojí. A to samo o sobě mýtus veřejnoprávnosti přesvědčivě vyvrací. Jenže genocida v Gaze – patrně nejhorší zločin 21. století – je jen hodně viditelnou špičkou ledovce.

Ostrá kritika ČT a ČRo ze strany progresivních médií, jako je Alarm, se výhradně týká právě (dez)informování o této děsivé tragédii. Kupříkladu Saša Uhlová nehodlá tato média podpořit právě kvůli této skutečnosti, a nikoli kvůli systematické předpojatosti ČT a ČRo v téměř všech oblastech. Odstrašujícím příkladem budiž exkomunikace hlasů kritických vůči jednostranné vojenské podpoře Ukrajiny proti kremelskému agresorovi. Dochází k tomu bez ohledu na demografickou katastrofu, rehabilitaci kolaborantů s nacisty a spoluviníků holocaustu Zelenského vládou (Pozn. red. Jak jsme psali, tato situace je složitější. Mezi Polskem a Ukrajinou existuje traumatická historie vzájemného vyvražďování desetitisíců lidí na obou stranách Ukrajinci a Poláky za druhé světové války. Jak Zelenskyj vysvětlil, pojmenování jednotky po  Ukrajinské povstalecké armádě, která má na Ukrajině pověst hrdinů,  provedli vojáci sami: „Naši vojáci si hrdinské jméno pro svou jednotku vybírají sami a jako prezident a nejvyšší vrchní velitel je musím podpořit,“)  a nehumánní lovení mužů agresivními verbíři. Nelze bez hnutí brvou hovořit o prokremelských narativech či putinismu, neboť tyto informace přinášejí tradiční sdělovací prostředky jako CNN, Le Monde apod. Jenže tato kontroverzní témata jsou tabu i progresivisty z Alarmu či Deníku Referendum. Jakmile ruská armáda vtrhla na Ukrajinu, nestačilo nelegální invazi a její zločiny a zvěrstva nekompromisně odsoudit, všichni museli táhnout za jeden dlouhý provaz.

Stačí se ale bez ideologického hledí podívat na dlouhodobou praxi těchto institucí sahající až do roku 1990. V domácích, ekonomických i mezinárodních otázkách zde vždy triumfoval pravicově-atlantický narativ. Sociální realita byla redukována na neoliberální dogmata o nutnosti škrtání výdajů a jakákoli systémová levicová alternativa byla systematicky marginalizována nebo nálepkována jako extremismus.

Ačkoli jsem v letech 2014 až 2020 externě spolupracoval s Českým rozhlasem Plus a mé texty měly velký dosah, vždy mě zavedení komentátoři a šéfové rubrik brali jako enormní přítěž. Teprve později jsem seznal, že jsem na této stanici působil jako alibistický fíkový list. V době, kdy jsem na Plusko začínal psát své komentáře, totiž ČRo potřeboval vyvážit svou do očí bijící pravicovou předpojatost. Ona veřejnoprávnost a nezávislost na ČRo Plus fungovala tak, že proti mým komentářům o dění v západní Asii postavili dva proizraelské stenografy – Jana Fingerlanda a Gitu Zbavitelovou. Sám Fingerland chrlil takové množství názorových textů, že jsem mu v kvantitě nemohl konkurovat. Do značné míry i proto, že mé příspěvky pravidelně z vysílání „vypadávaly”. Když to řeknu syrově a bez příkras, působil jsem tam jako užitečný idiot, jehož činnost měla potvrdit onu vyfabrikovanou nezávislost.

Za této situace je pro kriticky uvažujícího pozorovatele intelektuálně i morálně nemožné stoupnout si na barikádu a podpořit stávkující. Ti fakticky volají po zachování této pokrytecké mašinerie, aniž by byli schopni jakékoli sebereflexe. Měli k tomu přitom přehršel příležitostí. Když jsem se třeba účastnil schůzek Rady Českého rozhlasu, známí novináři na věcné kritické poznámky vůči jejich práci reagovali s nezastíranou nadutostí.

Jakmile nad těmito institucemi převezme přímý dohled Babišův pravicově populistický ansámbl, úroveň zpravodajství a publicistiky klesne k ještě primitivnějšímu dnu. ČT a ČRo se už nebudou moci schovávat za moralizující fráze o atlantických hodnotách, „řádu postaveném na pravidlech” či domnělé nezávislosti a vyváženosti. Když má mediální aparát sloužit jako cynická tribuna vládní moci, je pro duševní zdraví společnosti lepší, když tato tribuna přijde o pokrytecké mimikri. Mohl by se tak otevřít prostor pro skutečně kritické hlasy, pro něž bude Babišův toxický populismus snadněji detekovatelný, ovšem nikoliv na obrazovkách a vlnách ČT a ČRo. Avšak český prostor, který je systematicky paralyzován i díky produkci ČT a ČRo, není na takovou utopii připraven. Bohužel.