Prezident spor o summit NATO fakticky prohrál

23. 6. 2026 / Petr Waniek Horváth

 

Co bude s kompetenční žalobou?

Prezident opakovaně prohlašoval, že má připravenou kompetenční žalobu k Ústavnímu soudu a že ji podá, pokud vláda jeho účast na summitu NATO odmítne.

Po dnešním rozhodnutí se ukáže, zda to myslel vážně. Pokud žalobu podá, půjde o významný spor o výklad ústavních pravomocí prezidenta a vlády. Pokud ji nepodá, bude celá kauza uzavřena politickým rozhodnutím vlády.

Prezidentova pozice není tak silná

Pokud by ke kompetenční žalobě skutečně došlo, prezident dnes není v tak silné pozici, jak by se mohlo zdát.

Vláda mu totiž již dříve schválila účast na Valném shromáždění OSN. Těžko se proto bude argumentovat tím, že je prezident vytlačován ze zahraniční politiky nebo že mu vláda obecně brání reprezentovat Českou republiku v zahraničí.

Vláda naopak může namítat, že prezidentovi reprezentaci státu neupírá a že pouze rozhodla o obsazení jedné konkrétní delegace. Právě proto je prezidentova argumentace dnes slabší, než kdyby mu vláda bránila účastnit se všech významných mezinárodních jednání.

To samozřejmě neznamená, že by prezident nemohl uspět. Znamená to však, že do případného kompetenčního sporu vstupuje se slabší argumentační pozicí, než jakou by měl v případě úplného vyloučení z mezinárodní reprezentace státu.

Stín sporu o Filipa Turka

Současný konflikt nelze oddělit od sporu o nejmenování Filipa Turka členem vlády. Po prezidentově rozhodnutí následovala ostrá kritika ze strany motoristů i jejich předsedy Petra Macinky. Veřejně zaznívala varování, že prezidentovo rozhodnutí bude mít politické následky.

Když dnes vláda odmítla prezidentovu účast na summitu NATO, mnozí si na tato slova okamžitě vzpomněli. Současný vývoj proto působí jako pokračování tehdejšího střetu a podle řady lidí i jako odveta za nejmenování Filipa Turka.

Toto rozhodnutí je zároveň možné číst jako jasný politický signál premiéra Andreje Babiše směrem k motoristům. Právě motoristé patřili mezi nejtvrdší kritiky prezidentova postupu a požadovali, aby jeho rozhodnutí nezůstalo bez politické odezvy. Tím, že vláda prezidentovi neumožnila účast na summitu NATO, premiér fakticky vyšel vstříc požadavkům svého koaličního partnera.

Rozhodnutí vlády tak není pouze sporem o jednu zahraniční cestu. Je také součástí širšího politického konfliktu, který začal ve chvíli, kdy prezident odmítl jmenovat Filipa Turka členem vlády.

Zbytečné vyostření vztahů

Na celé věci je pozoruhodné ještě něco jiného. Vláda sice prosadila svou vůli, ale zároveň dále zhoršila vztahy s prezidentem republiky.

Přitom mohla zvolit smířlivější postup. Už dříve schválila prezidentovu účast na Valném shromáždění OSN a ukázala, že dohoda mezi Hradem a vládou je možná. V případě summitu NATO však dala přednost otevřenému střetu.

Nejde přitom pouze o vztah mezi konkrétním premiérem a konkrétním prezidentem. Vláda svým postupem dále vyostřuje vztahy mezi dvěma vrcholnými ústavními institucemi. Český ústavní systém je založen na spolupráci, komunikaci a vzájemném respektu mezi vládou a prezidentem republiky. Každý další spor o rozsah pravomocí proto zvyšuje napětí v ústavním systému a posouvá politické konflikty do roviny ústavních střetů.

Za pozornost stojí také skutečnost, že vláda prezidentovi současně schválila účast na Valném shromáždění OSN, zatímco účast na summitu NATO odmítla. Takový postup vytváří dojem promyšleného politického kroku. Prezident totiž jen obtížně může tvrdit, že je z mezinárodní reprezentace státu vytlačován, pokud mu vláda současně svěřila vedení české delegace na jednom z nejvýznamnějších světových fór. Schválení cesty na OSN tak nejen umožnilo vládě prezentovat se jako vstřícná vůči prezidentovi, ale zároveň oslabilo jeden z možných argumentů v případném kompetenčním sporu.

Výsledkem není jen spor o jednu zahraniční cestu. Výsledkem je také další oslabení vztahů mezi dvěma nejvýznamnějšími ústavními institucemi státu.

V době rostoucí mezinárodní nejistoty a pokračujících bezpečnostních krizí by přitom bylo žádoucí, aby vláda a prezident vystupovali pokud možno jednotně. Dnešní rozhodnutí jde bohužel opačným směrem.

Politický výsledek je jasný

Dne 22. června 2026 vláda rozhodla, že prezident Petr Pavel nebude součástí české delegace na summitu NATO.

Pokud podá kompetenční žalobu, čeká Českou republiku významný ústavní spor. Pokud ji nepodá, stane se dnešní rozhodnutí definitivní tečkou za celou kauzou.

Na podstatě případu to ale nic nemění. Prezident chtěl na summit NATO jet. Vláda rozhodla, že nepojede. Prezident se summitu NATO nezúčastní.

Politický výsledek je proto jednoznačný: Petr Pavel spor o účast na summitu NATO fakticky prohrál.