Británie: Dva roky po historickém volebním vítězství Keir Starmer oznámil, že odstoupí z funkce premiéra

22. 6. 2026

 

Starmerovo rozhodnutí oznámit svůj odchod nyní odstartuje souboj mezi poslanci Labouristické strany o to, kdo se stane sedmým britským premiérem za posledních 10 let, přičemž Burnham má největší šanci na vítězství. Pokud nebude mít protikandidáta, mohl by se do Downing Street nastěhovat již během několika týdnů.

Starmer v pondělí z pódia před Downing Street prohlásil: „Otázka, kterou si nyní moje strana klade, zní, zda jsem tím nejvhodnějším, kdo by nás měl vést do příštích parlamentních voleb.

Slyšel jsem odpověď naší parlamentní frakce na tuto otázku a tuto odpověď přijímám s pokorou. Každé rozhodnutí, které jsem učinil, bylo ve znamení toho, že na prvním místě je pro mě země, kterou miluji, a proto odstoupím z funkce předsedy Labouristické strany.“

Zatímco Starmer v pátek ještě trval na tom, že se zúčastní jakéhokoli souboje o předsednictví, rozhovory s ministry a čas strávený o víkendu se svou ženou Victorií v Chequers změnily jeho názor.

Více než půl tuctu ministrů vlády mu údajně v soukromí sdělilo, že jeho čas vypršel, zatímco Starmer a jeho nejbližší spolupracovníci začali v sobotu pracovat na návrzích rezignačního projevu.

Starmer uvedl, že požádá vládnoucí národní výkonný výbor Labouristické strany, aby stanovil harmonogram soutěže o předsednictví s otevřením nominací 9. července a jejich uzavřením do letních prázdnin, tedy o pouhý týden později.

Premiér prohlásil, že ve funkci setrvá až do září, kdy se parlament znovu sejde, což znamená, že bude Spojené království zastupovat na příštím summitu NATO počátkem července. Pokud však Burnham bude kandidovat bez protikandidáta, mohl by převzít funkci již 16. července, kdy jde Dolní sněmovna na letní prázdniny.

Ve slovech určených svému pravděpodobnému nástupci Starmer uvedl, že udělá „vše, co bude v mých silách“, aby zajistil řádné předání moci, a to navzdory tomu, co zasvěcenci popsali jako jeho dřívější rozhořčení nad Burnhamovými ambicemi.

„Svému nástupci také poskytnu svou plnou a jednoznačnou podporu, protože vím, že zdědí Británii, která je mnohem silnější a spravedlivější než ta, kterou jsem zdědil já před dvěma lety, lépe připravenou na výzvy, které nás čekají, a schopnější zajistit, aby si Labouristická strana zajistila druhé volební období,“ řekl.

Burnham složil v pondělí odpoledne přísahu jako poslanec poté, co minulý týden porazil stranu Reform a vyhrál doplňovací volby v Makerfieldu. Očekává se, že bez problémů překročí hranici 81 nominací potřebných k kandidatuře, přičemž jeho spojenci tvrdí, že má podporu výrazně přes 200 poslanců.

Wes Streeting, bývalý ministr zdravotnictví, který odstoupil kvůli Starmerovu vedení, prohlásil, že bude kandidovat, není však jasné, zda má dostatečnou podporu, a mohl by se dohodnout s bývalým starostou Greater Manchesteru na postu ve vládě.

Starmerův nástupce bude čelit vážným výzvám v podobě britské ekonomiky a nejisté mezinárodní situace, stejně jako boji labouristů proti hrozbě ze strany strany Nigela Farage.

Někteří labourističtí poslanci se obávají, že Burnham nemusí být na tuto roli připraven, a chtějí, aby prošel prověrkou v rámci plnohodnotného souboje o předsednictví, zatímco jiní se obávají, že by to dále poškodilo popularitu labouristů u veřejnosti a že by měli zajistit co nejrychlejší přechod.

Ve svém projevu, který v Downing Street sledovali jeho nejbližší ministři a spolupracovníci, se Starmerovi zlomil hlas dojetím, když vzdal hold přátelům a kolegům, kteří mu v posledních šesti letech stáli po boku jako předsedovi labouristů – a také své rodině.

„Až opustím nejvýznamnější funkci v zemi, budu se více věnovat té nejdůležitější úloze – být co nejlepším manželem pro svou fantastickou ženu Vic, která mi byla oporou v dobrých i zlých časech, a být co nejlepším tátou pro své krásné děti, které jsou mou pýchou a radostí,“ řekl.

Starmer odstupuje po měsících tlaku na jeho vedení, které se poprvé téměř zhroutilo v únoru, když Anas Sarwar, předseda strany ve Skotsku, vyzval ho k odstoupení. V té chvíli se za něj postavil celý kabinet.

Navzdory nízké osobní popularitě se v posledních měsících zdálo, že stojí na pevnější půdě díky svému řešení krize na Blízkém východě a odmítnutí plnit příkazy Donalda Trumpa a vtáhnout Spojené království do války s Íránem.

Jakékoli uklidnění však vzalo za své, když deník Guardian v dubnu odhalil, že Peter Mandelson, jeho kontroverzní volba na post velvyslance Spojeného království ve Washingtonu, byl jmenován navzdory tomu, že neprošel bezpečnostní prověrkou.

Mandelsonovo jmenování bylo posledním z řady politických omylů, které mnozí členové Labouristické strany považují za dlouhou sérii chybných rozhodnutí ze strany Starmera, včetně omezení zimních příspěvků na topení a škrtů v sociálních dávkách, které způsobily propad strany v průzkumech veřejného mínění.

Jeho ochota zrušit tato rozhodnutí jen přispěla k jeho nepopularitě mezi poslanci Labouristické strany, z nichž velká část ho stále více vnímala jako slabého a neúčinného. Někteří poslanci měli také obavy z jeho slabých komunikačních schopností.

Řada poslanců byla šokována rozsahem Starmerovy nepopularity při kontaktování voličů v terénu během volební kampaně v květnu, což podle mnohých sloužilo jako hromosvod pro širší frustraci z politického systému jako takového.

Jak se začaly objevovat výsledky s výraznými ztrátami po celé zemi, stal se zřejmý rozsah volební výzvy, před kterou labouristická strana stála, a ojedinělé hlasy poslanců volající po tom, aby Starmer stanovil datum svého odchodu, se proměnily v neustálý proud.

Stále nejistější povahu Starmerova předsednictví podtrhla o několik dní později rezignace Streetingové – poté, co se jí zřejmě nepodařilo získat dostatek hlasů k zahájení hlasování o nedůvěře – a následně uvolnění mandátu v Makerfieldu, které Burnhamovi otevřelo cestu zpět do parlamentu.

Od té doby přišel také o svého ministra obrany Johna Healeyho kvůli plánům na vojenské výdaje a mezi poslanci Labouristické strany se upevnil názor, že Starmerovo vedení je natolik křehké, že – navzdory jeho tvrzení, že bude bojovat dál – jsou jeho dny v Downing Street sečteny.

Starmerův odchod završuje katastrofální pád z výsluní od doby, kdy se stal teprve čtvrtým lídrem labouristů, který vyhrál volby a v roce 2024 získal více mandátů než kdokoli od drtivého vítězství Tonyho Blaira v roce 1997.

Zdroj v angličtině ZDE