Mezi monarchy a prezidenty se výročí Osvětimi zaměřuje na 50 přeživších

27. 1. 2025

 
Jejich hlasy uslyší publikum, mezi nímž budou britský král Karel III, španělský král Felipe VI a nizozemský král Willem-Alexander, stejně jako francouzský prezident Emmanuel Macron a německý kancléř Olaf Scholz.

„Letos se zaměřujeme na přeživší a jejich poselství,“ řekl Pawel Sawicki, mluvčí osvětimského muzea. „Všichni víme, že k 90. výročí nebude možné mít velkou skupinu. Nebudou tam žádné projevy politiků.“

Kromě přeživších mají během devadesátiminutové ceremonie promluvit pouze Piotr Cywiński, ředitel státního muzea a památníku Osvětim-Březinka, a Ronald Lauder, prezident Světového židovského kongresu, který zastupuje klíčové dárce.

Vzpomínková akce nabývá na významu nejen proto, že většině přeživších je kolem devadesáti let a nebudou moci své příběhy vyprávět ještě dlouho, ale také proto, že v dnešní době pokračujících válek a stále více polarizované politiky je jejich svědectví stejně důležité jako kdykoli předtím.

Nacistické německé úřady zřídily koncentrační tábor Osvětim v roce 1940 v bývalých kasárnách v polském městě Osvětim a zpočátku jej využívaly k zadržování polských vězňů, včetně katolických kněží a členů odboje.

Později v oblasti zřídily asi 40 dalších táborů, včetně tábora Birkenau, který sloužil k masovému zabíjení v plynových komorách. Z odhadovaného počtu 1,3 milionu lidí, kteří sem byli v letech 1940-1945 posláni, jich zde bylo zavražděno asi 1,1 milionu, z toho 1 milion židů.

Osvětim-Březinka se stala trvalým symbolem genocidy 6 milionů evropských židů nacistickým Německem a v kolektivní paměti celého světa je ztělesněním toho, kam může vést nenávist, rasismus a antisemitismus.

Dne 17. ledna 1945, kdy sovětská vojska postupovala, přinutily polovojenské jednotky SS 60 000 vyhublých vězňů jít na západ v takzvaném pochodu smrti a v následujících dnech byly plynové komory a krematoria v Birkenau vyhozeny do povětří.

Dne 27. ledna dorazila sovětská vojska a našla 7 000 přeživších. Boris Polevoj, dopisovatel sovětských novin Pravda, řekl: „Viděl jsem lidi tak hubené, že se kývali jako větve ve větru, lidi, jejichž věk se nedal odhadnout.“

OSN označila den osvobození Osvětimi za Den památky obětí holocaustu a na místě je nyní polské státní muzeum a památník, jehož úkolem je uchovávat památku na to, co se tam stalo. V roce 2024 jej navštívilo více než 1,83 milionu lidí.

Nacisté po sobě zanechali bránu „Arbeit Macht Frei“ (Práce osvobozuje) a také kasárna, strážní věže, zbytky plynových komor a vlasy a osobní věci - boty, kufry, zubní kartáčky - mnoha lidí, kteří zde byli zabiti.

Jestliže se Osvětim stala hlavním symbolem holocaustu, bylo to také proto, že se jednalo o tábor nucených prací a poměrně velký počet jeho vězňů se dožil vyprávění svých příběhů. Osmdesát let poté jich však podle odhadů přežilo už pouze 1000.

Zatímco Německo, Rakousko, které bylo v roce 1938 anektováno Německem, a Itálie, jejíž diktátor Benito Mussolini uzavřel s Hitlerem spojenectví, budou na ceremoniálu zastoupeny, Rusko, které se každoroční akce účastnilo až do roku 2022, se jí nezúčastní.

Historik Cywiński tento měsíc prohlásil, že je „nepředstavitelné“, že po plnohodnotné invazi Vladimira Putina na Ukrajinu „má země, která nechápe hodnotu svobody, co dělat na ceremoniálu věnovaném osvobození“ Osvětimi.

Válka mezi Izraelem a Hamásem v Gaze také vyvolala polemiku o tom, zda se jí může zúčastnit izraelský premiér Benjamin Netanjahu, na kterého byl vydán mezinárodní zatykač pro podezření ze zločinů proti lidskosti a válečných zločinů.

Po žádosti polského prezidenta Andrzeje Dudy polská vláda minulý měsíc potvrdila, že Netanjahua v případě jeho příjezdu nezatkne, ale Izrael má na akci zastupovat jeho ministr školství Yoav Kisch.

Cywiński uvedl, že současná populistická politika a nenávistné projevy na sociálních sítích představují „obrovskou hrozbu“ pro současnou společnost, a muzeum pracuje na strategii výuky o holocaustu, až odejdou poslední přeživší.

Nedávný průzkum provedený v osmi zemích - v USA, Velké Británii, Francii, Rakousku, Německu, Polsku, Maďarsku a Rumunsku - ukázal, že většina obyvatel všech zemí kromě Rumunska věří, že by se něco podobného holocaustu mohlo opakovat.