Spěch Donalda Trumpa ohledně mírových rozhovorů na Ukrajině by mohl být obrovskou chybou

15. 1. 2025

Říkejme tomu učení.

Trump v zásadě chce, aby válka zmizela. Opakovaně řekl, že by k ní nikdy nedošlo, kdyby byl prezidentem, stejně jako to řekl o probíhajícím konfliktu na Středním východě. Samozřejmě, že tato tvrzení nejsou dokazatelná ani vyvratitelná, ale odrážejí jeho niterný pocit, že války jsou Bidenovým problémem a měly by zmizet, až to zmizí Biden.

Ani jedna z válek nezmizí tak rychle, ale Trumpovy komentáře silně naznačují, že jsou mu lhostejné podmínky, za kterých skončí. To je pravděpodobně špatná zpráva pro Ukrajinu, i když by to mohla být dobrá zpráva pro Izrael v jeho boji proti íránské strategii "ohnivého kruhu".

Výzva k zastavení palby: Dobrý nebo špatný nápad?

S blížícím se dnem inaugurace je veřejně dostupných jen málo informací o tom, co Trump udělá. A protože nemá ani soudržnou filozofii, ani strategický přístup k zahraničním záležitostem, to, co říká ráno, nemusí odpoledne platit.

V souladu s tím by se ti, kteří se obávají o ukrajinskou a západní bezpečnost, měli zaměřit na to, co je s Moskvou vyjednávatelné a co ne. Brzká rozhodnutí o ústředních složkách potenciální diplomacie mohou mít dalekosáhlé důsledky, které se strany nevyhnutelně pokusí obrátit ve svůj prospěch. Zejména Ukrajina musí učinit několik klíčových rozhodnutí o tom, jak postupovat. Zvažte následující.

Ačkoli příměří spojené se zahájením jednání může být nevyhnutelné kvůli Trumpovu tlaku, takové příměří nemusí být nutně v zájmu Ukrajiny. Jednání během boje bylo úspěšnou strategií Komunistické strany Číny v jejím boji proti Kuomintangu během 2. světové války a po ní. Za určitých podmínek by to dnes mohlo fungovat pro Ukrajinu. Nejdůležitější je pokračující dodávka adekvátní vojenské pomoci, což je s Trumpem v úřadu sporné.

Příměří však může být nebezpečnější pro Ukrajinu než pro Rusko: čím déle budou jednání trvat, tím pravděpodobnější je, že linie příměří se stanou trvalými a nová hranice mezi Ukrajinou a Ruskem bude vzdálenou budoucností. Jak budou jednání pokračovat, absence nepřátelských akcí poskytne Moskvě příležitost usilovat o úplné nebo alespoň částečné zmírnění ekonomických sankcí, což se zdá být mnoho Evropanů připraveno připustit.

Navíc jakmile nepřátelské akce skončí, je mnohem těžší je politicky obnovit, což je pravděpodobně také v neprospěch Ukrajiny. Ačkoliv by Rusko pravděpodobně vyhrálo časově neomezenou opotřebovávací válku, potřebuje také čas na obnovu své oslabené armády a ekonomiky. Příměří tuto příležitost poskytuje a tím získává Rusku čas, aby si zahojilo rány a připravilo se na další útok. Rusko čekalo osm let po své ofenzivě v roce 2014 a může si dovolit čekat znovu, dokud nebude Západ rozptýlen jinde.

Předpokládejme, že Trump bude trvat na příměří na místě a na současných jednáních. V takovém případě musí být Ukrajina opatrná, aby se vyhnula tomu, že rozhovory budou zaměřeny na trvalé řešení, nikoli na dočasné urovnání. Rusko bude považovat jakoukoli dohodu za dočasnou, bez ohledu na to, co řekne veřejně. Vladimir Putin je posedlý opětovným začleněním Ukrajiny do nového ruského impéria a každý kousek území, který si Rusko vezme zpět, tento cíl přibližuje. Vyjednávání o "konci" války hraje Kremlu do karet, protože u důvěřivých lidí na Západě vytváří falešný dojem, že neexistuje žádné riziko budoucí agrese.

Jak otázka příměří, tak doba trvání jakékoli dohody vyvolává dvě další otázky: měly by být podél linie příměří "mírové jednotky" a měla by Ukrajina trvat na "bezpečnostních zárukách" od Západu (NATO nebo jiných) proti budoucí ruské agresi?

Udržování míru je operačně složité a jen zřídka úspěšné v jiném smyslu, než že pomáhá prodlužovat vojenský pat. To je téměř jednotný výsledek mírových operací OSN. Mírové síly (jako UNIFIL v Libanonu nebo UNDOF na Golanských výšinách) se stávají součástí krajiny v míru i ve válce. Rada bezpečnosti ztrácí zájem o řešení příčin základního konfliktu. Mírové jednotky se stávají bezvýznamnými, jak ukazuje nedávný vývoj podél linie příměří mezi Izraelem a Sýrií. Stručně řečeno, mírotvorci jsou v podstatě jen prázdné symboly.

Uznání neefektivity OSN pravděpodobně inspirovalo výzvy k rozmístění mírových sil NATO podél ukrajinsko-ruské kontrolní linie. Ale očekává někdo, že Rusko bude pokorně souhlasit? Nenavrhne Moskva mírové jednotky z Íránu nebo Severní Koreje spolu s NATO? Navíc se jen málo diskutovalo o tom, jaká by měla být pravidla nasazení mírových sil, ať už by byly nasazeny OSN nebo NATO. Byla by tato pravidla typická pro operace OSN, kde mírové jednotky mohou použít sílu pouze v sebeobraně? Nebo by pravidla byla robustnější a umožňovala by sílu na podporu jejich mise? Vážně? Na pomoc své misi by mírové sbory NATO mohly použít sílu proti ruským jednotkám? Nebo ukrajinské jednotky? Za takových okolností by se potenciální země přispívající jednotkami staly velmi vzácnými.

Budoucí bezpečnostní záruky pro Ukrajinu, na kterých trvá, budou bohužel pravděpodobně jen iluzí. Rusko opakovaně řeklo, že členství v NATO – jediná bezpečnostní záruka, na které skutečně záleží – je překážkou. Bezpečnostní záruky Evropské unie?

Hodně štěstí. Bezpečnostní záruky jednotlivých zemí? Takový byl přístup budapešťských dohod o navrácení sovětských jaderných zbraní Rusku; moc se jim to nepovedlo. Stručně řečeno, "bezpečnostní záruky" jsou medová slova, ale pomíjivá bez účasti USA a NATO, což Trump pravděpodobně nepodpoří.

Je načase, aby byla Ukrajina opatrná

Jednání se rýsují především proto, že Trump chce, aby válka skončila. Evropa je příliš unavená a příliš neschopná vytyčit jiný kurz. Při zvažování těchto depresivních scénářů proto Ukrajina a její podporovatelé možná nebudou mít jinou možnost, než se podvolit rozhovorům za nevýhodných podmínek.

Právě z tohoto důvodu by měl být Kyjev velmi opatrný v tom, na čem se s Trumpem dohodne.

Zdroj v angličtině: ZDE