To, co se děje v Los Angeles, je naše budoucnost
14. 1. 2025
čas čtení
4 minuty
Zprávy z Kalifornie jsou jasné, ale my je nechceme vidět. Jsou příliš matoucí, velké, složité. Ale cítíme nebezpečí, píše Francine Prose
Když posílám znepokojené zprávy přátelům v Los Angeles - přátelům, kteří byli evakuováni nebo kteří čekají na odjezd, přátelům, kteří utíkají z požární zóny, přemýšlejí, zda jejich životní dílo bylo zničeno, obávají se dopadu kouře na astmatické dítě - začínám vždy stejnými třemi slovy: Jste v pořádku?
Ale o kontinent dál, když sleduji fotografie a videa města, které miluji a které hoří, přemáhají mě vlny hrůzy, smutku a truchlení, mám jiné otázky.
Kdy už konečně všeobecně uznáme, že změna klimatu je současná krize? Kdy už konečně připustíme, že požáry v Kalifornii nejsou jen „to, co se děje v Kalifornii“.
Kdy se lidé shodnou na tom, že požáry (nejen tento požár, ale celá řada nedávných požárů) byly svou rychlostí a intenzitou podpořeny oteplováním životního prostředí? Kdy si všimneme, že ke klimatickým katastrofám nedochází jen v Kalifornii, ale i na Havaji, v Severní Karolíně, Řecku a Súdánu? Jak dlouho si ještě můžeme myslet, že jsme - že je kdekoli - v bezpečí? Jak to, že nejsme zděšeni, když politici zneužívají neštěstí a ztráty jako munici namířenou proti druhému týmu a obviňují někoho nebo něco z globální katastrofy, z velké části způsobené emisemi uhlíku?
Před několika dny v New York Times vysvětloval jeden klimatolog své rozhodnutí opustit Los Angeles, a to před dvěma lety. Město se stalo děsivým, neobyvatelným. Jeho budoucnost byla až příliš jasná. Poznamenal, že poškozování klimatu a jeho zrychlující se tempo je petrochemickému průmyslu zřejmé už desítky let, ale jeho manažeři využívali svého vlivu k blokování legislativy, která by to mohla ovlivnit.
Existuje spousta informací o tom, jak hrozivá naše situace už je. Lidé (převážně staršího věku), kteří sledují večerní zprávy televizních stanic, si jistě všimli, kolik vysílání vede záběrem na domy smetené povodní, s panoramaty podél trosek, které zanechalo tornádo.
Média však vědí, že veřejnost má krátkou dobu pozornosti. V prvních dnech požárů Los Angeles na chvíli vytlačily ze zpráv spekulace o rozhodnutí nejvyššího soudu o zákazu TikToku. Většina tiskových zpráv se soustředila na to, co musí město udělat, aby bylo připraveno na budoucí katastrofy, a jen okrajově se zmínila o tom, že jsou součástí většího problému. Je to trochu jako vést dlouhou a vášnivou hádku o tom, jak nejlépe zateplit podkroví, když se střecha propadá.
Možná je součástí problému i rozšířená neschopnost zaměřit se na hlavní příčinu problému. Možná, že naše mozky byly tak efektivně změněny sociálními sítěmi, že jsme ztratili schopnost spojovat si souvislosti. Na požár, záplavy a sesuvy půdy se díváme jako na oddělené události, zatímco ve skutečnosti jsou propojené. A část populace je tak zaneprázdněna snahou mít vůbec dost peněz na jídlo, že nemá čas ani energii myslet na planetu. Boj o přežití umožňuje těm, kteří nebojují, dělat si v podstatě, co chtějí.
V každém případě by naši vůdci a jejich přátelé z ropných a finančních kruhů byli raději, kdybychom si to nespojovali a raději se klimatickou katastrofou nezabývali.
Potřebujeme vůdce, který dokáže přesvědčit Američany (a vlastně i celý svět), že to, co se dnes děje v Los Angeles, je předzvěstí budoucnosti. Místo toho Američani zvolili prezidenta, který z ničení viní guvernéra Gavina Newsoma a program určený k ochraně ohroženého druhu ryb. Existuje něco cyničtějšího a krutějšího než proměnit intenzivní utrpení tolika lidí ve vtip o ohroženém tlamovci, kterému se může vaše politická základna pousmát?
Zprávy z Kalifornie jsou jasné, ale my je nechceme vidět. Je to příliš matoucí, příliš velké, příliš složité. Ale cítíme nebezpečí.
Můžeme jen doufat v naději, že bolest obyvatel Los Angeles nás inspiruje k nalezení cesty vpřed, k tomu, abychom trvali na postupu, který bude rozsáhlejší a komplexnější než plán na posílení požárních hydrantů a místní připravenosti na mimořádné události.
Zdroj v angličtině ZDE
2381
Diskuse