Saúdsko-íránské sblížení deeskalaci nepřineslo

14. 6. 2023

Respektovaná Economist Intelligence Unit nejlépe shrnula tento názor, když prohlásila: "Větší dialog a spolupráce mezi Saúdskou Arábií a Íránem spíše než antagonismus a aktivní podpora soupeřících frakcí by odstranily důležitou destabilizující dynamiku z konfliktních zón v regionu" – ačkoli nejmenovaní autoři připustili, že násilí je stále možné. Jiní naznačovali, že dohoda by mohla přinést řadu výhod i mimo konfliktní zóny, včetně ukončení íránského vměšování v Bahrajnu, obnovení saúdských investic v Íránu, a dokonce i zlepšení šancí na nešíření jaderných zbraní.

Větší dialog a spolupráce mezi Saúdy a Íránci je samozřejmě pozitivní. Navzdory plánované výměně velvyslanců a pozvání saúdského krále Salmána íránskému prezidentovi Ebráhímu Raísímu k návštěvě Saúdské Arábie však k deeskalaci nedošlo. Prohlídka regionu, od Sýrie přes izraelské hranice až po Hormuzský průliv, naznačuje opak. Je samozřejmě brzy. Dohoda zprostředkovaná Pekingem je stará pouhé tři měsíce. Zatím to ale vypadá, že Íránci využívají normalizace k tomu, aby prosadili svou regionální výhodu, místo aby napětí zmírnili.

Největším příslibem normalizace vztahů mezi Íránem a Saúdskou Arábií je mír v Jemenu. Saúdové tam chtějí ukončit svou vojenskou intervenci a požádali o pomoc Teherán, který se stal patronem protivníků Rijádu, Húsíů. Normalizace však zatím neměla dramatický dopad na situaci v terénu.

Platí příměří, lodě mohou vykládat pomoc a zboží v přístavech, které byly dříve zablokovány, a letiště v jemenském hlavním městě San'á je otevřené. To vše jsou dobré zprávy, ale tento vývoj předcházel saúdsko-íránsko-čínské dohodě. Probíhají mírové rozhovory, ale ukončení konfliktu v Jemenu zůstává nepolapitelné, především proto, že Húsíové jsou neústupní. Možná se to změní a možná to bude výsledek nového dialogu mezi saúdskou a íránskou vládou, ale zatím je těžké tvrdit, že trajektorie Jemenu se v důsledku dohody výrazně zlepšila.

Situace jinde na Blízkém východě se sotva zdá být lepší. Jen tři týdny poté, co se Saúdové a Íránci dohodli, íránští zástupci zaútočili na americké síly v Sýrii, zabili amerického dodavatele a zranili několik amerických vojáků. Íránští agenti se běžně zaměřují na zhruba 900 amerických vojáků (a nezveřejněný počet amerických kontraktorů) v Sýrii, ale obnovení vztahů mezi Saúdskou Arábií a Íránem mělo mít blahodárný účinek na napětí na celém Středním východě.

Lze diskutovat o tom, proč jsou Spojené státy v Sýrii, ale pokud by Teherán měl zájem na regionální deeskalaci, jeho spojenci by pravděpodobně drželi palbu. Místo toho zůstává Írán odhodlán vytlačit Spojené státy z Blízkého východu; a je jasné, že chce dostat Američany pod palbu, aby tohoto cíle dosáhli.

Nedlouho poté, co američtí vojáci odrazili útoky bezpilotních letounů v Sýrii, uspořádal Esmail Káni, velitel jednotek Kuds íránských Islámských revolučních gard, v Bejrútu schůzku s vůdci Hamásu, Hizballáhu a Palestinského islámského džihádu (PIJ). Výsledkem byly koordinované raketové útoky na Izrael z Libanonu, Sýrie a pásma Gazy. Asi o měsíc později se Raísí v syrském hlavním městě Damašku setkal s vůdci palestinských militantních skupin, kteří údajně vyjádřili vděčnost za podporu Teheránu.

Zdá se, že cílem Íránu je eskalace jeho stínové války s Izraelem. Zatím mají Izraelci jasnou výhodu, když běžně útočí na íránské a na Írán napojené skupiny v Sýrii a Iráku. Až dosud nebyl Írán schopen účinně reagovat na bojišti; Káni je však zjevně přesvědčen, že pokud dokáže sjednotit íránské zástupce, může zvrátit íránské štěstí. Pro velitele jednotek Quds to však nemusí vyjít. Izraelci zabili několik velitelů PID v bojích na začátku května, zatímco Hamás přihlížel zpovzdálí. Nic však nenasvědčuje tomu, že by tento neúspěch přiměl Káního přehodnotit své úsilí o eskalaci konfliktu s Izraelem.

Pak jsou tu vody Perského zálivu. V květnu Pentagon oznámil, že posiluje svou "obrannou pozici" v této oblasti. Proč? Protože Íránci opět ohrožovali námořní trasy. Po Káního bejrútském spiknutí získaly Spojené státy informaci, že Teherán plánuje zaútočit na komerční plavidla ve vodách Blízkého východu.

Během pouhého týdne na přelomu dubna a května se íránské síly zmocnily dvou ropných tankerů; Podle amerických představitelů Írán v posledních dvou letech obtěžoval, napadl nebo zasahoval do 15 obchodních lodí plujících pod mezinárodní vlajkou. Zdá se, že Teherán reaguje na vynucování amerických sankcí a počítá s tím, že lodní doprava - jakákoli lodní doprava - v Perském zálivu je férová hra. Jeden z tankerů, který se zmocnil, plul mezi emirátskými přístavy v Dubaji a Fudžajrou, přestože Spojené arabské emiráty normalizovaly vztahy s Íránem. To nevypadá jako deeskalace, že?

Velkým příběhem dohody mezi Íránem, Saúdskou Arábií a Čínou není rozvoj stabilnějšího, mírumilovnějšího Blízkého východu, kde regionální aktéři vezmou věci do vlastních rukou, aby vytvořili lepší budoucnost. Ve skutečnosti je to přímočařejší: Saúdové prohráli a normalizace diplomatických vztahů s Íránem je jen zástěrkou pro tento nezdar.

V mnoha ohledech se zdá, že Saúdové jsou na vzestupu: V podstatě kupují americkou PGA Tour; provádění politiky nezávislé na svém patronovi, Spojených státech; a investování všude od Pekingu po oblast Sanfranciského zálivu. Ale na Blízkém východě – konkrétně v Jemenu, Libanonu, Sýrii a Iráku – Saúdové nebyli schopni vytlačit Íránce, kteří v posledních letech buď posílili, nebo rozšířili svůj vliv ve všech čtyřech zemích. Snad nejdramatičtějším projevem toho byla ochota Saúdské Arábie přivést syrského prezidenta Bašára Asada – který za svou pokračující vládu částečně vděčí Íránu – zpět do přízně Ligy arabských států.

Saúdové jsou možná mistři mezinárodního golfu, ale Íránci vyhráli tam, kde se to počítá. Nyní, poté, co Rijád spadl ze stolu, Teherán pracuje na podkopání toho, co zbylo z regionální protiíránské regionální koalice – což je politika, která zahrnuje ofenzívu proti Izraeli a Spojeným státům.

Příliš dlouho tvořily základ americké blízkovýchodní politiky špatné předpoklady, včetně představy, že íránští vůdci chtějí normalizovat vztahy se svými sousedy. Ve skutečnosti se Írán nechce dělit o region a není mocností statu quo. Cílem režimu je přeorganizovat region způsobem, který zvýhodní Teherán, a vzhledem k tomu, že Saúdové nyní slibují velvyslance a investice, Íránci se rozhodli, že jsou nyní svobodnější k prosazování své agendy. Jinými slovy, žádná deeskalace.

Zdroj v angličtině: ZDE