Ruské elity hledají viníka vojenského neúspěchu

12. 10. 2022

Tento boj má podobu především hledání někoho, koho by mohly obvinit - hledání, ke kterému dochází, když lidé dospějí k závěru, že jejich země utrpěla porážku, jsou v ohrožení a že někdo musí být obviněn, pokud oni mají přežít.

Tato kritika je důležitá, protože již není anonymní, ale to samo o sobě neznamená, že to bude mít politické důsledky pro ty, kdo se do ní zapojí. Politická situace se změnila a jistou dávku kritiky lze nyní tolerovat.

Zadruhé, současná snaha splnit Putinův částečný mobilizační příkaz je tiše odložena. To neznamená, že nedojde k další mobilizaci, ale ukazuje to, že Kreml není schopen prosadit svou vůli po celé zemi do té míry, do jaké mnozí předpokládali.

K tomuto závěru směřuje několik věcí. Vojenské komisariáty v mnoha federálních subjektech vydávají opravené rozkazy, které mění pravidla, podle nichž muži, kteří jsou předmětem odvolání, mohou opustit regiony nebo ne. V některých případech tyto příkazy nebyly nikdy vydány, ale tam, kde byly, se od nich upouští.

Ale důležitější je skutečnost, že různé federální subjekty vyhlásily, že "již splnily svůj mobilizační plán". Vzhledem k tomu, že nebyl oznámen žádný plán jako takový, je to způsob, jak říci, že nebudou tlačit na povolání dalších mužů. A bylo tomu tak zvláště v případě neruských republik.

Jak se často stává, Čečensko bylo ve vedení v tom, že jeho vůdce Ramzan Kadyrov prohlásil, že nemá potřebu zahájit takovou mobilizaci, protože čečenský lid byl již plně mobilizován - což je pozice v rozporu s Putinovým rozkazem a taková, jakou mohl zaujmout jedině Kadyrov.

Ostatní republikoví a regionální lídři si nemohou dovolit tak otevřenou opozici. Ale omezili dopad mobilizace tam, kde mohli. Vedoucí představitelé Tuvy, Krymu, Chakasie, Sačy, Burjatska, Permského kraje, Archangelské oblasti, Vladimirské oblasti, Zabajkalska, Tatarstánu a Sverdlovska jednoduše prohlásili, že proces uzavírají.

Počínání republikových představitelů má dvě možná vysvětlení. Na jednu stranu mohou někteří tvrdit, že lidé jsou ochotnější sloužit a disciplína je vyšší než v ruských oblastech. Ale jiní říkají, že situace je přesně opačná a že Nerusové nechtějí na Ukrajině bojovat.

Protesty proběhly především v neruských republikách a lídři těchto republik se v tichosti rozhodli omezit celý proces, aby se situace nevymkla kontrole. Moskvě nezbývá nic jiného, ​​než se s tím smířit, pokud je potenciál destabilizace, který republikoví lídři hlásí, skutečně reálný.

Navíc je tu ještě významný detail Putinovy ​​anexe čtyř oblastí Ukrajiny. V žádném z relevantních dokumentů nenajdeme přesnou definici toho, jaké jsou hranice těchto regionů, a tedy i nové hranice Ruské federace západním směrem.

To znamená, že na západě už Rusko nemá jasně definovanou hranici, což je vážný problém v zemi, kde hranice jak mezinárodní, tak administrativně-teritoriální patří mezi nejcitlivější témata nejen pro elity, ale pro populaci jako celek.

Tím, že se v tomto případě nepodařilo definovat ruské hranice, Putin otevírá cestu k dalším změnám. To je zjevně jeho záměr. Ale v mezidobí to otevírá Pandořinu skříňku otázek o tom, jaké jsou hranice Ruské federace a jak pevné mají být.

Zdroj v ruštině: ZDE