O posvátné krávě bezletové zóny, aneb Jak reálně pomoci Ukrajině

10. 3. 2022 / Karel Dolejší

čas čtení 7 minut
  • Ruská armáda je primárně dělostřeleckou armádou se spíše málo efektivním letectvem. Obležená ukrajinská města proto nyní nejvíce ohrožují salvové raketomety a děla. 
  • Letectvo je v tuto chvíli druhotný problém - a neefektivní ruské pozemní jednotky představují teprve problém třetího řádu. 

NATO v roce 1999 vedlo v Kosovu výhradně leteckou válku, víceméně podle Douhetovy doktríny. Rusko vede na Ukrajině válku podle své vlastní doktríny, v níž hraje hlavní roli rozhodující užití raketových vojsk a dělostřelectva. Letectvu, které po dvou týdnech nedokázalo ani zajistit vzdušnou nadvládu nad Ukrajinou, připadla značně druhotná role. Dokonce ještě výrazně slabší, než předpokládali experti seznámení s jeho reálnými schopnostmi.


Pokusy srovnávat válku v Kosovu s válkou na Ukrajině proto ponechejme osobám, které celé měsíce zarputile odmítaly vidět fakta ohledně ruské přípravy k intervenci a dodnes si nadále odmítají přiznat předpojatost a naprostou neadekvátnost svého úsudku v dané věci.

Vzhledem k situaci na bojišti nejsou věcí primární důležitosti polské, slovenské a bulharské letouny sovětského původu, které měly/neměly/měly a opět neměly být dodány ukrajinským obráncům. A to proto, že 1) nejnaléhavěji je třeba řešit boj s ruským dělostřelectvem, 2) existují i jiné způsoby, jak potlačit aktivity ruského letectva, než dodávka stíhacích letounů.

Ruské ozbrojené síly fungují jinak než západní armády. Na Západě standardně existuje poměr manévrových jednotek ku jednotkám nepřímé palebné podpory (dělostřelectvu) přibližně 3:1. V Rusku je to ale téměř naopak. Počítá se s tím, že protivníkova fronta bude zničena a proražena čistě váhou plošně aplikované, nikterak sofistikované dělostřelecké a raketometné palby, a teprve potom budou manévrové jednotky nasazeny do průlomu.

Západní armády takto nepostupují - a během posledních dekád se vůbec stále více odkláněly od použití klasické "hloupé" dělostřelecké munice, jejíž nasazení zejména v obydlených oblastech nevyhnutelně způsobuje rozsáhlé civilní ztráty.

Na okraj dodejme, že ruské letectvo na Ukrajině masivně používá staré neřízené bomby, jaké v západních armádách ještě nejčastěji vídáme vybavené doplňky umožňujícími i u takovéto zbraně přesné navádění na cíl. A ano, během války v Kosovu patřila naprostá většina letecké munice NATO použité v obydlených oblastech do kategorie přesně naváděné munice.

Pokud má Ukrajina čelit největší ruské síle, raketometům a dělostřelectvu, musí být dále posílena flotila jejích bojových bezpilotních prostředků - a dále je třeba, aby ukrajinští dělostřelci dokázali účinněji vést kontrabaterijní palbu.

Může pro to Západ něco udělat, pokud jde o dodávky bojové techniky? Předně je třeba upozornit, že Ukrajině v danou chvíli mohou jen málo pomoci zbraňové systémy, které její vojáci neznají a které by vyžadovaly časově náročný výcvik s novými zbraněmi. To ale zužuje spektrum možných dodávek na dělostřelecké systémy původem ze zemí bývalé Varšavské smlouvy.

Přitom se zde v neprospěch Ukrajiny promítá rozdíl mezi vybavením a schopnostmi Sovětské armády a armádami satelitních států, který se začal prohlubovat již ve druhé polovině 70. let. Jedním z důsledků tohoto stavu je, že bývalé země Varšavské smlouvy, které nebyly součástí SSSR, už nedisponovaly modernějšími dělostřeleckými systémy sovětského původu.

Žádný z dnešních členů NATO s minulostí člena Varšavské smlouvy tedy nedisponuje ani sovětskými samohybnými houfnicemi MSTA-S, ani jejich taženými variantami MSTA-B. Dělostřelecké systémy, které by ještě mohly tyto země dodat (včetně české samohybné houfnice DANA), jsou vesměs o generaci starší a vyznačují se zcela nedostatečným dostřelem. K vedení kontrabaterijní palby proti ruským útočníkům ostřelujícím obytné čtvrti ukrajinských měst se tedy tyto staré zbraně hodí spíše méně. Samozřejmě, nouze je velká a je lepší dodat něco než nic. Zázraky ovšem nečekejme.

Obdobná situace panuje i v oblasti výkonných salvových raketometů. Nesovětské státy Varšavské smlouvy je obecně nezavedly a nemají. Jedinou teoretickou rezervu pro dodávku na Ukrajinu představuje 11 ks moldavských BM-27 Uragan. Výkonné BM-30 Smerč pak vůbec nejsou k dispozici.

Pokud by padlo rozhodnutí dodat moderní západní dělostřelecké systémy, je třeba počítat s nutností několikaměsíčního přeškolování ukrajinských obsluh, neexistencí logistického zázemí a nekompatibilní municí, která by musela být dodávána řádově v objemu stovek tun.

Kontrabaterijní radary, s nimiž jsou Ukrajinci již zvyklí pracovat, včetně západních modelů, nepředstavují problém.

Ukrajině se pomocí přenosných protiletadlových systémů daří působit vážné ztráty ruským letounům v malých výškách. Bylo by však třeba dodat ještě systémy, které dokáží ohrožovat ruské útočníky také ve středních výškách. Dosavadní zkušenosti ukazují, že i nejmodernější ruské letouny jsou překvapivě zranitelné sovětskými systémy PVO, které technologicky patří do 60.-70. let. Takové systémy ovšem jsou k mání.

Například mobilní systémy protivzdušné obrany 2K12 Kub, předchůdce nechvalně proslulého Buku, ještě dohromady v desítkách exemplářů provozují Bulharsko, Bosna, k vyřazení je určila ČR, ve výzbroji je mají Polsko, Rumunsko, Slovensko. Je tedy rozhodně možné uspíšit jejich náhradu a předat je Kyjevu.

Bombardování z velkých výšek, zejména pak neřízenými bombami, je obecně velmi neefektivní.

Země NATO by teoreticky mohly vyhlásit bezletovou zónu na západní Ukrajině, jako velmi neambiciózní minimum by se jevilo řekněme 100 km pásmo bezprostředně kolem hranic umožňující bezpečný odchod uprchlíků. Avšak aliance má rozhodně na víc - a nelze automaticky předpokládat, že by dejme tomu i vzdušná ochrana Lviva způsobila vážnější eskalaci konfliktu.

Naše hodnocení ukrajinského konfliktu a návrhy, jak zmírnit utrpení ukrajinských civilistů, by měly vycházet především ze studia reálné situace na Ukrajině - nikoliv ze svévolně vybíraných údajných historických paralel, které umožňují věnovat se oblíbenému koníčku nepřetržitého obviňování Spojených států z veškerého zla v naší metagalaxii.

1
Vytisknout
9979

Diskuse

Obsah vydání | 15. 3. 2022