Putin sází na to, že Západ je příliš dekadentní na to, aby bránil své hodnoty. Mýlí se

10. 3. 2022

Před většinou Rusů je možné hrůzu tohoto útoku po většinu času skrývat, ale ne před všemi donekonečna. Narativ, který vyprávějí státem ovládaná média, je groteskní zkreslení reality, v němž vystupuje zdrogovaná ukrajinská neonacistická junta, která lstí svádí civilisty do palebné linie. Pravda byla vyhnána z vysílání a zákonem označena za lživou. Za její šíření hrozí až 15 let vězení.
 
Propagandistická neprodyšnost však není dostatečně těsná, aby zablokovala a všechnu krev, která se na Ukrajině prolévá. Rusové, kteří získávají informace na internetu, jsou Putinovi méně nakloněni. To se rovná generačnímu rozdělení, i když prezident má stále dost mladších fanoušků. Ruští přátelé se zármutkem hlásí, že žádný nárůst poptávky po změně režimu se nejeví jako bezprostřední. Chodí na demonstrace, utíkají, když na ně nastoupí pořádková policie, a jakmile se bezpečně vrátí domů, mluví o emigraci. Hoří hanbou, že Putin diskredituje jejich zemi.

Ti, kdo chápou, co Kreml začal, také vědí, co bude následovat. Ukrajinu lze uchvátit, ale ne zpacifikovat. To znamená dlouhodobou okupaci národa, který se nevzdá. Znamená to krutou protipovstaleckou kampaň, v níž budou demoralizovaní ruští branci sužováni vysoce motivovanými ukrajinskými dobrovolníky. Putinovo včerejší tvrzení, že se neplánují všeobecné odvody do armády, uslyší mnozí rodiče po celém Rusku jako pravý opak: varování, že jejich dospívající synové  půjdou na frontu.

Putin takovou válku neplánoval a nemá ani ponětí, jak ji ukončit. Nezávislí analytici se domnívají, že pro ruskou armádu to bude katastrofální boj. Důvěryhodné zprávy z Moskvy říkají, že kolem Kremlu existují frakce, které si to myslí také. Stejné zdroje tvrdí, že Putin se izoloval od nesouhlasu. V jeho nacionalistické halucinaci jsou postsovětské hranice ranami, které slovanské vlasti zasadil zlovolný Západ. Zmasakrování Ukrajiny je aktem spásné pomsty.

Agrese tohoto druhu se neřídí ekonomickými argumenty. Putin nepředpokládal sankce takového rozsahu, jaké byly uvaleny, nebo jejich perspektivu plně nepochopil. Je absolventem sovětské školy, která považuje ekonomiku za nezajímavou a nedůležitou mocenskou hru.  Přírodní zdroje jsou pákou geostrategického vlivu,  zisky jsou odváděny na financování životního stylu kleptokratické elity.


Ekonomický model založený na tom, že vládci okrádají veřejnost, je neslučitelný s demokracií. Nepsaná smlouva v Rusku, zděděná po komunistické straně a příliš neaktualizovaná, spočívá v tom, že státní příjmy a prosakující peníze z korupce si kupují určitou úroveň stability. O zbytek se postará propaganda a nátlak. Když stát chudne, propaganda musí být hysteričtější a donucovací ruka těžší. Tento efekt je v plném proudu. Ruská politika degeneruje z hrdlořezského autoritářského systému, který občas napodoboval demokratický proces, v něco více bojovného, monolitního, totalitního.

Putin předpokládá, že represe umlčí jakoukoli nespokojenost, která by mohla narůst v hospodářské krizi vyvolané sankcemi. Náklady budou prezentovány jako důkaz nepřátelství Západu a příležitost očistit společnost od cizáckého haraburdí. Pokud chce Ikea odejít, dobře jí tak, říkají kremelští roztleskávači. Lepší je kupovat pravý ruský nábytek.

Toto poselství má vnímavé publikum, zejména mezi staršími Rusy. Zatím není jasné, jak se to bude líbit digitální generaci. Odliv mozků je nevyhnutelný. Oficiální obavy z toho se odrážejí ve vyhlášce, která odpouští technologickým firmám daně a osvobozuje IT specialisty od vojenské služby. Rusko, které mluví jazykem racionální spolupráce se Západem, míří do exilu.

Poté, co Putin ustál bezprostřední úder sankcí, nyní očekává, že  ekonomické problémy postihnou  Západd. Válka zvyšuje ceny energií a podněcuje inflaci. Narušení ukrajinského vývozu obilí ovlivní cenu potravin. Pokud ruské firmy nebudou schopny splácet dluhy, západní věřitelé to odnesou.


Základní sázkou je, že demokratické vlády jsou omezovány potřebou uspokojit netrpělivé spotřebitele. Vůle udržovat sankce bude vyčerpána touhou mít k dispozici ruskou ropu a plyn. To je rozšíření putinovského názoru, že liberalismus je dekadentní víra. Dělá lidi ochablé, krmí je drogami, oslabuje národní mužnost homosexuální hrdostí a dalšími prohřešky proti tradiční morálce. Očekává se, že takové společnosti   ve válce o ekonomické vyčerpání ustouopí jako první, když budou muset čelit mužnosti Ruska a jeho historicky vychvalované schopnosti stoicismu a sebeobětování.


Putin není zdaleka prvním tyranem, který takto uvažuje. Tato doktrína je tak otřepaná, jak by se dalo očekávat od 69letého bývalého průměrného pracovníka KGB, který se dostal k moci za pomoci gangsterů a pak se tak dlouho vyhříval v mýtech o sobě samém, až zapomněl, že jsou to cynické lži.

Diktátoři podceňují sílu demokracie, protože v politicích, kteří se ve svobodných volbách vystavují riziku změny režimu, vidí pouze slabost. Silnou opozici a svobodný tisk považují za slabiny systému, které ztěžují jeho ovládání shora. Neuvědomují si, že právě tyto vlastnosti stojí za odolností a přizpůsobivostí, díky nimž se liberální demokracie stala nejúspěšnějším modelem organizace společnosti v dějinách lidské civilizace.

Existuje důvod, proč mladí, vzdělaní Rusové odcházejí. Vědí,jak to nakonec dopadne, když diktátor vsadí vše na sázku, že budoucnost patří militarizovanému nacionalistickému bludu. Je to sázka, kterou Putin prohrává. Prohrává rychleji, pokud se mýlí v názoru na ochotu občanů ve svobodných demokraciích přinášet oběti a snášet určitou ekonomickou bolest, aby pomohli svým sousedům a bránili svůj způsob života. Myslím, že se mýlí. Doufám, že se mýlí.

Zdroj v angličtině ZDE