Jsem mediátorka konfliktů. Toto je naše cesta z ukrajinské krize

10. 2. 2022

čas čtení 4 minuty
Současný západní narativ o ukrajinské krizi říká, že Rusko je machiavelistická mocnost s expanzivní agendou. Tento názor formuje naši reakci: síle odpovídáme silou a hrozbám hrozbami. Ale co kdybychom se pokusili proniknout do mysli nepřítele a zeptali se, co je motivem agrese? Mohli bychom tím tento cyklus přerušit - a nabídnout Putinovi také cestu ven? ptá se v Guardianu Gabrielle Rifkind.

Když SSSR v 60. letech rozmístil na Kubě balistické rakety, jejich blízkost k USA málem rozpoutala třetí světovou válku. Vidí dnes Putin v Moskvě expanzi NATO jako rovnocennou hrozbu? Koneckonců jedním z jeho hlavních požadavků je, aby NATO omezilo svou expanzi v blízkosti ruských hranic a aby se k němu nepřipojila Ukrajina. Rusko tvrdí, že USA opakovaně sdělily sovětským představitelům, že začlení Rusko do kooperativního evropského bezpečnostního rámce. V praxi NATO vzniklo jako bezpečnostní rámec ovládaný Spojenými státy, přičemž na evropském území se stále nachází přibližně 75 000 amerických vojáků.

Putin vždy trpce nesl rozpad Sovětského svazu. Vyčkával, v roce 2014 se Rusko zmocnilo Krymu a vyslalo vojáky do ukrajinského, převážně ruskojazyčného regionu Donbas, aby podpořilo separatistické hnutí.

Dnešní Rusko není žádnou vlídnou liberální demokracií a prezident Putin má zpravodajské myšlení: nehraje šachy, ale poker. Je připraven vyhrožovat válkou, vytvářet chaos a šířit dezinformace, aby zatlačil NATO od ruských hranic. Pomocí nátlakové diplomacie shromáždil na východní hranici Ukrajiny více než 130 000 vojáků.

Ať už je však chování Ruska jakkoli provokativní, západní vlády mají odpovědnost za to, že nebudou stupňovat hrozbu války. Důsledky přímé konfrontace USA a Ruska na Ukrajině by byly katastrofální pro všechny strany. Plnohodnotná konvenční válka by mohla přerůst ve válku jadernou.

Posledních dvacet let jsem pracovala v oblasti řešení konfliktů a viděla jsem, jak nebezpečné je klopýtání ve válkách, které nelze zastavit ani odvrátit. Prodej zbraní zemi může vypadat jako principiální čin na podporu spojence, ale obvykle jen zavádí hlouběji do bažiny konfliktu. USA a Spojené království v tomto století vyvolaly čtyři neúspěšné války a podílely se na nich, ale zdá se, že jsme se z toho nepoučili.

Jsou lidé, kteří tvrdí, že vyslání vojenské podpory na Ukrajinu posiluje pozici NATO u jednacího stolu. Tento přístup však v sobě skrývá nebezpečí - použití odstrašení by mohlo být právě tím, co situaci vyostří.

Washington a Londýn se zavázaly zvýšit ofenzivní vojenskou pomoc Ukrajině a oznámily dodávky zbraní, munice a protitankových zbraní. Spojené království se snaží postavit do čela západních snah o odvrácení toho, co premiér Boris Johnson označil za riziko "bleskové války" ve východní Evropě.

Německo je mnohem skeptičtější a blokuje transfer zbraní německé výroby z pobaltských států na Ukrajinu. Dlouhodobě se staví proti posílání zbraní do aktivních konfliktních zón. Německo prohlásilo, že je připraveno vést s Ruskem seriózní dialog s cílem zmírnit vysoce nebezpečnou situaci, a uvedlo, že jedinou schůdnou cestou je diplomacie.

Ať už si západní vlády myslí o chování Moskvy cokoli, deeskalace konfliktu a poskytnutí Moskvě žebříku, po kterém může slézt, je v zájmu všech. Neměli bychom podceňovat souvislost mezi ponížením a agresí.

Podle Anatola Lievena, akademika a odborníka na Ukrajinu, se jedná o "nejnebezpečnější krizi v současném světě; je ale také v zásadě nejsnáze řešitelná". Řešení, vypracované Francií, Německem, Ruskem a Ukrajinou v roce 2015 zahrnuje implementaci Minských dohod. Ty volají po demilitarizaci, obnovení ukrajinské suverenity včetně kontroly hranic s Ruskem a plnou autonomii pro oblast Donbasu. Hlavní námitkou Kyjeva je, že autonomie pro Donbas by zabránila vstupu Ukrajiny do NATO a EU.

Jednou z cest, jak to překonat, by bylo, kdyby NATO prohlásilo Ukrajinu za neutrální zemi a vydalo nařízení, že Ukrajina do NATO nejméně deset let nevstoupí. V praxi je ukrajinské členství v EU vyloučeno nejméně na jednu generaci kvůli ukrajinské korupci, politické dysfunkci a nedostatečnému hospodářskému pokroku.

Rozhovory mezi Putinem a francouzským prezidentem Macronem se tento týden nesly ve smířlivějším tónu. Macron prohlásil: "Neexistuje žádná bezpečnost pro Evropany, pokud neexistuje bezpečnost pro Rusko." K přehodnocení bezpečnostního systému v Evropě po skončení studené války je zapotřebí stálé fórum, na němž bude Rusko vítáno.

 

Kompletní text v angličtině ZDE

 

 

 

2
Vytisknout
6937

Diskuse

Obsah vydání | 15. 2. 2022