Ke covidu-19: Jak to chodí s plošnými opatřeními

13. 4. 2021

 
Za devatero horami a dávnými věky, když jsem spoluřidil stovky lidí v logistické větvi jedné nejmenované nadnárodní společnosti, jsme jako management stáli před problémem plošných opatření prakticky denně, píše Vít Kučík. Představte si moderní velesklad s pěti sty lidmi, který zásobuje síť marketů s tisícovkami pracovníků.

■ Problém: úrazy a rozbité zboží. Chlap s vysokozdvižným vozíkem zvedá tunovou paletu zboží do pětimetrové výše, aby ji zaskladnil do třetího patra regálu. S takto zvednutou paletou nesmí jezdit, ani centimetr (rozkmit, pád zboží, ohrožení všeho živého dole). Přesto skladníci (pod výkonovým presem) při závěrečné otočce před regálem už vidle zdvihají, takže paleta letí vzhůru ještě, než vozík stojí. Franta shodí půl palety, metráky zboží se tříští z pěti metrů, jen zázrakem nikoho nezraní.
Řešení: mimořádné plošné proškolení veškerého personálu skladu na bezpečnost práce a manipulace s VZ-vozíky.
 
"Ale co to je za blbost, proč se máme školit kvůli jednomu idiotovi i my, kteří jezdíme dobře...?!" hlasy z jeho oddělení Příjmu.

"Může mi někdo vysvětlit, proč se máme školit my z Výdeje, co nikdy 'vysoký vidle' nepoužíváme?! Byli jste vy kravaťáci vůbec někdy tady dole, abyste viděli, jak to tady chodí?! Kterej chorej mozek může takovou p*****nu vymyslet!!!"

"Jako pane Kučík, proč se máme školit my ženský, co tady na Příjmu v kanclu jen pořizujeme dodáky do SAPu? Nemělo by to platit jen pro ty skladníky, co to dávaj do regálu?!"

Realita: Během týdne je za všeobecných kverulací odškoleno všech třicet směn. Jízda se zdvihutými vidlemi již není brána jako individuálni frajeřina, ale styl chování non grato, ví to i kolemjdoucí ženská z kanceláře, i chlapi z údržby, všichni. To drželo chování relativně malé (i když proměnlivé) party s VZ-vozíky v disciplinovanějších mezích. Incidence přestupku a následných škod klesla v nasledujícich 6 měsících na třetinu.

■ Problém: "rozbité" atraktivní zboží. Na markety se distribuuje zboží jen po kartonech, nikoli po jednotlivých kusech. Co dělat, když ve skladu skladník najde karton se šesti koňaky, z nichž jeden je rozbitý?

Step 1) Zbylých 5 flašek protokolárně rozdá vedoucí skladu zaměstnancům skladu jako prémii. Realita: škodovost tohoto typu letí exponencialně vzhůru, zejména u atraktivního zboží. Praxe rozdávání zboží na skladě ihned zastavena.

Step 2) Neúplné kartony jsou posilány speciálním způsobem na markety. Realita: exponenciální růst hlášení neúplných kartonů v příjmacích skladech marketů. Rostoucí diference mezi tím, co posilá sklad a tím, co přijmá market. Tlak na ustavení vyšetřovacích komisí. Praxe posílání neúplných kartonů ihned zastavena.

Step 3) Zboží z neuplných kartonů dáme na charitu. Realita: Z vyššiho managementu signály o "politických" problémech s výběrem charitativní organizace, korupce a kontroly využití okolo toho. Na skladě provozní problémy, kde zboží do doby odběru uschovávat, střežit, evidovat, inventarizovat, co se zbožím, které charita nechce, atd. Od nápadu v tichosti upuštěno.

Step 4) Zboží z neúplných kartonů je levnější odepisovat a protokolárně vyhazovat do odpadních kontejnerů u zdi skladu. Realita: narůst vniknutí plotem do objektu a krádeže zboží z kontejneru. Jeden zloděj se v kontejneru zranil. Podezření na symbiózu externích lidí s personálem skladu.

Step 5) Zboží z neúplných kartonů je po odpisu a před protokolarním vyhozením do kontejneru "znehodnoceno". Flašky rozbity, obaly roztrženy, obsah vysypán. Problém: co s kovovými konzervami, které nelze jednoduše rozbít ani otevřít? Řešení: zaměstnán brigádnik s kladivem a velkým hřebíkem, který jednou ranou udělá do každé plechovky rajčatového protlaku díru. Problem solved.

"Je to normální? Moderní sklad zaměstnává brigádnika, aby tloukl kladivem do použitelného zboží?! Kde to jsme?! To fakt nevynaleznete nějaký rozumnější využití těch 'kusovek'?!"
"Během kratké doby ne. Co se dalo udělat, jsem zkusili."
"Já bych vám tady mohla z fleku vyjmenovat hned tucet způsobů, jak to dělat jinak..."
"A běží to teď někde dlouhodobě?"
"No já nevím, ale to přeci nemůže být tak těžký vymyslet něco jinak...?!"

Realita: incidence neúplných kartonů klesla na původní akceptovatelnou úroveň, vykrádání kontejnerů na nulu, celkové náklady opatření byly zlomkem nákladů, které vyvolaly kroky 1) až 4). To bylo ve starém skladě. V novém byly už procesy nastaveny tak, aby brigádníka s kladivem potřeba nebylo.

Zdánlivě absurdní (a ke kritice vybízející) plošné opatření v podobě chlapa, zatloukajicího hřebík do plechovek rajčatového protlaku chránilo kartony s 12ti letou whiskey stovky metrů daleko v regále. Z individuálního pohledu nesmyslné školení kancelářské pracovnice, která s VZ-vozikem nejezdila, mělo vliv na snížení úrazovosti těch, co s ním jezdí.

Z pohledu individuální jednotky jsou plošná opatření neefektivní, někdy až nesmyslná. Proto se hroutily komunismy a socialismy. V časově omezených krizích však plošná opatření smysl mají, protože dokáží kumulovat i ten malý, neefektivní benefit k požadovanému krátkodobému, avšak životně důležitému cíli.

Třeba abyste neměli ve skladě v přištích měsících mrtvého chlapa pod tunovou paletou. Nebo exponenciálně rostoucí manko, které by odrovnalo vaši kariéru. Nebo krvácející děcko na dně kontejneru s odpadky.

Nebo o desetitisíce mrtvých více v přeplněných nemocnicích.

Děláte krátkodobá plošná opatření, která se jednotlivcům i jednotlivým profesním skupinám zdají absurdní a neefektivní. A ony absurdní a neefektivní jsou, z jejich pohledu.Tady v Itálii už padla jedna vláda, a druhá je kritizována zcela stejně, jaký důvod že má držet zavřené bary, když lidi v supermarketech jsou stejně namačkaní, očkovat učitele, když děcka jsou doma, nechávat děcka doma, když úmrtnost v této věkové kategorii je prakticky nulová, atd. atp.

Tvůrci plošných opatření byli vždy nejnenáviděnějšimi figurami, ve skladech určitě. Čísla, která je ospravedlňovala, málokoho zajímala, skladníky jistě ne, protože ti vnímali negativa plošných opatření přimo na vlastní kůži, kdežto pozitiva (jako třeba větší jistota pracovního místa, menši pravděpodobnost úrazu) byla tak vzdálená, abstraktní.

Uvázat si kravatu v takových chvilích jako by bylo symbolem přijetí onoho nevděčného kříže, za který se dočáte od davu jen plivanců a shnilých rajčat. Na druhou stranu jako nás okolnosti někdy v předsvátečním presu nutily k nepopulárnímu oblékání montérek a manuální pomoci ve skladu, všichni skladníci nebyli stejní. Někteří si uměli čas od času symbolicky ke svým montérkám uvázat i naši kravatu a přikladně nést okamžitou tíhu nepopularních opatření a přenést se přes abstraktnost okamžitých benefitů.

Nakonec se vždy ukázalo, že jich není tak málo. Tvořilo to pouta sounáležitosti. Celku. Stejného cile.
1
Vytisknout
2710

Diskuse

Obsah vydání | 15. 4. 2021