Facebook zablokoval americkou novinářku kvůli zveřejnění mediálně publikované verze PKK k incidentu, při němž byli v iráckém Kurdistánu usmrceni turečtí zajatci

1. 4. 2021 / Kateřina Paříková

Blokování investigativních novinářů kvůli „problematickým“ reportážím

Americká novinářka Lindsey Snell uveřejnila 25. března reportáž z jižního iráckého Kurdistánu se sdělením verze PKK (Kurdské strany pracujících založené v Turecku v r. 1978 nejprve jako studentské kurdské revolucionářské hnutí proti tureckému útlaku, které se následně vyvinulo v ozbrojený boj Kurdů za nezávislost) o útoku Turků v oblasti pohoří Gare, která skončila smrtí 13 tureckých zajatců. Dle oficiálních zpráv byli mezi zabitými zajatci vojáci, policisté, pracovníci zpravodajské služby i civilisté zajatí již v r. 2015. Obě strany, turecká i PKK, mají vlastní verze, jak k úmrtí zajatců došlo. Turci obviňují PKK z vraždy zajatců střelbou do hlavy v době tureckých náletů, zatímco PKK tvrdí, že Turci operaci de facto zpackali a zabili si vlastní lidi bombardováním jeskyně se zajatci, a to i za použití chemických zbraní.

Vrahové zajatců v jeskyni pohoří Gare doposud nebyli jednoznačně identifikováni a kolem celé věci panuje stále řada nejasností. Například server Al-Monitor uvádí, že výsledek operace podnítil v Turecku vášnivé debaty a opoziční strany vyzvaly vládu, aby vysvětlila, proč museli zajatci dojít tak tragického konce. Na tyto odpovědi opozice stále čeká: Jaké byly politické a vojenské cíle operace? Byl vojenský nálet původně plánován jako záchranná operace? Pokud ano, proč operace zahrnovala nálety, které oslabily moment překvapení a bez spolupráce s místními kurdskými peshmergy zvýšily riziko úniku členů PKK? Proč některá média troubila do světa hrozící operaci v Gare několik dní před útokem? Došlo k nějakému posouzení rizik vedoucích k závěru, že taková forma operace byla poslední možností, jak zachránit zajatce? Nebyly jiné možnosti, jak je zachránit?

Co incident znamená pro politiku tureckého prezidenta Erdogana

Server Al-Monitor uvádí, že Ankara skutečně doufala v „zabití dvou much jednou ranou“: zachrání zajatce a zabije nebo zajme nejvyšší velitele PKK Murata Karayilana a Durana Kalkana, kteří měli cestovat do Gare na setkání ve stejné jeskyni, kde se nacházeli zajatci. PKK se o záměru zřejmě dozvěděla a schůzka byla zřejmě na poslední chvíli zrušena. Úspěch operace by ve stále se propadající ekonomické situaci Turecka přinesl Erdoganovi nutné body, získávané dnes téměř výhradně díky nacionalistické rétorice a agresivní zahraniční politice, kdy Erdogan Turecko záměrně staví do role neoprávněně ubližovaného státu, kterému ostatní brání růst.

Je tedy zřejmé, že celý incident velmi užitečně poslouží Erdoganovi na domácí politické scéně proti nejvýznamnější konkurenční prokurdské politické straně HDP (Lidově demokratická strana, jejíž předseda Selahattin Demirtaş je vězněn Erdoganovým režimem od roku 2016 a jejíž činnost se Erdogan snaží všemožně dlouhodobě zničit od sesazování demokraticky volených starostů po obviňování jejích členů z napojení na terorismus), a také jako záminka k dalším agresivním útokům na cizí státy, často kritizovaným na mezinárodní úrovni, kdy útoky Turků jak v pohraničí iráckého Kurdistánu, tak v Sýrii působí smrt, zranění, neustálý stres a ničení majetku civilistů.

Al-Monitor dále poznamenává, že útok v Gare by mohl být předzvěstí turecké vojenské kampaně v Sindžáru - jezídské oblasti iráckého Kurdistánu, kde se PKK prosadila v pomoci Jezídům proti Islámskému státu v roce 2014. Region, který hraničí se Sýrií, je asi 120 kilometrů od tureckých hranic. Gare je mostem mezi Sindžárem na západ a horami Qandil - nejvýznamnější základnou PKK - na východ.

Nálepka terorismu rozhodně není černobíle férová

I když může být namítáno zařazení PKK jako teroristické organizace ze strany NATO, Turecko v současné éře Erdoganovy diktatury přidružuje každého Erdoganova oponenta, ať už z řad opozičních politiků, učitelů, právníků až po zahraniční novináře, humanitární pracovníky či syrské bojovníky SDF k PKK jako teroristy automaticky, čistě k eliminaci jakýchkoliv prokurdských aktivit.

Je nanejvýš důležité upozornit, že extrémně nacionalistické projevy současného tureckého prezidenta Erdogana včetně jeho agresivních výhrůžek suverénním státům nikdo na sociálních sítích neblokuje. Ale v reportáži zmíněné americké novinářky, kde se na oslavách Newrozu v jižním iráckém Kurdistánu kromě verze PKK o tureckých útocích vyjadřují i civilisté mající strach z dalších tureckých útoků, kdy tyto informace byly oficiálně široce mediálně publikovány, včetně významných západních deníků, je novinářka Facebookem zablokována z důvodu porušování zásad komunity, neboť publikuje stanovisko oficiálně uznané teroristické organizace.

Logicky se nabízí otázka relativity terorismu jako takového. Každá akce vyvolává reakci. Každý odboj, stejně jako jakákoliv oficiální vojenská operace „spojence“, je vždy poskvrněn zločiny proti lidskosti, omyly, nehodami, korupcí, zradami. Neboť ano, logicky, v takovém modelu fungování světa není vyhnutí a nevinné oběti najdeme vždy na všech stranách, stejně jako ty, kteří chtějí ze situace sobecky těžit bez ohledu na krvavé následky. Stačí se podívat na všechny současné destabilizované či válkou zmítané oblasti, na všechny oficiální mezinárodní koalice či nadnárodní mírotvorné organizace. Neboť klubko spředených nepravostí světa, poslepovaným byznys zájmy a soutěživým bojem o moc, jen tak někdo nerozmotá…

 

Více k incidentu ZDE:

https://www.nytimes.com/.../turkey-soldiers-deaths...

https://www.al-monitor.com/.../turkey-iraq-kurdistan-raid...

https://www.al-monitor.com/.../turkey-accuse-pkk...

https://ecfr.eu/art.../why-turkey-should-stay-out-of-sinjar/