Nežijeme v demokracii aneb Predátorský kapitalismus coby vrcholné stádium lidstva

1. 4. 2021 / Daniel Veselý

Tryzna za „padlého“ Kellnera v českých sdělovacích prostředcích je dalším neklamným důkazem, že mediální ekosystém v naší kotlině je v naprosto dezolátním stavu. To samozřejmě není nic nového pod slunkem, jen pouhé konstatování faktu. Česká televize, o jejíž údajnou nezávislost se nyní bude opět bojovat, v tomto ohledu nebyla o nic lepší než zoligarchizovaná média. Tak kupříkladu moderátorka publicistické vlajkové lodi ČT Událostí, komentářů Marcela Augustová se o nehorázném Kellnerově lichvářství vyjádřila, že spousta lidí spotřebitelské půjčky Home Creditu může vnímat „na hraně etiky“. Je toto v uvozovkách největší prohřešek podnikatelského života Petra Kellnera?, ptá se Augustová bezelstně svých hostů stranících PPF. A to byl jediný kritický výrok, lze-li to tak vůbec nazvat, jejž Augustová během Kellnerova velebení vyslovila.

Obávám se, že mezi oligarchickými médii a médii veřejné služby není zas takový rozdíl, jak Česká televize dokazuje znovu a znovu. Avšak její případné převzetí hradní klikou a jejími politickými přívrženci, čehož se mnozí liberálové tak děsí, by dnešní zoufalou úroveň zpravodajství a publicistiky ČT posunulo na úroveň děsivou. A to si patrně nikdo soudný nepřeje.

Tuzemský mediální svět se jako čert kříže bojí detailně analyzovat gangsterský kapitalismus symbolizovaný privatizačními lumpárnami, z nichž Petr Kellner vyšel jako největší vítěz. Souhlasím s Jakubem Patočkou, který ve svém rozsáhlém textu Občan K. nežije toto období moderních českých dějin (1992 až 2005) charakterizuje jako zločinné. „Přední čeští novináři“ raději sklapnou podpatky a přidají se ke chvalozpěvům na adresu gaunera majícího na svědomí bůhvíkolik lidských tragédií, a to nejen v Česku, ale i třeba v Rusku, kde rapidní privatizace vedla k předčasným úmrtím čtyř milionů lidí. Mnohé ze žurnalistických „es“ v těchto letech budovalo v potu tváře svou kariéru, a nemůže tak zčistajasna láteřit nad zločiny ekonomické transformace ve východní Evropě, jež mohly vést k třem až sedmi milionům nadměrných úmrtí.

Petr Kellner je vrcholným symbolem predátorského kapitalismu, jehož podstata je v českém mediálním prostředí nezpochybnitelná, třebaže zahraniční sdělovací prostředky začínají být vůči tomuto krkavčímu systému majícímu potenciál zničit lidskou civilizaci čím dál kritičtější. V našich podmínkách jde ale patrně o vrcholné stádium lidského snažení, čehož je groteskní mediální tryzna za Petra Kellnera neklamným důkazem.

Mezitím komentátoři David Klimeš a Petr Honzejk v souvislosti s Kellnerovou smrtí napsali, že PPF má nad životy běžných Čechů větší moc než námi zvolená politická reprezentace. Jinak řečeno: sorry lidi, volte si, koho chcete, ale je to prakticky jedno, neboť vaše životy řídí obří investiční skupina. Je-li tomu skutečně tak – a já o tom nepochybuji – nežijeme v klasické demokracii, nýbrž v oligarchii. A jemná varování před soukromou ekonomickou mocí uzurpující si moc politickou se linou napříč staletími, počínaje ekonomem Adamem Smithem přes filozofa Johna Deweyho až po politologa Thomase Fergusona. A nebuďme naivní, že by situace v České republice byla odlišná než ve zbytku světa – notabene když máme v čele vlády jiného oligarchu.