Carta de Foresta a Milan Chovanec

12. 2. 2018 / Boris Cvek

čas čtení 3 minuty

Mám velmi rád Británii, jsem dlouhodobě anglofil i amerikanofil, nicméně nechápu, když se tak úspěšně podařilo Američanům po druhé světové válce stabilizovat a proměnit západní Evropu, proč bychom se jako Česká republika dnes měli vázat spíše k Británii než k Německu nebo Francii. Tento český „common sense“, který je doma zejména v ODS, ale tak nějak se rozšířil v protiunijní vlně po celé ČR, je podle mne naprosto absurdní.

Proč bychom měli být tak jiní než Rakousko nebo Benelux? My bychom naopak potřebovali být podobní. Být stejně jako oni v jádru EU. Míří tam ostatně i Slovensko. Potřebovali bychom mít politické strany tohoto kontinentálního typu, nikoli reminiscence na relikty thatcherismu, což představuje ODS. ČSSD s kontinentální nebo vůbec západní levicí také nemá prakticky nic společného, blíží se spíše Orbánovi a Kaczynskému.


Např. pan Chovanec včera v Otázkách V. Moravce sice řekl, že ČSSD prý nemůže být na jedné lodi s hnutím pana Okamury, ale vůbec principiální hodnotový spor, který musí mít levice s xenofobními populisty, nevysvětlil. On ho zjevně necítí a nemá, jenom abstraktně ví, že levice a krajní pravice by neměly jít dohromady. Chovanec stále představuje způsob pohledu na ČR, který je vlastní právě Okamurovi. Místo toho, aby naprosto radikálně odmítl okamurovskou agendu a nastolil v kontrastu s ní agendu levicovou, tak hraje hru podle Okamurových pravidel na Okamurově hřišti.

Moderní Británie po konci vlády paní Thatcher se ke kontinentálnímu pojetí politiky přibližovala. Cameron otočil stranu toryů zeleným směrem a prosadil gay marriage. V zemi, kde ještě v 50. letech byl za homosexualitu odsouzen k chemické kastraci génius Alan Turing (pro srovnání: v Čechy dnes často opovrhované Francii kriminalizaci homosexuality zrušili už v roce 1791).

Dnešní protiunijní Británie je zejména produktem nenávisti k přistěhovalcům z východních zemí EU, včetně Čechů a Poláků. Absurdní referendum o brexitu, které sloužilo k řešení sporů o moc uvnitř Konzervativní strany, se neschopným politikům vymklo z ruky. Vyvolali džina z láhve, aniž by jim k posloužil k účelu, který sledovali. V tomto srovnání Německo nebo Francie vycházejí jako mnohem stabilnější země, které nabízejí to, co historicky drželo jednotu EU: větší integraci na základě společných hodnot. Patří sem samozřejmě i sociální práva.

Jak upozorňuje Geraldine van Bueren v článku „More magna than Magna Charta“ publikovaném 8. března 2017 v The Times Literary Supplement, Carta de Foresta z roku 1217, která dávala lidem právo na užívání královských lesů, je základem moderních britských sociálních práv a velkou inspirací pro 21. století. Tyto tradiční britské hodnoty pan Corbyn najde mnohem více na kontinentě než u brexitářů.

Nechápu, proč bychom se měli v Evropě orientovat jinak než Rakousko nebo Benelux, proč bychom měli mít nějaký strach z Německa nebo Francie. Hrozba šíření rozkladu a nenávisti naopak dnes, bohužel, přichází z Británie. Je to obrovská škoda. Nicméně dnes je mnoho věcí prostě jinak, než bývalo zvykem. Koho by před 100 lety napadlo, že Češi při diskusích s Němci budou jako společnou řeč používat angličtinu? A je to realita. Pro mého dědu, který byl přesvědčen, že nás Němci po pádu komunismu zase zkolonizují a vnutí nám němčinu, by to byla science-fiction. Zřejmě podobně jako pro dědu mého dědy představa, že se povinným vyučovacím jazykem v Českých zemích stane ruština. Dějiny nemají žádnou povinnost řídit se podle našich představ, daných minulými zkušenostmi. 

0
Vytisknout
10307

Diskuse

Obsah vydání | 15. 2. 2018