Hlavy plné migrantů: Bestie roste, jenom když ji krmíte

26. 1. 2018 / Jiří Hlavenka

 

To je velmi důležitý postřeh. Proč je tomu tak? Vždyť Slovensko je nám velmi blízké, možná i více národovecké a více katolické, dal by se čekat snad i větší odpor vůči čemusi cizorodému než u nás.

Ukazuje se, "bestie roste, jenom když ji krmíte". Na Slovensku ji přestali krmit a bestie chcípla. Jak k tomu došlo? Slovenská přibližná paralela Okamury se jmenuje Kotleba. Jenomže Kotleba je skutečně vzorový fašista oslavující Slovenský štát a Tisa, a za nepřítele (označit někoho za nepřítele je základ úspěchu) si vybral Romy; své meetingy zahajuje pozdravem "Prajem krásný biely deň". Kotleba ve svých politických začátcích si vybral jako nepřítele židy a vařil je několik let s úspěchem na desetině procenta; pak mu došlo (mimochodem když byl na návštěvě u českých fašistů, vandasovců), že z židů, kterých je na Slovensku dohromady asi šest, bude lepší přepnout na Romy, že je to podstatně výživnější cíl než muslimští imigranti, kteří jsou tam taky asi tak tři. S Romy uspěl, byl jeden turnus banskobystrickým hejtmanem a jeho strana je v parlamentě. A další strany soupeřící s Kotlebou začaly taky trochu přitvrzovat v protiromské rétorice, uprchlíky si nikdo jako primárního nepřítele nevybral. A s odezněním uprchlické vlny toto téma odeznělo také.

Cosi podobného je i v dalších zemích Visegrádu, v Maďarsku a Polsku. V Maďarsku místní diktátor ví, že musí mít svou bestii a krmit ji, takže si našel nepřítele kterého každý Maďar zná - nikoli imigranty a islám, ale svého krajana Sorose. Takže dnes je Budapešť polepená billboardy s podobiznou Sorose, věčného žida, věčného nepřítele, polepují se jím schůdky do tramvají, takže když nastupujete, šlapete mu na hlavu a podobné nechutnosti, které vždycky dobře fungují.

Poslední zemí je Polsko, kde si s nepřítelem vystačí sami. Jak říkají moji přátelé v Polsku, "není jedno Polsko, ale dvě", hodnotová a názorová propast řeže stát jako žiletkou na jeho východní a západní stát, na konzervativně-katolický východ a liberální západ. Vyrábět uměle ještě nějakého dalšího nepřítele by nemělo žádný účinek.

Čeští strašiči tak byli v prekérní situaci. Z Romů tu nikdo strachem neumírá, Sorose nikdo nezná, katolíci a liberálové po sobě neplivou. Co s tím? Nějaký nepřítel přece být musí, i v těch nejbezpečnějších a nejmírovějších dobách! Vezmeme migranty-islám a uděláme z nich nepřítele v našich hlavách.

Ještě se to dalo snadno zastavit. Kdyby normální politické síly nechaly Okamuru vařit uprchlíky, došel by mu brzo dech, sám by z toho nikdy hlavní téma neudělal.

Ale s bezpáteřností a zbabělostí sobě vlastní se k tomu přidalo pět dalších politických stran (Okamura se musel zatetelit radostí, protože mu bylo jasné, že tímto zvítězil).

A co je nejhorší, na tuto stranu se přiklonil i Zeman - opět rozdíl proti Slovensku, kde mají Kisku. Politikům pak úspěšně sekundují média, mainstreamová (dnes už prakticky úplně oligarchizovaná - i ekonomickým vládcům země naprosto vyhovuje, že lidé mají v mozcích migranty a ne třeba to, jakými metodami si porcují krajinu) i ta falešná. Nepřítel v našich hlavách byl vytvořen a blahobytně si tam žije, protože je už třetím rokem krmen ze všech stran.