Znovuzvolení Miloše Zemana a česká politika

27. 1. 2018 / Boris Cvek

Ani druhé kolo prezidentské volby zjevně nepřineslo žádné velké překvapení. Předpokládalo se, že výsledek bude dán jen těsným rozdílem, a to skutečně je. Vyhrál Miloš Zeman. Skončilo období snění o tom, že každý si vybere toho svého nejlepšího prezidenta, a zůstal prezident reálný. Ten, který měl největší podporu mezi voliči. Bez voličů to nejde a nepůjde.


Rozhodně se ale nedá říci, že by prezident Zeman po pěti letech prezidentování měl jasnou podporu celé společnosti a že by byl prezidentem „dolních 10 milionů“. Ne že by ho to samo o sobě nějak muselo svazovat v nějakém originálním pojetí druhého mandátu, nicméně ať už jako politický chameleon, který se podřídí mocenské realitě, nebo ať už jako prezident v rámci našeho ústavního systému, bude muset sledovat vývoj veřejného mínění a zejména té politické síly, kterou nyní představují voliči jeho protikandidáta z druhého kola.

A když píši „politické síly“, musím hned také zdůraznit, že ani jeden z těch kandidátů, kteří mimo Miloše Zemana uspěli v prvním kole, nebyl kandidátem nějaké politické strany. Naopak: tito kandidáti zjevně spojení s politickými stranami odmítali. Ostatně ani Miloš Zeman nebyl nijak výrazně stranicky vyprofilovaný kandidát. Podpořilo ho jasně Hnutí ANO, ale jeho nejvěrnější příznivci jsou mezi voliči SPD a KSČM. První Zemanův projev po jeho znovuzvolení do funkce prezidenta ČR ozdobili svou přítomností nekonečně šťastný Tomio Okamura a rozpačitý Milan Chovanec. V rádiu jsem pak slyšel suchou zprávu: levicové strany uvítaly Zemanovo zvolení. Přemýšlel jsem, jaké „levicové“ strany jsou tím míněny.

Ale zpět k „politické síle“ toho elektorátu, který volil Jiřího Drahoše. Je to, zdá se mi, elektorát, který není spojitelný tradičními politickými stranami, ty ho naopak štěpí a odrazují. Těžko ho také tlačit nějak moc na politické ose do oblasti pravice. Jeho společná témata by se možná dala nejlépe uchopit pomocí středové, eklektické politiky, kterou zastává francouzský prezident Macron. To hlavní asi je „prozápadní, proevropská orientace“.

Pro Andreje Babiše je znovuzvolení Zemana jasnou zprávou, že bude mít opravdu hodně času na hledání většinové podpory ve Sněmovně, pokud ten čas bude potřebovat. Jestli má jedinou alternativou k současné vládě v demisi být vláda většinová, může současná vláda v demisi vládnout opravdu dlouho. U ČSSD došlo ke změně rolí oproti lednu 2013.

Tehdy se de facto nejsilnější strana, která měla vyhrát sněmovní volby, rozhodovala, zda dát podporu nějakému dinosaurovi, kandidujícímu za bezvýznamnou straničku, dnes je prakticky bezvýznamnou straničkou sama ČSSD, která se musí doprošovat vítězného dinosaura, jenž dokázal už prvním kole volby dosáhnout téměř na 40% voličské podpory. Nač se obtěžovat vzpomínkami na ponížení sociálních demokratů z jara 2017? Dnes je čeká příprava na něco, co může představovat definitivní rozbití strany na únorovém sjezdu.

A pravice? Možná si mohla otestovat svou sílu nasazením vlastních kandidátů. Pravicových stran je dost, takže každá mohla nabídnout své želízko v ohni. Zasloužilým, zkušeným politikům, jako třeba Miroslav Kalousek, by důstojný úřad na Hradě jistě slušel. Jakou by asi tak dostali podporu od voličů? Co myslíte? Mirek Topolánek měl v prvním kole 4,3%.



0
Vytisknout
4019

Diskuse

Obsah vydání | 30. 1. 2018