Brexit prokázal neuvěřitelnou míru blbosti anglických poslanců ohledně Irska

9. 12. 2017



Jedinou zemí, které bylo řečeno, "ať si jde pískat", jak to vyjádřil Boris Johnson, je Británie


Britský lidový deník Daily Mirror zveřejnil sžíravý komentář anglické blbosti, jak se projevuje v rámci katastrofy jménem brexit:


Nebyl to největší týden pro ty, kdo se domnívají, že narodit se jako Brit znamená být požehnán automatickou nadřazeností nad podřadnějšími lidmi.

Pan ministr pro brexit David Davis přiznal, že nemá páru o tom, jaký dopad bude mít brexit pro naši ekonomiku.

Je to, jako kdyby se předseda vašeho fotbalového klubu rozhodl zbourat stadium a pak o dvě sezóny později přiznat, že zapomněl  vypracovat plány na nový, neví, kolik bude nový stadion stát, kde budou sedadla a zda se o přestávce budou prodávat párky v rohlíku.


Představte si, že jste Davisovými dětmi a jedete s ním na dovolenou: "Už tam budeme, tatínku?" "Nevím." "Proč?" "Protože jsme si nic nezamluvili."

A ministr financí Philip Hammond nám sdělil, že nikdo v rozhádané vládě netuší, co vlastně od brexitu chtějí, kromě toho, že si přejí, aby EU prohrála.

A když se podíváme na dohodu ohledně první etapy vyjednávání, Theresa Mayová přijala všechno, co chce Evropská unie, a jedinou zemí, které bylo řečeno, "ať si jde pískat", jak to formuloval o EU Boris Johnson, je právě jen Británie. Proto tomu Nigel Farage říká "ponížení". (Neměj starost, kamaráde, vždyť my víme, že dostaneš z Bruselu důchod europoslance v hodnotě tři čtvrtě milionu liber!)

Ale možná oni plánují jen arogantně vykřikovat, typickým způsobem, jak to dělají absolventi anglických soukromých škol, protože jsou přesvědčeni, že všechno to dopadne pro ně dobře, až si cizinci uvědomí, že jsou druhořadí a musejí se Britům podřídit.

Tak to vypadá z hlediska občanů Irské republiky. Bylo neuvěřitelné, když jakási ženská řekla ve zprávách v britské televizi: "Irská republika prostě dělá problémy, jen proto, že prohrála." Cože?? Je ještě neuvěřitelnější, jak obrovskou míru neznalosti projevují angličtí politikové ohledně našich nejbližších sousedů.

Konzervativec a zastánce brexitu Bernard Jenkin hovořil v televizi o "Bertie Ahernovi a Endovi Kellym - o dvou bývalých premiérech Severního Irska". Vůbec netušil, že Severní Irsko nemá premiéra a Enda Kenny se nejmenuje Kelly.

Další stoupenec brexitu, konzervativec Owen Paterson, obvinil Irsko z "vydírání". Gerard Batten z UKIPU blábolil o "hrozbách z miniaturní země" a Iain Duncan Smith, který celou věc bagatelizoval jako "nějaké irské věci", tvrdil, že konflikt vznikl, protože se prý blíží irské prezidentské volby. Žádné nejsou.

Nadine Dorries chválila stranu DUP, že projevila tak silnou rozhodnost, jako když se uzavírala dohoda z Velkého pátku o severoirském míru, přestože DUP byla tehdy jedinou stranou, která tuto dohodu odmítla.

Jacob Rees-Mogg oslavoval Arlene Fosterovou z DUP jako hrdinku brexitu, přestože ta je šéfkou malé náboženské sekty, která požaduje, aby se Severním Irskem nebylo zacházeno jinak než s ostatní Británii, s výjimkou otázek týkajících se potratů a sňatků homosexuálů, které jsou v Severním Irsku zakázány.

Umělou hranici uprostřed irského ostrova nakreslili Britové, proti vůli Irů, aby uspokojili loajalistickou menšinu v Severním Irsku. Tohle rozdělení ostrova, který měl být vrácen irskému obyvatelstvu svými bývalými koloniálními vládci celý, vyvolalo desítky let krveprolévání.

Ale teď, když Británie odchází z EU, očekávala, že Irsko bude ignorovat všechny hrozby mírové dohodě o Severním Irsku a podrobí se vůli nějaké cizí země.

Vypadalo to jako v té skeči britského komika Alana Partridge, v níž komik argumentoval, že ty dva miliony lidí, kteří v devatenáctém století v Irsku zemřely na Británií vyvolaný hladomor, umřeli, "protože byli vybíraví v jídle".


Kompletní článek v angličtině ZDE

 



0
Vytisknout
5684

Diskuse

Obsah vydání | 12. 12. 2017