Na našem článku v Nature jsem pracoval jako chemik, nikoliv jako filozof

8. 12. 2017 / Boris Cvek

čas čtení 2 minuty
Žasnu nad tím, jak jsem v souvislosti s naším článkem, který byl právě publikován v Nature a vysvětluje příčinu protinádorové aktivity antabusu (disulfiramu), označován za „filozofa“. Ano, jsem filozof. Bude-li mít někdo zájem přečíst si mou dizertaci z filozofie, najde ji volně na internetu pod názvem „Vědění jako nástroj: instrumentalismus ve filozofii přírodních věd“. Nicméně na tom článku v Nature jsem pracoval jako vystudovaný chemik (má dizertace z chemie bohužel volně přístupná není) a člověk, který šest let přednášel buněčnou biologii.


Chystám někdy na leden obsáhlejší článek o historii vzniku toho článku v Nature, nyní se chci vyjádřit aspoň stručně. Celý příběh začal v létě 2007, kdy jsem na základě velmi důkladné rešerše dospěl k hypotéze, že to ve skutečnosti není antabus, co účinkuje proti rakovině, když antabus sníte, ale látka, která vzniká po jeho požití v těle reakci s mědí. Jde o zcela konkrétní chemickou látku, kterou jsem si tehdy označil zkratkou „CuEt“. Ten článek v Nature ukazuje právě protinádorovou účinnost této látky a její překvapivé vlastnosti.

Už v únoru 2007 jsem napsal první článek o protinádorové účinnosti antabusu pro Britské listy. Byl to první článek na toto téma v češtině. Pravidelní čtenáři Britských listů vědí, že jsem pak o této problematice psal pravidelně po mnoho let. V létě 2007 jsem navázal spolupráci s prof. Deshaiesem, tehdy působil na Caltechu, a prof. Douem z Karmanos Cancer Institute. Nikoli jako filozof. Vypracoval jsem hypotézu o tom, jak CuEt působí na buňky a požádal jsem je o to, aby ji testovali. S Douem jsme v létě 2008 publikovali článek na toto téma v Journal of Medicinal Chemistry, na němž jsem byl prvním a zároveň korespondenčním autorem. Stejně tak jsem jedním ze tří korespondenčních autorů na tom článku v Nature (spolu s prof. Jiřím Bartkem a prof. Raymondem Deshaiesem).

Několik let jsem v té době velmi pečlivě studoval dění ve výzkumu tzv. inhibitorů protezomu a napsal jsem o tom několik souhrnných článků, např. do Current Pharmaceutical Design nebo do Progress in Molecular Biology and Translational Science. Byl jsem také editorem jednoho čísla časopisu Mini-Reviews in Medicinal Chemistry. Tolik snad stačí zmínit prozatím, více bych chtěl napsat, jak jsem zmínil, někdy v lednu.

0
Vytisknout
9959

Diskuse

Obsah vydání | 12. 12. 2017