Rozpoutá Donald Trump katastrofální konflikt na Blízkém východě?

7. 12. 2017 / Daniel Veselý

Prezident Donald Trump není v úřadě ani jeden rok a již nyní je zcela zjevné, že dopady jeho chaotické a nadmíru diletantské politiky doma i v zahraničí budou dalekosáhlé a v některých ohledech patrně nezvratné. Ať již máme na mysli jeho vojenské výboje na Blízkém východě, kde nyní působí téměř 26 tisíc amerických vojáků, nebezpečnou eskalaci napětí mezi Washingtonem a Pchjongjangem, daňovou „reformu“, jež je zárukou masivního transferu bohatství do rukou nejmajetnějších Američanů, což může vyústit v sociální nepokoje v USA, nebo aktuálně avizovaný přesun americké ambasády z Tel Avivu do Jeruzaléma a uznání Jeruzaléma za hlavní město Izraele. Není vůbec vyloučeno, že tento vysoce kontraproduktivní a nesmyslný krok nakonec povede k zahájení dalšího tragického konfliktu na Blízkém východě.     

   

Na první pohled se zdá, jako by Donald Trump chvílemi vůbec netušil, co činí. A jeho blízkovýchodní politika je toho zářným příkladem. Avšak není radno dát na první dojem. Washington se chystá přemístit svou ambasádu do Jeruzaléma, který právě uznal za hlavní město Izraele, což je nejen v příkrém rozporu s mezinárodním právem, ale i s oficiální blízkovýchodní agendou předchozích amerických vlád. Přesto Bílý dům tento vysoce kontroverzní a nebezpečný krok považuje za „uznání reality“.  Donald Trump s vážnou tváří tvrdí, že jedná v nejlepším zájmu Spojených států a doufá v uzavření míru mezi Izraelci a Palestinci, a tím manifestuje svou naprostou nezpůsobilost vést nejmocnější zemi světa.      

Není ale příliš pochyb, že se komplikovanou blízkovýchodní realitou nepolíbený Trump ocitá ve vleku sionistických extrémistů, jako je jeho zeť Jared Kushner nebo magnát Sheldon Adelson, a současně se chce zavděčit své evangelikánské voličské základně, aby jej podpořila v příštím prezidentském klání.         

Snad jen málokdo dnes pochybuje o tom, že Izrael na celý Jeruzalém jednoduše nemá nárok. Mezinárodní právo v tomto ohledu hovoří jasnou řečí. Dokonce i tzv. Partition Plan z roku 1947, na nějž se navzdory jeho chabé legitimitě tak rádi odvolávají dnešní stoupenci Tel Avivu, považoval Jeruzalém za entitu podléhající mezinárodnímu režimu. Izrael v roce 1967 Jeruzalém a k němu přilehlé vesnice dobyl a o 13 let později jeho východní část explicitně anektoval. Tyto kroky jsou v naprostém rozporu s Chartou OSN a Ženevskými úmluvami. Rada bezpečnosti OSN a Valné shromáždění OSN vydaly desítky rezolucí odsuzujících izraelskou okupaci palestinského území včetně východního Jeruzaléma, který Palestinci považují za hlavní město jejich budoucího státu. Tyto rezoluce se se však staly jen bezcenným cárem papíru, neboť je Spojené státy jako hlavní vojenský, finanční a diplomatický patron Izraele s železnou pravidelností vetovaly. Ostatně 30.listopadu přijalo Valné shromáždění OSN dvě rezoluce, podle nichž jsou izraelské aktivity na okupovaných Golanských výšinách a ve východním Jeruzalémě „nulitní a neplatné“.        

Jeruzalém je po Mekce a Medině třetím nejsvětějším místem islámu. Muslimové věří, že zde Mohamed po společné modlitbě s Abrahámem, Mojžíšem a Ježíšem v doprovodu archanděla Gabriela vstoupil na nebesa. Ba co více, toto město se 12 století nacházelo pod islámskou nadvládou. Není proto divu, že Trumpův plán vyvolává pobouření nejen na okupovaných palestinských teritoriích, kde vypukly „dny hněvu“, ale v celém islámském světě. Vrcholní představitelé Turecka, Íránu, Egypta, Jordánska a Arabské ligy tento krok ostře kritizují. Pozadu nezůstávají ani lídři zemí Evropské unie či Číny, kteří se obávají o osud blízkovýchodního mírového procesu, ačkoli ten je již dávno ve fázi klinické smrti.        

Blízkovýchodní expert Juan Cole připomíná, že izraelská okupace muslimské části Jeruzaléma byla jednou z hlavních motivací Usámy bin Ládina k teroristickému útoku v New Yorku v roce 2001. Takže americká ambasáda v Jeruzalémě se bezesporu stane terčem jak obyčejných Palestinců, tak islámských fundamentalistů.    

Trumpův politický diletantismus se projevuje zejména ve vztahu jeho administrativy k Saúdské Arábii, s níž podepsal vojenské kontrakty za více než 100 miliard dolarů a již aktivně podporuje při decimaci Jemenu. Americký prezident se navíc postavil na stranu Rijádu v jeho nedávné roztržce s Katarem. Nicméně Trump plánovaným přemístěním americké ambasády do Jeruzaléma vážně riskuje hněv Saúdů, kteří se již nechali slyšet, že jde o „flagrantní provokaci muslimů“. A není radno dráždit Saúdy, vezmeme-li v úvahu jejich vojenský arzenál, který povážlivě zmohutněl díky prezidentovi Obamovi.

Zůstává otázkou, jak se k ožehavému problému postaví Rusové. Podle mínění Roberta Fiska si jejich klient v Damašku Bašár Asad nenechá ujít příležitost, aby očistil svou pověst a přijal roli zachránce Jeruzaléma, a Moskva se v tomto sporu chtě nechtě postaví na stranu arabského světa. Reportér rovněž spekuluje o možné reakci Hizballáhu na krok Trumpova kabinetu. Sečteno a podtrženo: Status Jeruzaléma na Blízkém východě dlouhou dobu představuje jablko sváru a trestuhodné politické eskamotérství Donalda Trumpa, jež ignoruje mezinárodní právo a zranitelnost regionu, nevěstí nic dobrého.      

 

   

 

1
Vytisknout
6552

Diskuse

Obsah vydání | 12. 12. 2017