Šamanské odpuzování skutečnosti v demokratických společnostech 21. století

Demokracie chcípá na tupost

3. 10. 2017 / Bohumil Kartous

čas čtení 3 minuty
Autor obrázku: Jáchym Bohumil Kartous

Je úplně jedno, jestli si někdo myslí, že je snaha o samostatnost Katalánska uměle vyvolaná a ahistorická, jak dokladuje na názoru svého kolegy Jan Čulík. Je dokonce úplně jedno, jestli Katalánci před 40 lety rozhodli, že referendum o samostatnosti je nezákonné, jak argumentuje ve prospěch centrální španělské vlády Karel Dolejší. Tohle akademické teoretizování je v příkrém rozporu se samotnou skutečností, a to že "umělá" a "nezákonná" iniciativa má v Katalánsku většinovou podporu. Je-li to tak, a ať už je vina více na straně vlády autonomní nebo centrální, nezbývá politické reprezentaci hledat řešení, neboť jde o skutečnost, jde o reálný problém. Tím, že ho nějakým pojmenováním zbavíme legitimity, se ho skutečně nezbavíme. To je šamanský přístup, který důvěrně připomíná postup české - pražské - mocenské elity vůči lidem, kteří nesdílejí jeho liberálně pravicový světonázor: přemluv, převol, eliminuj. Dnes tahle "eliminovaná" část nabrala většinu a ze svého pohledu po zásluze mění demokracii k obrazu svému, v systém inverzní vůči diktátu nabubřelých elit.


Násilí vůči pokojným Kataláncům, kteří chtěli vyjádřit svůj názor v referendu, jež z ústavy nemohlo nabýt jakýchkoliv právních účinků, je příšerná politická chyba, které se španělská vláda dopustila. Snažím se vžít do situace obyvatele Barcelony, který sice není přesvědčený separatista, ale který uznává vysokou míru autonomie. Po tomto aktu násilné tuposti se pravděpodobně začnu obávat o stav demokracie v zemi, kde žiju a nepochybně to posílí moji potřebu obhajovat bezbranné lidi, kteří chtěli vyjádřit svůj občanský postoj.


Totéž se děje, pokud nějaký idiot, který dodnes chodí na zlatý nočník (když to stihne), předkládá společnosti názor, že určitou část společnosti je třeba z pozice falešné nadřazenosti přesvědčovat o jejím historickém omylu a společenské méněcennosti. Byť nejde o fyzické násilí, jde o jeho ekvivalent v rovině sociální a politické, z nějž pak nutně vyvěrá odpor. Exemplární příklad tohoto druhu resentimentu poskytuje svými názory a postoji paní Kozlová.

Nevím, jestli násilí na pokojných Kataláncích vyvolá terorismus. Je pravděpodobné, že nikoliv. Je ale stejně pravděpodobné, že to vyvolá zvýšenou nedůvěru ve společenský systém, kterému se říká demokracie. Jedno, jestli jde o výjimečnou aberaci, odchylku, politickou chybu, hru odcizených politických elit. Z pohledu běžného občana selhává samotná demokracie. I kdyby nakonec nedošlo k eskalaci občanského odporu, každé politické hnutí, které stojí na odporu vůči establishmentu, bude stokrát a pak donekonečna používat tento příklad jako důkaz toho, jak je současný demokratický systém špatný a spolehlivě zpřevoduje vyvolané emoce ve prospěch své politické agendy.

Po volbách v Německu prohlásila znovuzvolená kancléřka Merkelová, že "bude naslouchat obavám a úzkostem voličů Alternative für Deutschland", aby získala zpět jejich hlasy.  Je příznačné, že přes všechno odmítání a kritiku Merkelové snad ze všech možných stran vyhrála tato žena, reprezentující německou demokracii, počtvrté za sebou volby, o čemž se může ostatním evropským politikům jednom zdát. Německo je tak s převahou nejstabilnějším státem EU a i když i zde vzniká důvod k tomu, aby demokracii vybujela "alternativa", zůstává v opozici. A hlavně bez obav, že by ji někdo chtěl eliminovat. Stabilita demokracie leží zde. 

0
Vytisknout
17380

Diskuse

Obsah vydání | 9. 10. 2017