Calexit jako brexit

2. 10. 2017

Španělsko čelí nejhorší ústavní krizi od nepovedeného státního převratu v roce 1981, napsal Francisco de Borja. Jejím hnacím mechanismem je populismus brexitového typu.

Nejhorší španělská ústavní krize je poháněna populismem brexitového stylu, což je zřejmé z opakování prázdných, ale působivých hesel ("Nechte Katalánce volit", což odráží brexitové "Take back control"). V kontextu tvrdých úsporných opatření zavedených tehdejší katalánskou vládou umírněných nacionalistů a nespokojenosti s nálezy ústavního soudu se Španělsko stalo vítaným obětním beránkem, s jehož pomocí došlo k rozšíření dosud menšinového požadavku na nezávislost.

Brexitová politika je přítomna také ve stigmatizování "nepřátel lidu", včetně soudců, kteří s tím nesouhlasí nebo kteří prostě jen plní své závazky. Je také evidentní trumpistická postpravdivá kampaň, která popírá fakta a překrucuje, včetně zkomolení vyjádření institucí a ministrů zahraničí EU. Tyto síly se spojily, aby vyřadily umírněné katalánské nacionalisty, kteří mají pro španělskou vládu klíčový význam, ale jsou postiženi masivními korupčními skandály.

Katalánská krize může Španělsko novým způsobem rozdělit. Na jedné straně jsou příznivci "lidové demokracie" (kteří nyní zahrnují proseparatistický blok, levicovou stranu Podemos a další síly) zdůrazňující pouliční politiku ve stylu povstání a "vůli lidu". Na druhé jsou obránci vlády práva a demokracie řídící se zákonem (zahrnují strany lidovou, socialistickou, Ciudadanos a mnoho Katalánců, kteří jsou příznivci legálního referenda) zdůrazňující ústavní pořádek a instituce.

Ti první označují opatření Rajoyovy vlády v Madridu jako represi. Ti druzí odmítají autoritářství v Katalánsku a hovoří o státním převratu v katalánském parlamentu. Toto rozdělení patrně definuje politiku v zemi během následujících let.

Někteří navrhují nějakou formu řešení ve stylu Quebecu nebo Skotska, tj. centrální vládou odsouhlaseného referenda o sebeurčení s patřičnými zárukami. To by vyžadovalo zásadní reformu ústavy z roku 1978, k čemuž chybí politický konsensus.

Podle španělské ústavy se suverenita týká celého španělského lidu. Může se vám to líbit nebo ne, ale není to nedemokratické a podobná ustanovení existují v většině západních demokracií.

Ideálně by mělo dojít k podstatné reformě španělské ústavy včetně dalšího posílení katalánské samosprávy a výslovného uznání jejího národního charakteru. To by vyžadovalo volby, kvalifikované většiny a celostátní referendum, zřejmě následované dalším referendem v Katalánsku.

Tento ideální scénář by měl být sledován ve střednědobém výhledu a pomohl by přitáhnout zpět na stranu ústavního systému některé "taktické separatisty" (kteří chtějí získat od Madridu více ústupků). Španělská vláda i socialistická opozice oznámily, že mají v úmyslu další posílení katalánských pravomocí - pokud se katalánská vláda vrátí k ústavnímu pořádku. Ale zhruba 30 % Katalánců se cítí odtrženo od Španělska a stavění mostů k tomuto segmentu bude mimořádně náročné, pokud ne nemožné. Dále, i když mnozí Španělé podporují různá řešení, možná včetně legálního referenda, roste také únava z očerňování Španělska a neustálého soustředění na preference části katalánského elektorátu místo na celostátní problémy.

Pro španělskou vládu z toho plyne bezvýchodná situace: Nemůže svou reakci přehnat (což samozřejmě v neděli nasazením policie jednoznačně udělala - pozn. red.) ale nemůže také váhat, protože je ohrožen demokratický ústavní pořádek v Katalánsku. Nedávné zatýkání druhořadých představitelů katalánské vlády nařízené soudcem nejvyššího soudu kvůli protiprávnímu jednání dále podpořilo zastánce odtržení, kteří kontrolují ulice, a také další sektory. Věci se budou zhoršovat a posílí to mučednický syndrom separatistů.

Ale můžete se jen dohadovat, jak by reagovala Francie, kdyby korsičtí představitelé zahájili jednostranné odtržení a oznámili zabavení francouzských aktiv. Nebo kdyby vláda v Bavorsku na základě tvrzení, že "živí" spolkové země na východě, zrušila spolkovou ústavu a odmítla se podřídit nálezu ústavního soudu.

Tato krize představuje kolosální selhání celé španělské demokratické politiky. Naši lídři, včetně nových stran, nedokázali problém vyřešit - na rozdíl od jiných období historie, kdy existovali skuteční státníci. Vyrostl jsem v Baskicku během teroru ETA a vidím některé znepokojivé podobnosti v současném podněcování nenávisti, stigmatizování nesouhlasu a polarizovaných politických blocích v Katalánsku, v polarizující politice, která se nyní hrozí rozšířit na zbytek státu.

Úřady v Madridu tedy udělaly chybu, když krizi rámcovaly jako vnitřní záležitost. Jde o mnohem víc než o otázku Katalánska a má to širší evropský význam. Je tedy v zájmu Evropy uložit staré mýty k ledu a pochopit, oč tu skutečně jde.

Celý článek v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
3436

Diskuse

Obsah vydání | 5. 10. 2017