Evropská unie nemá nástroje k vyřešení katalánské krize. Je to ale problém

4. 10. 2017

čas čtení 3 minuty


Nejlepším řešením nynější katalánské krize by bylo, kdyby se do problému vložila Evropská unie. Jenže apely, aby Brusel začal být prostředníkem mezi Madridem a Barcelonou zůstaly nevyslyšeny. Katalánští aktivisté obviňují Evropskou unii v této věci ze samolibé nečinnosti a stěžují si na "represi", která jim připomíná éru generála Franca, píše Natalie Nougayrède.



Kritikové EU vznášejí přesvědčivé argumenty. Jestliže jsou principy Evropské unie založeny na demokratických hodnotách, jak může EU zůstat v nečinnosti ohledně této krize? V době, kdy Evropská unie chce zdůraznit, že je demokratická a chce přesvědčit občany, že se zajímá o křivdy, které utrpěli, a o jejich problémy, teď je přece chvíle, aby Brusel projevil sympatie vůči občanům, které zmlátili policisté jen proto, že chtěli vyjádřit své politické přesvědčení vhozením lístku do volební urny.

A objevuje se také problém dvojího metru. Letos ostře kritizovaly instituce Evropské unie vlády Polska a Maďarska za jejich omezování demokracie. Proč nekritizuje EU Španělsko?

Scény policejní brutality v Barceloně byly bezpochyby předělem a skandálem. Amnesty International odsoudila "přehnané" užívání síly a Vysoký komisař OSN pro lidská práva požaduje nestranné vyšetření celé věci. Avšak než začnou euroskeptikové zneužívat Katalánska jako další příležitosti jak útočit na EU pro její pasivitu a cynismus, je nutné připomenout pár věcí.

Evropská unie má už dlouho problémy s otázkami separatismu v členských zemích. Nemá žádný mechanismus, jak řešit tyto spory. Evropská unie nemá žádné pravomoci rozhodovat o tom, jak se členský stát rozhodne vnitřně se zorganizovat či jak zorganizovat své regiony.

Stoupenci katalánské nezávislosti budou argumentovat, že to se musí změnit, avšak nikdo v EU nechce tuto Pandořinu skříňku otevřít. Evropská unie je ochotna se zabývat jen takovými případy nezávislosti, pokud jsou důsledkem vyjednaného, na právu založeného procesu.

Neřešena však zůstává otázka základních práv. Jenže Evropská unie nemá žádný nástroj k tomu, aby určila, že nějaká vláda porušuje lidská práva. Ta jsou zakotvena v Evropské konvenci pro lidská práva z roku 1950, a hájit je má Evropský soud pro lidská práva. Je možné, že by mohl být Madrid žalován za nedělní policejní brutalitu v Barceloně, ale pak o tom budou rozhodovat soudci, ne instituce v Bruselu.

Porovnávání katalánské situace s Polskem a Maďarskem je také nebezpečné. Maďarský premiér Viktor Orbán a vláda v Polsku zlikvidovali demokratické záruky, omezili svobodu projevu a ohrozili nezávislost soudnictví. Španělský premiér Rajoy se o nic takového nepokusil.

Je možné, že krize v Katalánsku se zhorší do takové míry, že Evropská unie bude muset začít jednat. Avšak Evropská unie je založena na pořádku, který je zakotven v pravidlech a předpisech, a její představitelé jsou přesvědčšeni, že v nevypočitatelném světě, kde se šíří populismus, se musí přidržovat předpisů, má-li jako blok přežít. Nesmějí vznikat precedenty, které by mohly vést k rozpadu EU.

EU si určila, že bude bojovat proti iliberalismu a nacionalismu, a má s tím problémy. Katalánská krize odhaluje hranice efektivity EU i to, jak je obtížné občanům vysvětlit, jak EU funguje. Pro Evropu i pro špalěnskou demokracii je to zásadní zkouškou.

Kompletní článek v angličtině ZDE


1
Vytisknout
7994

Diskuse

Obsah vydání | 6. 10. 2017