Sonda do duše věčně zklamaného Čecha

Kam to elity dotáhly a jakou nenávist vzbuzují

3. 10. 2017 / Bohumil Kartous

čas čtení 1 minuta

Tohle jsem si přečetl na Facebooku: "Moje máma mi popsala zajímavý zážitek, o který bych se rád podělil se svou facebookovou bublinou. O víkendu byla na vesnici na 70. narozeninách jejího bratrance. V hospodě se kouřilo, před hospodou se peklo prase. Lidi tam byli echt vesničani, kromě mojí mámy a jejích sourozenců. Nadávalo se na všechno, od vlády až po uprchlíky. Najednou se prý jeden z hostů zvedl a zakřičel: "Svině Havel" (Nebo "Havel byl největší hajzl" nebo tak něco). Ostatní se k němu v nadávkách na Havla přidávali, k šoku mojí mámy včetně její o 10 let mladší sestry a staršího bratra, který v 80. letech emigroval do USA, jen aby se před pár lety vrátil do ČR a dnes volil Trumpa a hejtoval muslimy a feminismus. Jediná matka se prý zvedla a řekla, ať o Havlovi radši nemluví. A tak prý radši změnili téma."


Nepřekvapuje. Z Havla se stala personifikace všeho polistopadového zla, od cikánů, přes tunely až po drahé máslo. Žalostná demagogie postavená na jednoduchých asociativních řetězcích, kterou bohužel přiživují všichni, kdo se pořád domnívají, že s některými lidmi se nemluví a že je možné je odmítnout a ve veřejné diskusi přehlížet. Smutné je, že se nedaří přesvědčit "přesvědčené", aby svůj postoj změnili a pokusili se uchovat alespoň elementární společenskou shodu. Dosáhli toho, že všechno, co se jen trochu blíží lidským právům, je v hlavách lidí znechucených establishmentem okamžitě ztotožněno s propagandistickými termíny typu havloid, sluníčkář nebo eurohujer. Výborně, jen tak dál...

0
Vytisknout
13120

Diskuse

Obsah vydání | 9. 10. 2017