Tomáš Sedláček fotbalu nerozumí

5. 10. 2017 / Tomáš Vohryzka

čas čtení 6 minut

Sociolog a ekonomický komentátor Tomáš Sedláček několikrát prohlásil, že země Evropské unie hrají fotbal a my se musíme rozhodnout, zda chceme hrát s těmito zeměmi tuto hru. Nebo zda budeme hrát něco jiného a s někým jiným, třeba Řeckem a Maďarskem.  Za naše směřování mohou prý takové kňouralské typy, jako jsou dva poslední presidenti, kteří místo aby hráli evropský fotbal, sedí na trávníku za postranní čárou a buší pěstičkami do země.

Sportovní metafora se mi velmi líbí, ovšem svědčí o tom, že zjevný nesportovec a kavárenský typ TS neví, jak se evropský fotbal hraje.  Sám také často popisuji ekonomiku pomocí sportovních příměrů. Termíny jako soutěž či vítězství  jsou ekvivalentem konkurence, resp. zisku. Sportovní prostředí je nejen koncentrovaným modelem ekonomiky, ale fotbalové kluby jsou i komerčními společnostmi a součástí globální ekonomiky. Jak to tedy v evropském profi-fotbale chodí?




Představa, že se mohou naše kluby rozhodnout, s kým budou hrát, je naivní. Sparta nebo Plzeň by jistě chtěly hrát co nejčastěji proti Barceloně, Arsenalu či Bayernu, realita je však jiná. Hrajeme nejčastěji s kluby z Kréty, Moldavska, Řecka, Maďarska a Běloruska. To není náhoda. To je naše liga a toto je naše úroveň. Není to naše volba, do této společnosti jsme tlačeni zcela rozdílnou výkonností, která je dána diametrálně rozdílnou ekonomickou úrovní  klubů.

Menší týmy by samozřejmě chtěly hrát Ligu Mistrů a soupeřit s nelepšími evropskými kluby. Toto by ale museli chtít i ti velcí. Zdánlivě mají obě strany stejný zájem, tedy hrát s těmi nejlepšími. Ovšem jestliže je pro Plzeň pohárový zápas s Bayerem svátkem a představuje mimořádný finanční zisk, pro bavorský velkoklub je hra s Plzní  finančně nezajímavou nudou. Ostatně na tomto principu byla před 25 lety založena elitářská Champions League. Postupují do ní sice i mistři z chudých zemí, ale systém zajišťuje více vzájemných utkání těch nejlepších. Vývoj jde dál a již se mluví o jakési Super Champions League, aby spolu ještě častěji hrály velké kluby z nejbohatších trhů.   

Je nutné dodat zcela zásadní skutečnost. Tento vývoj není výsledkem bruselské byrokracie, nemůže za něj EU a není to ani důsledek korupce. Profesionální fotbal je liberálním průmyslovým odvětvím, kde ještě mimořádně funguje volná soutěž. Je zcela zjevné, že problém je hlubší. Tento stav je totiž výsledkem fungování volného trhu.

Sportovní soutěž, kde spolu hrají ekonomicky tak nesouměřitelné týmy, postrádá smysl. Menší a chudší týmy nemají šanci vyhrát a jsou v evropských soutěžích jen do počtu. A bohatší týmy se jim výkonnostně i ekonomicky stále vzdalují.  Není pak divu, že naše nejlepší kluby soupeří s týmy z Kypru, Rumunska či Moldavska.  To, co je pro fanouška zklamáním, není pro ekonoma nijak překvapivé.  Zcela určující pro sportovní výsledky v této volné soutěži je ekonomická síla klubů, možnosti sponsorů a velikost trhu, na kterém jednotlivé týmy působí. I já bych rád viděl vyhrávat Baník nad Barcelonou. Ale ekonomické zákonitosti a trendy toto zbožné přání nikdy nedopustí. Je mi líto, Jarku….

V žádném případě nejde o šovinismus či aroganci, jde jen a jen o jednoduchou ekonomickou zákonitost. Roli v tomto trendu nehraje ani geografie či politika.  Pamatuji si jak si před pár lety stěžovali sparťanští funkcionáři po zápase s bohatým CSKA Moskva, že je nikdo v dalším kole evropské soutěže nechce. Soutěž potřebuje velké týmy s bohatými sponsory a  to byl v tomto duelu jednoznačně tým z Moskvy. „Rozhodčí se nám směje do očí a stěžovat si v této soutěži nemůžete!“ říkal mi po zápase Pavel Srníček, jeden z trenérů.
 
Námitka, že volný pohyb zboží, kapitálu a fotbalistů pomáhá menším klubům, platí jen z části.  Jistě, platby za hráče, které menší kluby prodávají klubům bohatším,  jim pomáhají. Pomáhají jim však jen přežívat - o žádném přibližování /či konvergenci/ chudých a bohatých klubů nemůže být řeč. Sparta vloni prodala Patrika Schicka do Janova za 4 miliony EUR  Ten letos dostal za hráče od AS Řím miliónů 38. Asi nejde mluvit v případě fotbalistů o odlivu mozků, ale o rozevírajících se nůžkách mezi chudými a bohatými zcela určitě. Ostatně čísla hovoří jasně. Roční rozpočet Bayeru Mnichov dosáhl vloni 540.000.000,- EUR. Sparta, náš nejbohatší klub neměla ve stejném roce k dispozici tuto sumu ani v českých korunách.

Obávám se, že jen chtít hrát fotbal k plnohodnotné cestě do Evropy nestačí. Aby jakákoliv soutěž měla smysl a byla výhodná pro všechny zúčastněné, musí se hrát podle pravidel, která platí pro všechny stejně. Fair-play hra předpokládá, že spolu hrají podobně silné týmy, jinak bude vždy vítězit jen jedna strana. Sedět na trávníku a bušit do něj pěstičkami jistě smysl nemá. Ještě menší smysl by ale měla role žáčků, kteří budou u postranní čáry jen podávat míč.

Tomáš Sedláček je vzdělaný a inteligentní, ovšem neměl by se pouštět do sfér, kterým nerozumí. Často používá  biblických příměrů, rád zmiňuje například svoji ekonomickou analýzu ráje. Toho by se měl držet. Jednak biblické příběhy evidentně zná a jednak, na rozdíl od fotbalu, nemůže být usvědčen realitou, že jeho teorie v praxi nefungují, nebo fungují jinak než by si TS ve svých teoretických úvahách přál.

 
 

0
Vytisknout
14448

Diskuse

Obsah vydání | 10. 10. 2017