Česká republika a EU: Co chtějí kandidující politické strany?

9. 10. 2017 / Jaroslav Bílek, Iva Sojková

Vztah České republiky a EU patří ke klíčovým otázkám naší zahraniční politiky. Z nejasného důvodu je však naše politika vůči a především v EU tradičně popelkou, která je většinou odsunuta na okraj politického zájmu. Čím nižší je zájem českých politiků o řešení evropských politických témat, tím větší je však jejich snaha o přetvoření Evropské unie do podoby recyklovatelného slaměného panáka. V rovině rétorické tak můžeme sledovat, jak řada našich politiků nevynechá jedinou příležitost, aby na EU svalila vinu za téměř všechno zlé v České republice.


Náhodný mediální konzument by tak snadno mohl nabýt dojmu, že ihned po volbách nastane odchod z EU, hermetické uzavření hranic a protestní demolice všech projektů vystavěných za evropské peníze. Je to však opravdu jediná nevyhnutelná vize budoucnosti? Co vlastně naše politické strany ve vztahu k EU opravdu chtějí? Protože se ukazuje, že v právě probíhajících televizních debatách je pro některé kandidáty odříkání několika vět bez písemných podkladů doslova nadlidská odysea, podívali jsme se na odpovědi, které politické strany poskytly organizaci KohoVolit.eu, která díky nim pravidelně připravuje svou Volební kalkulačku. 

Volební kalkulačka je internetová aplikace, v níž si lidé mohou porovnat svoje postoje s názory kandidátů ve volbách. Kalkulačka je zároveň zdaleka největším průzkumem názorů mezi kandidujícími politickými stranami. Občanské sdružení KohoVolit.eu do ní letos zahrnulo celkem sto otázek, na které kandidující strany odpovídaly (do kalkulačky jich zařadilo 35 nebo 100). Na výzvu zatím odpovědělo 25 z celkových 31 kandidujících stran. Položené otázky se týkají oblastí, o nichž mohou zvolení politici rozhodovat. Pokud se vám Volební kalkulačka líbí, prosíme, podpořte vznik budoucích projektů KohoVolit.eu na Hithit.

Hned na úvod se můžeme podívat na to, zda chtějí kandidující politické strany v Evropské unii setrvat nebo ne. České politické strany jsou v odpovědi na tuto otázku velmi rozpolcené. Celá jedenáctka by vystoupila a určitě zůstat chce jen 10. Zajímavé však je, že pro vystoupení jsou mimo SPD jen strany nové nebo bez parlamentní zkušenosti jako Referendum o EU, Strana svobodných občanů nebo Národ sobě. Strany, které mají zkušenost s velkou politikou, by poté v Evropské unii raději zůstaly. Jedinou výjimkou v této skupině je KSČM, která na tuto otázku nemá jednotný názor. To však není dáno ani tak komplikovaností našich vztahů s EU, jako povahou Komunistické strany, která nemá jednotné stanovisko hned ke čtvrtině položených otázek.

Druhou podobně zásadní otázkou je přijetí jednotné evropské měny. Zde již je většina kandidujících stran proti a pouze Pirátská strana nemá jednoznačný názor. Zároveň však dodávají, že by Česká republika měla plnit pravidla pro přijetí jednotné evropské měny a přijetí se nebrání, pokud se předtím EU reformuje a nejsou proti referendu v této otázce. Pro přijetí jsou pouze ČSSD, KDU-ČSL, TOP 09, Starostové a nezávislí, Strana zelených a Národ sobě. Strany, které mají k přijetí jednotné evropské měny kladný vztah, jsou však k celému projektu vesměs poměrně zdrženlivé a domnívají se, že je vše podmíněno dalším vývojem v Evropské unii a její případnou institucionální podobou.

Se zavedením kvót na přijímání uprchlíků pro členské země EU souhlasí pouze Strana zelených. Tento závěr není překvapivý, ale za pozornost stojí poměrně bohaté spektrum vysvětlení. Pro KDU-ČSL je to špatné řešení, protože praxe ukazuje, že jde o nefunkční systém. Realisté jsou jednoznačně proti, i kdyby to mělo znamenat ztrátu evropských dotací.  Blok proti islamizaci – Obrana domova se odvolává na nízkou legitimitu bruselských úředníků, kteří prý nemají právo nic České republice nařizovat. Sdružení pro republiku pak ihned upozorňuje na to, že je proti již od devadesátých let, protože Miroslav Sládek věděl vždy vše jako první a ostatní dnes jeho program jen vykrádají. Vzhledem k tomu, jak se náš stranický systém poslední roky radikalizuje, je třeba přiznat, že v této věci má tento nestor české krajní pravice úplnou pravdu. 

Podle většiny kandidujících stran by státy EU neměly řešit otázky týkající se azylu a uprchlictví jednotně a koordinovaně. Převážně s odkazem na právo každého státu určovat si svou migrační politiku. Až za tento argument pak jde Blok proti islamizaci – obrana domova. Tato politická formace totiž neřeší ani tak situaci České republiky jako situaci států na západ od našich hranic, které prý podlehly sebenenávisti a není žádoucí je následovat.

Zajímavý je postoj ODS, který je podle našeho názoru značně schizofrenní. Kdysi mocná strana se totiž domnívá, že by azylová politika má zůstat v pravomocích jednotlivých členských států, ale ostrahu hranic a řešení uprchlické vlny je třeba řešit koordinovaně na evropské úrovni. Jak však řešit jednotně uprchlickou vlnu a ochranu hranic při rozdílné azylové politice a volném pohybu osob už nespecifikují. Strana Miroslava Sládka vnímavě dodává, že když nechtějí nikoho přijímat, není třeba ani nic koordinovat.

Volný pohyb osob by poté rádo zachovalo jednadvacet kandidujících stran. Proti je jen Česká strana národně sociální, podle které schengenský prostor nikdy nefungoval, a Blok proti islamizaci – Obrana domova. Tato politická formace je totiž velmi znepokojena situací v sousedním Německu. V rozporu se svým názvem na tento problém nemají názor Rozumní. Podle jejich názoru je sice svobodné cestování příjemné, ale je třeba si položit otázku, zda stojí za rizika s ním spojená. V této věci jsme toho názoru, že strana, která již v názvu vyjadřuje svůj odpor vůči diktátu EU, by si na tuto otázku měla dokázat odpovědět již před začátkem volební kampaně. Druhou stranou, která nemá v této věci jasno je Strana práv občanů, což je zvláštní, protože pan prezident Zeman se k tomuto tématu vyjadřuje rád a často.

Autor a autorka pracují v organizaci KohoVolit.eu. Analýza je výstupem projektu, který podpořil International Visegrad Fund

 

0
Vytisknout
4769

Diskuse

Obsah vydání | 13. 10. 2017