Katalánská krize: Premiér Puigdemont překročil Rubikon?

11. 10. 2017 / Karel Dolejší


Krátce po neústavním referendu z 1. října mnozí očekávali, že katalánský premiér Carles Puidgemont vyhlásí nezávislost do dvou dnů, jak předpokládá příslušná katalánská norma. Nakonec se rozhodl počkat - nicméně včera v noci během projevu v katalánském parlamentu nezávislost opravdu vyhlásil. Vstřícným krokem vůči Madridu má být její "pozastavení", které podle Puigdemontova návrhu představuje ruku podanou k jednání. Španělský premiér Mariano Rajoy už ale předem prohlásil, že podmínkou jakýchkoliv jednání je "návrat Puigdemonta k dodržování zákonů" - tj. zrušení celého procesu vyhlášení nezávislosti odmítnutého ústavním soudem. 



Puigdemont si to zjevně představuje jinak. Konečně zdá se pochopil, že jednostranné vyhlášení nezávislosti, nota bene na základě hlasování, kterého se nezúčastnila ani polovina oprávněných voličů, kromě odmítnutí soudem mělo i řadu dalších vad a nesplnilo tedy běžné mezinárodní standardy (absence transparentnosti a kontrolních opatření...), mu v Evropě neprojde. Pokud nezíská souhlas Madridu s odtržením, evropští politici rozhodně s uznáním Katalánska nebudou spěchat. A v případě že k secesi dojde takovýmto nestandardním způsobem, těžko někdy někdo donutí Madrid, aby při budoucích přístupových jednáních nevetoval členství Katalánska v EU. 

Ostatně totéž Španělsko provede milerádo i v případě, že se Skotsko přece jen nakonec odtrhne od Británie a požádá pak o vstup do Evropské unie. Skotští nacionalisté patří k nejhlasitějším podporovatelům katalánských, účty skotské premiérky Nicoly Sturgeonové na sociálních sítích spadají spolu s ruskými do top ten v hitparádě mediálních zdrojů katalánských separatistů. Sturgeonová se na rozdíl od ostatních evropských politiků v katalánské krizi otevřeně angažuje a nedává najevo žádnou zdrženlivost. Úterní Puigdemontův projev byl prošpikován odkazy na skotský precedent, jakkoliv se obě referenda, jejich zákonný rámec i postoje centrálních vlád obou zemí neuvěřitelným způsobem liší. Madrid to sleduje a už teď je možná rozhodnut zatnout Skotsku evropský tipec v každém případě - bez ohledu na to, jak katalánská krize skončí. 

A ta se opravdu nevyvíjí dobře, protože pozice obou stran se přes Puigdemontovo symbolické gesto vlastně nesblížily ani o milimetr. Katalánský premiér tvrdí, že mu referendum z první říjnové neděle poskytlo mandát k vyhlášení nezávislosti a že nemůže uhnout. Faktem však je, že jde o mandát velmi slabý. Více než polovina voličů nehlasovala a odpůrci odtržení referendum bojkotovali. Řádný postup by vypadal následovně: Dohodnout se s Madridem na podmínkách pro secesi, předložit novelu ústavy, prosadit ji v madridském parlamentu a vypsat řádné referendum. Touto cestou ovšem katalánští nacionalisté zjevně jít nechtěli a ani nechtějí. 

Vláda v Madridu dlouho odmítala uvěřit, že to úřady v Barceloně s neústavním referendem a odtržením vůbec myslí vážně. Premiér Rajoy nakonec přijal katalánské hlasování jako osobní urážku a zcela se zatvrdil. Státnicky uvažující poslanci by tedy měli "zabejčeného" Rajoye, který nejdříve nekonal a na závěr konal způsobem,  který vystavil Španělsko odsouzení mezinárodní veřejnosti kvůli policejnímu násilí, odvolat - a rychle jmenovat nového premiéra s jinou "osobní chemií". 

Totéž by ostatně velel zdravý rozum i Kataláncům v případě Puigdemonta, jenž má velmi podobný osobní problém. Ale to píšu vlastně jen pro pořádek, protože pokud jde o radikální katalánské nacionalisty, zdravý rozum tuto skupinu lidí zjevně opustil už před velmi dlouhou dobou.  

 Madrid ze svého stanoviska nevidí u Puigdemonta žádnou podstatnou změnu v postojích - a už se vyjádřil, že na odtržení Katalánska bude reagovat podle kontroverzního článku 155 španělské ústavy. Podle tohoto ustanovení může španělská vláda převzít regionální správu v Katalánsku. Vůči tomuto ustanovení panují mezi Španěly značné pochyby a je považováno za extrémní. V parlamentu převládá názor, že čl. 155 je možná "příliš silná káva". Počítá snad Puigdemont s tím, že poslanci nakonec donutí Rajoye změkčit jeho přístup a zahájit jednání podle podmínek, které si diktuje Barcelona? V tom případě se ale dost možná přepočítal. Katalánci mají nepochybně v Madridu mnohem více hlasitých přímluvců, než kolik pod jejich vlastní vládou zbylo nezastrašených unionistů - avšak to ještě automaticky neznamená, že v mimořádně vyhrocené situaci poslanci  premiéra opravdu nepodpoří. Tím spíše, že možnou aplikaci čl. 155 v nedávném televizním projevu nepřímo podpořil i král Filip. 

Podle jaké procedury by tedy madridská vláda "vypustila džina" čl. 155? 

Musela by uvědomit katalánského premiéra, že má povinnost dodržovat všechny zákony, které podle ní porušuje. To už de facto udělala. Puigdemont musí odmítnout - což, vzhledem k Rajoyově interpretaci referenda o odtržení, už včerejším projevem také udělal. 

Poté má  vláda povinnost předložit záležitost senátu - horní komoře parlamentu, která ve španělském modelu zastupuje regiony. Ale zde mají vládní lidovci pohodlnou většinu, nelze tedy předpokládat, že by se návrh setkal s opravdu vážným odporem. 

Jinak se to ovšem má s možnými politickými důsledky opatření. V moderních evropských dějinách ještě žádná centrální vláda podobným způsobem regionální autonomii nezrušila. Nejen že ústavní čl. 155 může rozštěpit příznivce jednotného Španělska na dvě těžko spolupracující skupiny - především má potenciál vyvolat řetězovou reakci v Baskicku, Galicii a také v zahraničí, které přihlíží; a i když si nepřeje Puigdemontovo vítězství, že všeho nejméně stojí o další záběry policejního násilí z Barcelony. A takové násilí by tentokrát mohlo být nejen mnohem rozsáhlejší, ale také vytrvalejší než epizoda, která Evropu šokovala na počátku října. 

Do této chvíle měl ještě katalánský premiér Puigdemont manévrovací prostor. Namístě jsou však vážné obavy, že včera definitivně překročil Rubikon a není pro něj cesty zpět. Jeho protějšek v Madridu dává neustále najevo, že bez odmítnutí referenda Barcelonou není o čem jednat -  a že jediné o čem ještě uvažuje je zrušení katalánské autonomie. Brusel se opakovaně vyjádřil, že spor je primárně vnitřní záležitostí Španělska. Zázračný vstup nějakého politického deus ex machina nelze očekávat. 

V tuto chvíli všechny zprávy nasvědčují možnosti, že se v Katalánsku schyluje k velké politické tragédii s vážnými dopady na celý kontinent. 

0
Vytisknout
2066

Diskuse

Obsah vydání | 13. 10. 2017