Český prezident pod palbou aneb Bouře ve sklenici vody

12. 10. 2017 / Daniel Veselý

Když jsem před pár týdny psal o tom, jak působení Miloše Zemana ve světě prohlubuje mezinárodní izolaci České republiky, netušil jsem, že český prezident může mít i světlé chvilky, jak ukázal před Parlamentním shromážděním v Radě Evropy. Přestože se na jeho hlavu unisono snesla palba kritiky ze strany českých a ukrajinských politiků, jakož i některých českých novinářů, prezident ve skutečnosti neřekl nic skandálního, což je obyčejně jeho doména.

Když český prezident vystoupí před mezinárodním publikem, lze většinou s napětím očekávat, že se dopustí nějakého faux pas, což setrvale poškozuje pověst České republiky. Jestliže Miloš Zeman ve svém projevu v Radě Evropy poukázal na neefektivnost protiruských sankcí a označil anexi Krymu za „fait accompli“, můžeme mu po právu vytknout, že prezentoval postoje, jež se diametrálně liší od oficiálního stanoviska české vlády. Ano, potud je kritika hlavy státu zcela oprávněná a koneckonců není to poprvé, kdy k tomu došlo. Podle mého soudu je však záhodno v klidu a bez zjitřených emocí analyzovat klíčové Zemanovy teze, jež jednoduše reflektují syrovou realitu.   

Přijde-li na přetřes účinnost či spíše neúčinnost protiruských sankcí, není důvod, proč bychom Zemanovi nemohli dát za pravdu. Kupříkladu studie amerického think-tanku Foreign Policy Research Institute, jehož výzkumníky nelze ani v nejmenším podezírat z nadbíhání Kremlu, dochází k závěru, že sankce uvalené na Ruskou federaci nejsou příliš efektivní, neboť jejich implementaci bezděčně oslabilo úspěšné šíření myšlenek otevřeného trhu. A třebaže se názory expertů v tomto ohledu různí, o výrazných slabinách či přímo škodách způsobených sankční politikou vůči Rusku se hovoří zcela otevřeně.

Český prezident naopak preferuje „komunikaci mezi lidmi na všech úrovních“, zasazuje se o prohloubení podnikatelských aktivit mezi Evropskou unií a Ruskem a podporuje mezinárodní výměnu studentů, protože jen tak lze „změnit politiku zemí, které chápeme jako nedemokratické nebo polodemokratické“. Navíc sankce a blokády podle Zemana psychologicky zvyšují popularitu ostrakizovaných politiků, což názorně dokazuje vysoká domácí popularita Vladimira Putina. Český prezident soudí, že Rada Evropy by měla posilovat dobré vztahy mezi zeměmi a pokud chceme změnit chování té které země, je třeba akcentovat dialog prostřednictvím workshopů, seminářů a konferencí. Jen tak můžeme překlenout propast mezi Evropskou unií a Ruskem.

A pokud sankční politika EU vůči Rusku nikam nevede, nezbývá nám, než se nad Zemanovými návrhy zamyslet, jakkoliv se mnohým z nás mohou zdát idealistické.          

Český prezident však vyvolal vlnu pobouření svým výrokem o anexi Krymu a rovněž návrhem kompenzace „ve prospěch Ukrajiny, například ve finanční podobě či prostřednictvím ropy a zemního plynu“. Není žádným velkým tajemstvím, že celé řadě českých politiků a novinářů je Zemanův vstřícný postoj k Rusku solí v očích. Ruský zábor Krymu je porušením mezinárodního práva a většina zemí tento kontroverzní krok odmítá, nicméně místy až hysterická palba tuzemské politické a novinářské scény na hlavu státu by byla na místě, kdyby střelba téže razance platila i pro Zemanovu neúnavnou podporu izraelské kolonizační politiky - notabene když prezident v Radě Evropy zdůraznil svou neochvějnou podporu Izraele v odpovědi na otázku z pléna.

Leč Izrael se na rozdíl od Ruska těší pověsti plně demokratického státu, a proto jsme vůči jeho opresivní politice na Blízkém východě shovívaví. Přitom je třeba, abychom na své spojence, kteří represi cynicky halí do demokratického hávu a vzletných idejí, uplatňovali přísnější metr než na země, kde panuje autoritářský nebo diktátorský režim. Nic takového se ale neděje. Naopak česká politická reprezentace včetně Hradu za vydatné podpory žurnalistické obce Izrael chápe jako stát, který ve velice obtížných podmínkách hájí vznešené demokratické principy. Odsuzujeme-li ruskou anexi Krymu, je třeba jedním dechem také odsoudit anexi východního Jeruzaléma a Golanských výšin a další ilegální aktivity Tel Avivu, příkladně plánovanou expulzi 150 tisíců Palestinců, jinak budou naše morální imperativy jen mlácením prázdné slámy. 

0
Vytisknout
5726

Diskuse

Obsah vydání | 17. 10. 2017