Vysoká škola, praxe v zahraničí, úspěšná kariéra? I tak v ČR nejspíš po padesátce zůstanete bez práce

13. 10. 2017 / Anna Kočicová

Absolvovala prestižní vysokou školu, léta pracovala v zahraničí, skvěle ovládá cizí jazyky… přesto se paní Jiřině nedaří najít práci. Vypadá to, že na vině je její věk: 57 let. Lidé po padesátce tvoří v současné době největší skupinu nezaměstnaných v ČR a jejich počet stále roste.

S projevy diskriminace se nezaměstnaní ve věku nad 50 let setkávají velmi často. Ve většině případů představuje zásadní problém už dostat se k samotnému pohovoru - rozeslané životopisy zůstávají zpravidla bez odpovědi, a to zejména tehdy, pokud v nich zájemce o práci ponechá své datum narození.


V současné době se často setkáváme s názorem, že kdo chce pracovat, uplatnění najde. Pro kategorii nezaměstnaných +50 jde ovšem o mýtus, který se vzhledem k obecným statistikám daří vyvracet jen stěží. Příběhem Jiřiny Castorena chceme upozornit na fakt, že je situace vážnější, než se zdá. Nejde bohužel o příběh výjimečný, podobné čteme či slýcháme od klientů naší neziskové organizace velmi často.

Příběh Jiřiny Castorena

Vystudovala mezinárodní právo, pracovala ve státní správě a mezinárodních organizacích, po roce 1990 absolvovala studijní pobyty v zahraničí. V jedné z dalších životních kapitol pak žila v Mexiku, kde pracovala jako externí dopisovatelka pro DeutscheWelle a získala zkušenosti v soukromé obchodní společnosti. V Mexiku také stačila s kamarádem založit malou firmu v oblasti cestovního ruchu, vdát se, porodit syna, ovdovět.

Po odjezdu z Mexika se paní Jiřině naskytla další zajímavá pracovní příležitost, tentokrát v Evropské komisi v Lucemburku. Tehdy ještě netušila, že bude na dlouhou dobu poslední. Po návratu do Prahy jí bylo 55 let a o její zkušenosti jako by najednou profesní svět ztratil zájem. Stále dokola absolvuje nejrůznější pracovní pohovory, nicméně bez valného výsledku. Přestože mluví anglicky, španělsky, rusky, francouzsky a německy, nadprůměrná jazyková vybavenost jí zjevně není nic platná.

Jiřina Castorena se však rozhodla nevzdávat a podělit se o svůj příběh s veřejností, aby na problém generace +50, a to zejména žen, upozornila.

Příspěvek Jiřiny Castorena

„České ženy jsou vzdělané - a chudé. Naši rodiče nám od mládí vtloukali do hlavy, že se musíme dobře učit, že musíme mít vysokoškolské vzdělání, abychom nebyly závislé na nikom, ani na mužích. Nevíme přece, co se může stát, a jedině takhle máme naději najít si dobré zaměstnání, které uživí nás i děti (prý lépe než předešlé generace našich matek).

Ani jednu z nás tenkrát nenapadlo, když nám bylo sedmnáct nebo až těch pětadvacet, že se dožijeme padesátky. A ouha! Najednou nikoho nezajímá naše dosažené vzdělání (učit se, učit se, učit se… dnes se používá anglický termín „life long education“), zahraniční zkušenosti, jazykové znalosti ani pracovní zkušenosti z mezinárodních firem. Pravda, na založení IT startupu nejsme už dostatečně připravené a energie také ubývá. Jen se nám padesátnicím vyčítá, že se nechceme stěhovat za prací, že neumíme zacházet s počítačem a neovládáme jazyky. To víte, absolventka Sorbonny je „málo svižná“, tak se jí zbaví, komu by se vlastně hodila? Pak uvidíme inzerát s pracovní nabídkou "vhodnou pro každý věk" a radostně zajásáme, abychom hned vzápětí zjistily, že jde ve skutečnosti o práci v mladém kolektivu vhodnou pro absolventy, což v praxi znamená "padesátnice, dále nečtěte, ani se nepokoušejte poslat svůj životopis." 

Takže nám nezbývá než začít od nuly… „A proč se ucházíte o tohle místo, když jste pracovala v zahraničí a mluvíte několika jazyky?" Otázka, kterou slýcháte na jednom výběrovém řízení za druhým. Málokdo si však uvědomuje, jaký problém je uživit adolescentní děti (v mém případě šestnáctiletého syna) a udržet je jen s pomocí příbuzných na středních školách, neboť získání vzdělání je prioritou. Děti pak pomáhají samy brigádami a začínají pochybovat o schopnostech svých matek („Jak to, že je moje talentovaná mamka se spoustou zkušeností na odpis?“) Ve výsledku pak jdou vzdělané české padesátileté ženy jako kdysi v padesátých letech minulého století pracovat do skladů a věznic, nebo se živí jako vrátné, uklízečky, pokladní v supermarketech či prodavačky. Zatímco v USA mají sedmapadesátiletou astronautku, tady jste v takovém věku odepsaná, ať už byste předváděla cokoliv.

Třetinu nezaměstnaných lidí v ČR tvoří lidé nad padesát let. O tomto neblahém fenoménu se sice začíná opatrně mluvit, ale zajímavé je, že mají jeho řešení na starost lidé mladí, a to jak na Ministerstvu práce a sociálních věcí, tak v nejrůznějších organizacích dotovaných z Evropské unie. A pak sociologové píšou o feminizaci chudoby. Inu, podle některých politiků jsme nenašly ty „správné chlapy“ a až příliš se spoléhaly jen na naše vzdělání a vědomosti.

 

Anna Kočicová 

 

Mediální komunikace PLUS 50, z.ú.

anna.kocicova@seznam.cz

0
Vytisknout
2686

Diskuse

Obsah vydání | 17. 10. 2017