Vzpomínky staré sedmdesát let

12. 10. 2017 / Zdeňka Přikrylová


Rýmařov (stejně jako celé severomoravské pohraničí, označované tradičně jako Sudety) byl do roku 1945 obydlen převážně německy hovořícími obyvateli. Jejich předkové osídlovali tento neblahobytný kraj už ve 13. století. Českých obyvatel zde bylo minimum, nejvíce za první republiky, ale i tehdy tvořili dosazení čeští úředníci, četníci, železničáři a jejich rodiny jen malé procento (v roce 1930 žilo v širším Rýmařově sotva 200 českých a přes 9 500 německých obyvatel). Po roce 1945 se poměr obrátil. Většina původních obyvatel byla deportována do Německa a na jejich místa (do jejich domů, hospodářství, živností, továren) byli během rozsáhlé dosídlovací kampaně lákáni Češi a Slováci ze všech koutů republiky a v rámci repatriace i ze zahraničí, např. z Rumunska.



V souvislosti s tímto zásahem – totální výměnou obyvatelstva – zdejší kraj charakterizují pojmy jako vykořeněnost, přerušená kontinuita, ztráta tradic a podobně. K tomu jistě přispěla poválečná snaha oficiální historiografie německou minulost Sudet vymazat z kolektivní paměti a přetrvávající strach současných obyvatel z návratu Sudetských Němců a z jejich případných požadavků. O Němcích se zde několik desítek let nemluvilo vůbec nebo jen ve zlém.

Od konce války, deportace původních obyvatel, jíž Češi říkají odsun a Němci vyhnání, a počátku dosídlování pohraničí uplynulo sedmdesát let. Listopadová revoluce a uvolnění vztahů se Západem mezitím umožnily navázat kontakty mezi původními a současnými obyvateli, rýmařovské nevyjímaje.

Velká část místních Němců byla po válce přesídlena do oblasti Zeilu nad Mohanem. Ten se stal centrem jejich setkávání i uchovávání dokumentů spojených s odsunem. Každý rok se koná svatoanenská pouť, zvaná Rýmařovská, ke kapli nad městem. V historické budově pod „čarodějnickou“ věží vzniklo péčí bývalého starosty Zeilu Christopha Winklera dokumentační centrum Treffpunkt Heimat, které soustřeďuje písemné, fotografické i hmotné doklady o životě Sudetských Němců v původní vlasti, o jejich odsunu a integraci do místní komunity v Zeilu a okolí.

První oficiální kontakty mezi současnými obyvateli Rýmařova a místními vysídlenci spadají do počátku 90. let, v širším měřítku se ovšem rozvíjejí teprve v posledních několika letech. Od roku 2014 jsou Rýmařov a Zeil partnerskými městy. Díky tomu začínají spolupracovat nejrůznější organizace, probíhají vzájemné návštěvy a hlavně výměna informací.

V roce 2015, v souvislosti se 70. výročím konce války a následné výměny obyvatel Sudet, začal v rýmařovském tisku vycházet seriál vzpomínek pamětníků – Čechů a Slováků, kteří Rýmařov a okolní obce dosídlovali, a také Němců, kteří je ve stejnou dobu nuceně opouštěli. Smyslem seriálu, který vychází už třetí rok, je zaznamenat vzpomínky očitých svědků a prostřednictvím jejich subjektivního vyprávění nahlédnout zlomové období nikoliv jako „velkou historii“, ale jako mozaiku osudů jednotlivců.

Vzpomínky Eduarda Englische k překladu do češtiny a publikování v rámci seriálu poskytlo muzeum Treffpunkt Heimat. Jsou jedinečné tím, že podrobně zachycují průběh tzv. divokého odsunu z Rýmařova, tedy prvních deportací německých obyvatel, které jsou méně zdokumentované než následný odsun organizovaný. Vzhledem k tomu, že chybí konkrétní fotografie, doplnili jsme Englischovy vzpomínky pro ilustraci snímky z odsunu organizovaného.


0
Vytisknout
3609

Diskuse

Obsah vydání | 17. 10. 2017