Krize v Katalánsku je zcela zbytečná. Politikové ale odmítají rozumná řešení

2. 10. 2017



Situace ve Španělsku se může rychle zhoršit, píše Giles Tremlett. Separatisté v katalánském parlamentu chtějí vyhlásit nezávislost do 48 hodin, i když výsledky referenda pořádaného za takovýchto okolností mohou být široce považovány za neplatné. Jednostranné vyhlášení nezávislosti může vést k tomu, že vládu v Katalánsku převezme Madrid.

Oba tyto kroky by výrazně prohloubily konflikt. Problém je, že obě strany si nárokují vysoce morální postoj. Španělský premiér Mariano Rajoy tvrdí, že byl vázán soudním rozhodnutím referendum zrušit, protože španělská ústava nedovoluje regionální vládě jednostranně vyhlásit referendum. Mnoho lidi se ale ptá, zda byla nutná ta míra policejního násilí.


Katalánský prezident Carles Puigdemont říká, že byl nucen vyhlásit referendum, protože to přislíbily separatistické strany, pokud by vyhrály volby v roce 2015. Oponenti v Katalánsku ho obviňují, že porušuje pravidla i své vlastní vlády.

V praxi je vyhlášení samostatnosti Katalánska neproveditelné. Mnoho Katalánců, kteří jsou proti separatismu - před nedělí jich byla většina - by zuřilo, kdyby jim někdo takto změnil státní příslušnost. Zahraniční vlády by Katalánsko neuznaly a vznikl by z něho párijský stát.

Ovšem pokušení mávat před Rajoyem rudým hadrem je zřejmě příliš velké.

Rayojovo odmítnutí povolit legální referendum  a jeho historie blokace přesunu moci katalánské regionální vládě byly především odpovědné za vzrůst separatismu v Katalánsku. 

Rajoyova reakce na nedělní hlasování bezpochyby podporu pro katalánský separatismus dále zvýšila a získala mu také podporu v zahraničí. 

Španělský premiér však legální referendum odmítá uspořádat, přestože ho velká většina Katalánců podporuje, včetně těch, kdo jsou proti samostatnosti. 

Rajoyova Lidová strana může zabránit kompromisu, i když ztratí moc. To je proto, že reformu může blokovat pouhá třetina parlamentu, kterou Lidová strana ovládá už 24 let a bude ovládat i nadále.

I separatistický blok v katalánském parlamentě má malou většinu křesel a zneužívá svou minoritní pozici. Získala tuto většinu při volbách, které byly inzerovány jako plebiscit o plánu na referendum a v nichž ziskala jen 47,8 procent hlasů. 

Existují řešení, avšak jejich součástí není Puigdemontův  separatismus ani Rajoyova neústupnost.

I když většina Katalánců dosud odmítala nezávislost, velká většina by chtěla větší autonomii. Socialisté jsou přesvědčeni, že by se toho dalo dosáhnout federalizací německých regionů německého stylu. Konfederace by také fungovala. 

Kdyby býval Jajoy nepožádal ústavní soud, aby seškrtal existující katalánskou chartu samosprávy, k nynější situaci by nedošlo. Skutečnost, že to soud v roce 2012 skutečně udělal a ignoroval názory jak španělského, tak katalánského parlamentu, ukazuje, že španělská ústava potřebuje opravit.

Velké referendum s řádnou kampaní, v níž by se jasně ukázalo, například, že nezávislé Katalánsko by bylo dočasně mimo Evropskou unii, byl pravděpodobně přineslo drtivé hlasování proti nezávislosti.

Je ovšem ale možné, že také ne. Je také možné, že separatisté budou požadovat referendum, až do té doby, než vyhrají a pak nenabídnou Kataláncům cestu zpět.

Ať je řešení jakékoliv, je zapotřebí politiků se schopností dělat kompromisy. Ve Španělsku nejsou. 

Podrobnosti v angličtině ZDE


0
Vytisknout
2835

Diskuse

Obsah vydání | 5. 10. 2017