Jedeme se pobavit do koncentráku

3. 7. 2017 / Jan Čulík

Zvláštní a poněkud děsivý byl v pondělí dokumentární film Austerlitz ruského režiséra Sereje Loznicy z koncentračního tábora v Sachsenhausenu. V souladu se známou a dlouhodobě zavedenou tradicí britského televizního pořadu Gogglebox (Bedna na čumění), při němž kamera snímá v domácím prostředí skupiny britských diváků a jejich reakce na vysílané televizní pořady, průběžně, jak se na ně dívají, učinil Loznica totéž ve svém filmu Austerlitz (pojmenovaném po stejnojmenném románu britského romanopisce Sebalda) – namířil objektiv své kamery na hordy turistů a návštěvníků, kteří po tisících přicházejí na prohlídku koncentračního tábora v Sachsenhausenu.


Film byl naprosto mrazivý. Ty tisíce turistů, které pravidelně zavalují Sachsenhausen, se totiž v tom koncentráku chovají naprosto nepatřičně. Fotografují se navzájem jako u pamětihodností – už jste se taky nechali vytotografovat před kremační pecí, kde se pálily oběti usmrcené v plynových komorách? Dnešní turisti to dělají běžně. Při průchodu koncentrákem se navzájem baví, poskakují, usmívají, jedí, užívají si. Přestože jim turističtí průvodci vyprávějí o hrůzách, které se v koncentráku dály, na ty tisíce návštěvníků to nemá vliv.

Jediný záběr, na němž výraz obličeje návštěvníků koncentráku vyjadřoval určité znepokojení,  byl natočen při zkouškách kamery. Dívali se na fotografie mrtvol. Moc to s nimi ale  stejně nehnulo.



Je to něco děsivého a nebezpečného, řekl po promítání režisér Loznica. Sám si však tyto reakce nedovede vysvětlit a domnívá se, že důvod pro ně je složitý. Snaží se turisti děsivé informace z koncentračního tábora vytěsnit? Pokud ano, proč tam po tisících chodí? Loznica si myslí, že je to proto, že je koncentrák blízko berlínského letiště, a tak se Sachsenhausen vedle berlínské opery stal jednou z nejnavštěvovanějších turistických atrakcí. Proč se pořád všude fotografují? Je to jakýsi mechanismus, jak se od hrůz na tomto místě izolovat? Je nezávazné chování turistů, spíš vhodnější pro letní dovolenou kdesi na pláži, důsledkem davové psychózy? Když vidím, že se v kobkách koncentráku všichni relaxovaně baví, proč ne já? Chovají se lidé na tomto místě nevhodně a bez piety proto, že od nacistického holocaustu už uplynulo mnoho desítek let a lidé tomu, co se tam dělo, nerozumějí? Ztratili strach?

Je to pozoruhodná výpověď o vztahu dnešní konzumní, průmyslové společnosti a masového turismu. Natáčel jsem filmy, v nichž byli lidé subjekty historie. Tito návštěvníci jsou pouze pasivními objekty.

Mrazivý dokument ze Sachsenhausenu by měl posloužit jako odrazový můstek k úvaze o tom, co se s námi děje.

0
Vytisknout
2883

Diskuse

Obsah vydání | 11. 7. 2017