Poněkud znepokojující celovečerní český animovaný film Lichožrouti

1. 7. 2017 / Jan Čulík




Se zájmem jsem se šel podívat na už loňský celovečerní animovaný film Galiny Miklínové Lichožrouti (2016) o kultuře miniaturních postav, upletených z vlny, které žijí v Praze a živí se ponožkami, které kradou lidem. Chtěl jsem totiž vědět, zda se Miklínové podaří udržet divákovu pozornost tímto námětem celých 83 minut. Vzhledem k tomu, že film je natočen podle knih básníka Pavla Šruta, Šrut se podílel na scénáři, umí psát a zjevně dokáže napsat nosný narativ pro celovečerní film, musím říct, že se divákovu pozornost víceméně udržet podařilo. Šrut je poučen českou i světovou literaturou a ví velmi dobře, co je směšnohrdinský epos (Válka žab a myší) a ten tady také vytvořil. Film Lichožrouti je víceméně parodií na gangsterské filmy, sleduje boj na život a na smrt mezi dvěma gangy těchto z vlny upletených postaviček, velikosti přibližně krysy (protože je to směšnohrdinský epos, tak se ukáže, že vlastně to zase takový boj na život a smrt není). Vzhledem k tomu, že se film docela konvenčně přidržuje schematu gangsterky, není asi překvapivé, že ho trochu financovala i firma HBO.


Asi povzbuzující je, že počítačová animace byla celá vyrobena v České republice, zřejmě má vazbu na počítačové hry, které se dnes v ČR vyrábějí. Zdá se tedy, že aspoň technicky jsou Češi na výši. Líbila se mi pozadí animace, stylizované scény z pražských ulic (samé tramvaje a rychle jedoucí auta kolem Palackého mostu; železniční most byl poněkud neústrojně posunut do centra města a říká se mu ve filmu železniční most, přestože po něm jezdí tramvaje). Doupě gangsterů na polorozpadlé lodi zakotvené u Palackého mostu připomíná film Těžký život dobrodruha z druhé světové války. Gangsterské doupě lichožroutů na půdě pražské vily a jejich šéf zase připomínají Dickensova Olivera Twista a šéfa londýnských zlodějíčků Fagina. Nic nového pod sluncem.

Zatímco scenérie Prahy, i když stylizovaná, byla řekl bych ve filmu docela povedená, opravdu odporné byly postavičky všech protagonistů. Kampak zmizela tradice českého kresleného filmu, která postulovala vlastní estetické hodnoty? Tyto postavy byly všechny na pohled tak hnusné, že to až navozuje dojem, že se autoři tohoto filmu záměrně pokusili zničit estetické cítění dětí, které snad tento film kdy sledovaly.

Film byl svým celkovým vyzněním jaksi znepokojující. Byl - anglický výraz je "self-conscious" - rozpačitý, řekl bych sám v sobě nejistý, divák z něho cítil, že se tvůrci neustále ohlíží, aby ze sebe vydali uspokojující výkon a splnili  veškerá očekávání. Působil nuceně. Chyběla v něm spontánnost a lidskost.


0
Vytisknout
2952

Diskuse

Obsah vydání | 4. 7. 2017