USA konečně přiznaly, že na budoucnost Sýrie nebudou mít významnější vliv

4. 7. 2017 / Karel Dolejší

Colum Lynch a Robbie Gramer v časopise Foreign Policy ZDE upozorňují, že Spojené státy jsou připraveny hrát v Sýrii druhé housle. O osudu diktátora a masového vraha Asada má podle ministra zahraničí Rexe Tillersona rozhodnout Moskva.

Za jinak stejných okolností ovšem o Asadovi nakonec rozhodne nikoliv Kreml, ale Teherán. To on vyslal již do Sýrie dvakrát víc vojáků, než kolik ještě efektivně zůstává režimním jednotkám. On opět financuje většinu výdajů syrského režimu a drží jej při životě leteckými dodávkami zbraní i ozbrojeného personálu. Pokud si Tillerson opravdu myslí, že Rusko bude moci o Asadovi rozhodnout samo, je na velikém omylu.

V Sýrii existovalo několik projektů spoléhajících na pomoc Američanů. Pentagon prostřednictvím CENTCOMu podporuje neostalinistické kurdské guerilly YPG na severu Sýrie. CIA do října 2016 podporovala vybrané prověřené skupiny sunnitské arabské opozice na severu. Na jihu země se americká pomoc pro arabskou opozici nyní snoubí s angažmá sousedního Jordánska a Izraele.

Tillerson dává jasně najevo, že kromě porážky IS Američanům v Sýrii z dlouhodobého hlediska na ničem doopravdy nezáleží. Co už ale neříká je, že USA přece jen chtějí omezit vliv Íránu, k čemuž jim má patrně napomoci i ustupování Rusům. K tomuto cíli ještě potřebují opoziční síly na jihu, které mají blokovat pozemní spojení mezi Íránem a syrským hlavním městem. Na severu, kde již USA opustily sunnitské arabské povstalce a kde jejich hlavní zájem na podpoře YPG vyprší po dobytí města Rakka, už podobné zájmy mít nebudou.

Čeští fanoušci kurdských guerill jsou přesvědčeni, že Pentagon strašlivě stojí o to vybudovat a udržet si na kudském území dlouhodobou vojenskou základnu, což prý přispěje ke stabilizaci kvazistátního kurdského útvaru usilujícího o rozdělení Sýrie (a později Turecka). Jenže Asad ani nacionalistická sunnitská arabská opozice na nějaké dělení země rozhodně nejsou připraveni. A podíváte-li se o pár set kilometrů jižněji, do Kataru, můžete právě sledovat v přímém přenosu, jak pomáhá dokonce strategická vojenská základna Spojených států emírům proti masivnímu nátlaku sousedních států. Tedy, že jim fakticky nepomáhá takřka vůbec, protože Trumpovy USA neprovozují žádnou soudržnou zahraniční nebo bezpečnostní politiku v regionu.

Pokud se Putin nerozhodne zbavit Asada nějakou zpravodajskou operací, syrský diktátor s krví půlmilionu spoluobčanů na rukou navzdory šestileté válce povládne dál. A nikdy se nevzdá dávno veřejně oznámené ambice dostat opět pod kontrolu celé syrské území, včetně kurdských kantonů. Ty se mu ještě donedávna hodily jako hráz proti arabským povstalcům pronikajícím z Turecka. Ale zmíněná role je již splněna a vyčerpána - mouřenín posloužil, mouřenín může jít...

Pokud by Washington po vojenské porážce IS v Sýrii byl ještě ochoten do něčeho investovat, byla by to blokace zásobovacích tras libanonského Hizballáhu vedoucích přes syrské území. Ale to předpokládá především vytvoření opoziční enklávy na jihu. Nikoliv vznik základen na severu, v oblastech, kde za východní hranicí leží území ovládané iráckými Kurdy, nikoliv proíránským režimem v Bagdádu.

Shrnuto, Tillerson signalizuje velmi slabý zájem Američanů o Sýrii, přesněji řečeno spíše jeho deficit.

A to je ovšem v příkrém protikladu se "zaručenými" zprávami, jimiž Čechy zásobují aktivističtí turisté propagující vládu jedné strany na severosyrských kurdských územích.

1
Vytisknout
4266

Diskuse

Obsah vydání | 7. 7. 2017