Láska pálívá

7. 7. 2017 / Václav Dušek

Prohnilí intelektuálové se uskupují do nebezpečných spikleneckých cechů; oj, spřízněni strachem. Infiltrace nevypočitatelných živlů zaplavuje pohodový svět břichatých zevlounů válejících se u zlatých a diamantových koryt; živá pravda i nicotné pravdy, bez důkazů. Pouhopouhé plané řeči jsou zatraceně k ničemu. Nenecháme se sekýrovat! Roztroušený magický realismu skonal. Lumpáci se ošívají, pozdě, zvolna přichází odplata. Být kladivem – nebo kovadlinou, dobře promysli, co odpovíš.

Spiklenci plíživého zla, krkolomní tajní milenci, prameny nevíry; chytit zlořečenou matronu za kratochvíli, pouze pro otrlé nádeníky. Lstivost se dnes cení, diletante. Přichyceni při činu, hledají urputně příčinu odhalení. Štěstí mít přítele, co tě v nouzi nezradí. Pomni, v tomto světě není nic navždy. Nehas, co tě nepálí, pravda pálívá. Tečka. Ať děláš, co děláš, nic neznamenáš. Kdo potřebuje revolucionáře po revoluci?! Pravá láska pálívá, už jsi zkusil?

Umění pro umění, pýcha nesmírná. Tvůrci tvoří hlava nehlava – takže ze slušné bytosti vytvoří podivnou zrůdu; i film snese kdeco, režisérská esa z kaliště hlupství, monstrózní domýšlivci, hledí do pokřivených zrcadel slavomanství v klamném domnění, že konzumenti jsou prostoduchá chasa. Umělecká monstra neznají hrdost – čirá neprodejnost jim však nehrozí. Začínali prý většinou chudí jak kostelní myši, chudost ducha, mrcha, setrvalá hodnota k proplacení. Mrtvá slova – pokora, skromnost, pravdivost, hlad po dokonalém obraze; máš-li smutek na duši, pusť si filmy divokého Emira…anebo vyslechni duet Suzi a Normana o klopýtání. Jurodivost odpuzuje měšťáckou chamraď, i když plevele se nadobro nezbavíš. Láska, páska – vyhýbej se dobrodějům, zachováš si čistou hlavu. Nevěříš? Uvěříš, čeká tě dalňaja daroga do zapomenutí.

Bůh miluje všechny lidi, děti však prý ze všeho nejvíce. I proto zřejmě ve městech po celé planetě přežívají křehcí maličtí v nedostatku, nestihly chuděry dojít k milosrdným branám. Pohozeni k dramatickému přežití, vypuzeni hyenovitými blízkými, svědci nelásky, surovostí, opilství, gamblerství, bití, ohavností – kde se nepostarají o potřebné, tam nevládne demokracie, ale prolhaná odpudivá lůza, zločinci mamonu, intrikánská cháska levopravá a pravolevá. Lidské stvůry páchnou zbabělostí a nezájmem o zchváceného bližního.

Zrno odděleno od plev hanebnými politickými nulami. Náhody: dětští vojáci páchají zvěrstva, vedeni ostřílenými nájemnými vrahy, mrzkými žoldáky. Mhouříme oči, i ta kuří. Spasiteli nejsme, nechceme být, není to pohodlné a vůbec už ne výhodné. Mrskáme se jako nitěnky v rybníku a očekáváme samé radosti. Dejte pokoj s dětskými feťáky, máme svých starostí nad hlavu – vezme si unylá diva seriálového prcka z vrby za manžela, setrvá v nevěře, ukáže nám konečně už krmidla, co dovolená u pohádkového moře, únavná cesta, zákeřná laxírka.

Dětská otrocká práce, kdesi daleko. Mlčením potvrzujeme hnipírdům, že konají dle práva. Existují místa, kde o lásku nezavadíš. Pupkatí svatoušci slouží bohoslužby a nemají strachu, že je Pán uvidí v trvalé nečinnosti potřebným dítkám; slova bývají neúčinná, lidské skutky zoufale pomalé. Křičíme, jak selhává škola – ale není času vychovávat z drzého klacka občana, rodinné trampoty laskavě vyřizujte doma. Zamyslete se nad vlastní slepotou, vyšeptalými pravdami a slovy nehodnými člověka. Intelektuálské výchovné odrhovačky bývají k smíchu. Dokážeme neslyšet, nevidět, ano, nemyslíme na maličké – hlavně, ať za námi nechodí. Láska pálívá i zabijí.

 

 

 

0
Vytisknout
3325

Diskuse

Obsah vydání | 10. 7. 2017