Budeme tvrdit, že vědecký pokrok nacismu nebyl vědeckým pokrokem?
8. 9. 2016 / Pavel Urban
Pan Čulík se v redakční poznámce k článku poukazujícím na spektakulární zachycení sportovců Leni Riefenstahlovou ptá, zda může být „umělec, který podporoval a šířil svými díly nacistickou ideologii, tedy zlo, považován za novátora, který světu dal něco původního a přispěl k lidskému poznání.“ A proč ne?
Nacistická Třetí říše byla státem, který byl vůči „svým“ velmi sociální (ledacos z toho převzalo skrze Protektorát poválečné Československo). Byl to stát, který do značné míry zlikvidoval nezaměstnanost a bídu zděděnou po hospodářské krizi, což jiným státům trvalo citelně déle. Byl to stát, který měl ve své době nejlepší silniční síť na světě a který jako první začal ve velkém stavět dálnice. Byl to stát, jehož rakety otevřely lidstvu cestu do vesmíru (byť účel jejich použití byl poněkud méně bohulibý). Byl to stát, který svoji životní úrovní, zdravotní a sociální péčí patřil ke světové špičce.
Tohle všechno je ověřená pravda. Pokud to napíšeme, stanou se rasismus Třetí říše, druhá světová válka a holocaust přijatelnějšími? Pokud ne, jaké etické a umělecké oříšky tu řešíme? Pokud ano, co je to, proboha, za etiku? A jak dlouho taková etika vydrží, pokud bude konfrontována s „neetickými“ fakty způsobem, kterému se nepůjde vyhnout?
Diskuse