I vystrašení a hlupáci mají nárok na politické zastoupení, ale manipulátory, lháře, rasisty a demagogy je třeba odhalovat

9. 9. 2016 / Jan Čulík

Mnoho let opakovaně poukazuji na to, že pokud český politický establishment, včetně médií, bude posedlý jen sám sebou, svou "pražskou kavárnou", bude se dál ujišťovat v tom, v jak dokonale blyštivém západním kapitalismu dokáží nyní (v Praze) žít, a nebude zjišťovat, proč jsou lidé frustrováni a jaké mají každodenní starosti, tento elitářský postoj, jímž je český establishment proslulý, povede nakonec k vzniku extremismu a destabilizuje to českou demokracii.

Protože, jak na to právem poukazuje Karel Dolejší, v demokracii mají právo hlasovat i naši spoluobčané, které případně pražská elita považuje za méněcenné či blbé. Pokud se nadřazeně odmítáme zabývat motivací jejich hněvu, povede to ke katastrofě.

Rozhlas BBC nedávno vysílal ve svém velmi zajímavém dokumentárním seriálu Great Lives (Vynikající životy) portrét vynikajícího amerického psychologa Marshalla Rosenberga, autora tzv. "nenásilné komunikace". Rosenberg věnoval celý svůj život úsilí odstraňovat nenávist. Vypracoval si pro to jednoduchou metodu.

Když se setkáte s člověkem, který vás nebo někoho ve vaší přítomnosti nenávidí, chová se agresivně a dští síru, Rosenberg se ho zeptal: "Co potřebujete?" "Jakou máte tu intenzivní vnitřní potřebu, co vám chybí, jak vám mohu pomoci?"

Je to zřejmě absolutní řešení. Rosenberga si brali politikové k jednáním o mezinárodních konfliktech, dokázal totiž tímto přístupem znepřátelé strany uklidnit a vlastně i do určité míry spřátelit do dvaceti minut.

Používali ho často v dílčích jednáních mezi Palestinci a Izraelci. Jednou se účastnil jednání skupiny palestinských rodičů, jimž Izraelci vyvraždili děti, a skupiny izraelských rodičů, jimž děti vyvraždili Palestinci. Nenávist byla z obou stran absolutní.

Svým přístupem "Co potřebujete?" "Co je motivací vaší zloby?" vyřešil Rosenberg i tuto situaci za dvacet minut. Ukázalo se, že rodiče zabitých dětí z obou znesvářených stran potřebují totéž a touží po tomtéž: touží po bezpečnosti pro své rodiny. To obě znesvářené strany spojilo.

Namísto vyvolávání nenávisti z neexistujících uprchlíků a šíření absurdních nesmyslů o tom, že islám je údajně zločinecké náboženství (jak si to může vůbec někdo racionální myslet? Odepsat půl druhé miliardy obyvatel této planety jako zločince? Nevidíte, jaký je to nesmysl?) bychom se lidí, posedlých nenávistí měli ptát, co potřebují, co je motivací jejich zloby. V dnešním Rozhovoru Britských listů upozorňuje záslužným způsobem rektor Masarykovy univerzity Mikuláš Bek, že se lidem ona zástupná zášť proti neexistující hrozbě proměnila v jakousi patologickou, iracionální zábavu. Jde o Dočasné poblouznění velikánským karnevalem, který se trochu zvrtnul.

Měli bychom se ptát, co lidem chybí a proč si tu sublimují strachem, nenávistí a rasismem.

Nelze ovšem tolerovat, Zemany, Wilderse, Trumpy, Ficy, Okamury, kteří lidmi záměrně manipulují ve svůj prospěch a záměrně pro svůj volební prospěch v nich vyvolávají strach a nenávist a zintenzivňují jejich víru v nesmysly. Takové jednání je neodpustitelné a je trestným činem.

Tyto trestné činy se ovšem v České republice nestíhají. Mám pocit, že ČR přijala trestní paragrafy č. 355 a 356 o hanobení národa, etnické skupiny či náboženství a o podněcování k nenávisti vůči skupině osob (pokud tyto činy pácháte ve sdělovacích prostředcích, máte být potrestán uvězněním na TŘI ROKY - kdy uvidíme jakéhokoliv autora nenávistných článků na Parlamentních listech za mřížemi?) i trestní paragraf o vyvolávání poplašných zpráv jen naoko, aby se zavděčila Bruselu před vstupem do Evropské unie, a nikdy neměla v plánu brát tyto paragrafy vážně.

Spláče ovšem nad výdělkem, protože vyvolávání nenávisti proti jiným lidem vždycky nakonec končí krveproléváním. Pachatelé verbálních trestných činů budou mít na rukou krev.

Karel Dolejší se domnívá, že Christoph Hasselbach v mnou kritizovaném jeho komentáři pro Deutsche Welle protestuje proti "politické korektnosti", která prý údajně brání německým politikům, aby zohlednili strach a nenávist některých německých občanů z uprchlíků. Osobně jsem tuto argumentaci v Hasselbachově článku nenašel, ale budiž. Nezdá se mi ovšem, že by Německo trpělo výrazněji politickou korektností a umlčovalo občanský strach - důkazem je přirozeně už sám článek Christopha Hasselbacha, že se o těchto věcech v Německu mluví, často, jako v Hasselbachově případě, nekompetentně.

Je ovšem nepřijatelné označovat šmahem všechny muslimy či uprchlíky za vrahy a kriminálníky - Německo, stejně jako například Velká Británie, takové výroky na sociálních sítích právem kriminalizuje - jestli je to "politická korektnost", tak za tu se stavím, protože vyvolávat nenávist vede k fyzickým trestným činům a je to nepřípustné.

Politikové by samozřejmě měli strach a nenávist části svých spoluobčanů zohledňovat a situaci vysvětlovat na konkrétních případech. Dovídáme-li se, že v případě mezinárodní výměny mladých studentů odmítla celá řada středních škol v České republice přijmout ze zahraničí gymnazistku v muslimském šátku (hidžábu) - je to šokující. Připomíná to třicátá a čtyřicátá léta dvacátého století, kdy v nacistickém režimu nesměly židovské děti chodit do školy.

Politikové, kteří jsou státníci, přece musejí předstoupit před veřejnost a vysvětlit, že takové chování je absolutně nepřijatelné. Všichni jsme lidi a nemůžeme své spolubližní ponižovat na třídu méněcenných osob.

Zdá se mi, že právě Angela Merkelová tohle německé veřejnosti vysvětluje velmi dobře. Není ani pravda, že nehovoří o bezpečnostních opatřeních. Jistěže v rámci bezprecedentní uprchlické krize udělala zpočátku řadu chyb: netušila například, že velká část členských zemí Evropské unie, zejména na Východě, se zachová xenofobně a fašisticky a jejich vlády pomoc lidem v nouzi zcela odmítnou. Jak na to už loni na podzim poukázal Uwe Ladwig, Merkelová měla asi zpočátku uprchlické krize jménem Německa poskytnout velkou finanční a infrastrukturní pomoc zemím na balkánské trase, jimiž tehdy procházely statisíce uprchlíků. Nebylo asi třeba je nechávat jít až do Německa, pokud by pomoc německého typu byla k dispozici i v Řecku, Makedonii, Srbsku, Maďarsku nebo Rakousku. Kdo to mohl tehdy vědět.

Dohoda Merkelové jménem EU s Tureckem, v jejímž rámci jsou uprchlíci násilně drženi na tureckém území, byla zoufalým řešením, když Evropa odmítla pomoci - řešením, které je nelidské, zejména proto, že Evropa ani neplní to, co přislíbila - 50 000 uprchlíků, kteří po uzavření balkánské cesty uvízli za děsivých poměrů v Řecku, mělo být rozmístěno podle této dohody do Evropy už dávno. Ve skutečnosti bude jejich rozmisťování do Evropy zřejmě trvat deset let. To se, jak informuje Patrick Kingsley, všichni mezitím zblázní. Už teď je mezi nimi množství mentálních poruch.

Ano, volební právo mají i vystrašení, i hlupáci. Situace není jednoduchá. Hasselbachův článek - stejně jako mnoho dalších obdobných článků v údajně "politicky korektním" Německu - však naznačuje, že Merkelová po nedávném volebním debaklu v bývalé NDR musí převzít aspoň část rasistického a xenofobního diskursu svých východoněmeckých spoluobčanů, jinak ztratí politickou podporu.

Možná, ale skutečný státník tohle nemůže udělat. Je nutno se ptát, jak to činil Rosenberg, "Co je příčinou vašeho hněvu?" "Co potřebujete?" A vysvětlovat, že ubožáci, kteří prchají před válkou a pronásledováním, nemohou za frustraci ve vašich životech.

0
Vytisknout
3617

Diskuse

Obsah vydání | 13. 9. 2016