Mezitím v Absurdistánu, část druhá

13. 9. 2016 / Tomasz Oryński

Mnoho lidí pochybuje o tom, zda je Antoni Macierewicz, ministr obrany ve vládě strany Právo a spravedlnost, vlastně normální. Projevuje se to především jeho jednáním jako velekněze smoleńského náboženství a v jeho tvrdohlavé konstrukci tohoto mýtu, založeného na konspiračních teoriích. Macierewicz například nařídil, že se při každé ceremonii, jíž se účastní polská armáda, musejí číst jména (vybraných) "padlých" při  "smoleńském atentátu" (takže účastníci varšavského povstání, osoby, které přežily nacistický koncentrační tábor i stávkující z Poznani v roce 1956 všichni museli dokázat, že vděčí za všechno prezidentu Lechu Kaczyńskému a jeho doprovodu). Všechna tato fakta zrovna neulehčují lidem úkol bránit obraz Antoniho Macierewicze jako rozvážného a odpovědného politika (zejména vzhledem k tomu, že znovu obvinil ruské letecké dispečery, že záměrně způsobili, aby letadlo s polským prezidentem havarovalo).

Avšak oči Poláků jsou nyní obráceny k Bartłomieji Misiewiczovi, šestadvacetiletému bývalému pomocnému prodavači ve venkovské lékárně, který zastává funkci Macierewiczova mluvčího a nedávno mu byla udělena Zlatá medaile za zásluhy při obraně státu. To vyvolalo rozhořčení, protože medaile byla vydána proti předpisům (zlatou medaili může dostat jen ten, kdo už měl nejméně pět let stříbrnou, a tu mohl dostat jen ten, kdo před tím měl nejméně tři roky bronzovou). Samozřejmě, strana Právo a spravedlnost se snaží vytvořit falešnou symetrii, poukazuje na to, že předchozí vláda dávala tyto medaile novinářům, což je v podstatě pravda, avšak rozdíl je v tom, že bronzové medaile dostali dlouholetý šéfredaktor významného polského vojenského časopisu či zkušený válečný korespondent.

Navzdory všeobecnému hněvu a vlně nenávisti a výsměchu, strana Právo a spravedlnost stojí pevně za svým mužem. Aby zdůraznili, že věří v jeho kvality, udělali ho členem výkonné rady jedné z největších evropských armádních holdingových společností. Porušili tím zákon, protože podmínkou členství v té radě je vysokoškolské vzdělání. I když Misiewicz tvrdí, že nějaký diplom má, ani jeho šéf tomu zřejmě nevěří, protože podmínky členství v radě armádního holdingu byly změněny, aby do ní mohl být Misiewicz jmenován.

Misiewicz sám žádný problém nevidí. Je si jist svou vysokou kvalifikací. Tvrdí, že je Macierewiczovým poradcem už deset let a "o obranu se zajímá" od té doby, kdy byl studentem na střední škole. Obojímu věřím. Když jsem byl malý kluk, taky jsem si hrál na vojáky a rád jsem četl knihy o druhé světové válce. Antoni Macierewicz také nedávno jmenoval devatenáctiletého syna svého kamaráda svým poradcem.

2. Polská kinematografie se zvedá z pokleku

Dlouho očekávaný (aspoň některými lidmi) film o atentátu ve Smoleńsku konečně přišel do kin. Je to samozřejmě další krok k vytváření mýtu o Lechu Kaczyńském, který byl tak dokonalým prezidentem a význačným státníkem, že neměly nepřátelské mocnosti jinou možnost než ho zavraždit. Samozřejmě, natáčení propagandistických filmů není nic nového, ale kritikové souhlasí: pokud jste čekali na novou Leni Riefenstahlovou, budete muset čekat dál. Ukázalo se, že film je totální, chaotický nesmysl, herecké výkony jsou horší než v některých levných TV seriálech (není divu, protože čelní herci jako Marian Opania, odvážně odmítli se na tomto projektu podílet), a skutečnost, že se tvůrci otevřeně pokoušeli natočit kopii filmu "Muž z mramoru" od Andrzeje Wajdy, činí jejich selhání ještě trapnějším.

I samotní tvůrci tohoto filmu neskrývají své zklamání. Režisér Andrzej Krauze se distancoval od konečného výsledku. Řekl "Nebyl jsem režisérem, neměl jsem vliv na obsazení". Jeden herec napsal na Twitteru, ""Je to škoda, že to takhle dopadlo". Ani Kaczyńského vlastní bratranec nevěří v další kariéru své životní partnerky, Beaty Fido, která hrála ve filmu Smoleńsk hlavní roku, protože jí obstaral místo asistentky europoslance za Stranu Právo a spravedlnost Karola Karského.

Lze však registrovat zajímavou korelaci ohledně názorů na tento film. Ti, jimž se film Smoleńsk "líbí", jsou většinou lidé, kteří potřebují vládě lézt kamsi. Tak herec Jerzy Zelnik se rozhodl neopustit výrobu tohoto filmu poté, co vyšlo najevo, že byl za komunistického režimu agentem tajné policie. Zelnik živě argumentuje, že film ukazuje pravdu, protože prý "opravdu došlo k nějakým explozím". Jeho vděčnost, že mu bylo odpuštěno, je tak silná, že ze sebe dělá naprostého idiota tvrzením, že "letadlo mělo přece stromy posekat tak, jak kosa seká obilí". Jedinou pozitivní recenzi filmu Smoleńsk jsem našel na webu radikálního pravicového bloggera, který se proslavil pomlouváním Jerzyho Owsiaka, ředitele významné charitativní organizace Wielka Orkiestra Świątecznej Pomocy. Poté, co prohrál celou řadu procesů pro pomluvu, Matka Kurka zoufale potřebuje zásah ministra Ziobra, protože už je (jak tvrdí) na pokraji bankrotu.

Avšak investoři by neměli mít žádné starosti. Ministryně školství se už vyjádřila, že na takový významný film by měly hromadně chodit školy. Samozřejmě, povinné to zatím není, ale učitelé v Polsku vědí velmi dobře, jak skončili jejich kolegové v Turecku, takže si nemyslím, že by se film Smoleńsk stal i finančním selháním...

3. Protixenofobní postoje jsou jen na export

Nedávné útoky na polské občany v Británii vyvolaly odvážnou reakci od polské vlády. Nejenže navštívili Spojené království dva ministři (Ziobro nakonec nemohl), avšak také dojednali spolupráci mezi polskou a britskou policií. Ukázalo se, že tou spoluprací bude, že spolu s britskými policisty bude hlídkovat v ulicích města Harlow, kde k útoku došlo, i jeden polský policista. Po dobu jednoho týdne. Ale přece, v tisku vyšly palcové titulky, že se polská vláda postará o své lidi, takže tohle je přece všechno, co potřebují, ne?

Bohužel ale polské ministry nezajímají špatné věci, které se jim dějí rovnou doma. Nedávno zbili ve varšavské tramvaji polského univerzitního profesora Jerzyho Kochanowského, protože tam mluvil německy. Polská vláda tento incident úplně ignorovala. V té situaci je možno považovat hlas známého propagandisty strany Právo a spravedlnost, novináře Grzegorze Wierzchołowského, za postoj těchto kruhů. A jeho postoj, i když se z něho posléze začal vykrucovat, se zdál hodně jasný: "Po tom všem, co Němci udělali ve Varšavě, skutečnost, že někdo dostal pěstí do obličeje za to, že mluví německy, TEPRVE NYNÍ, ukazuje Poláky ve velmi dobrém světle."

Když v takové atmosféře zveřejní na Facebooku Paweł Kukiz obrázek letadla, jak naráží do jednoho z věžáků WTC s nápisem "První vlna migrantů", je to vlastně jen dětská hříčka.