Co uděláte, když se ztratíte? Jdete toutéž cestou zpět...

Politická past příliš rychlého pokroku

15. 9. 2016 / Bohumil Kartous

Představte si, že jste se narodili po druhé světové válce, ve čtyřicátých, padesátých, šedesátých letech. Je dokonce tak trochu jedno, jestli to bylo v Československu, nebo na západě. Narodili jste se v době, kdy se ještě dal technologický pokrok měřit na desítky let a kdy míra adaptace na něj nepředstavovala nějaké významné nároky. Jistě, i tehdy byli lidé, kteří tak úplně nepřijali televizi a vystačili si nadále s rozhlasem, ale to bylo spíše bezproblémové staromilství. Měli jste před sebou od nějakých patnácti let narýsovanou určitou životní dráhu a odchýlit se od ní bylo spíše překvapení. Littera scripta manet, alespoň zdánlivě. Vzdělání pořád ještě jako chrám. Pevnost společenských autorit. Identita národa teprve začíná erodovat. Interpretace sociální reality podle několika málo ideologických šablon. Revolta jako problém adolescence s pomalým dopadem do papučí. Sci-fi jako sci-fi, ne jako žitý svět. Představa opakování mýtu o šťastném stáří. A tohle všechno se vám najednou rozpadá před očima v tekoucím světě, který neumíte zachytit, natož v něm surfovat. Co uděláte? Jednoduše ho odmítnete. 

Problém s politiky, jako je Trump, Johnson, Hofer, Zeman a všechny možné variace na silný politický populismus vyvolává otázku, co s tím. Velmi se obávám, že nic. Tady nejde o pouhé"znechucení" politikou jako hlavní příčinu toho, proč se lidé obracejí k podobným propagandistům světů minulosti, které už není možné znovu vrátit, natož restaurovat jejich někdejší slávu, ať už skutečnou, či domnělou.

Jde o hlubší problém, jehož je politika spíše důsledkem než příčinou, byť jde o vztah vzájemného ovlivňování. Pocit nejistoty a odmítání není způsoben zdaleka jen tím, že politika je nějak více špinavá nebo degenerovaná. Srovnání s 90. lety v ČR se neliší mírou skandálů. Liší se tím, jak je skandalizace multiplikována v novém digitálním prostředí. Většina si vůbec neuvědomuje, že se tím jejich vlastní vnímání světa okolo významně proměnilo a není schopna vytvořit si rychle kritický odstup. Nechají se pohltit, protože tento svět čtou neplatným kódem a neustále tak narážejí na to, že se věci mají jinak, než se domnívali.

Jde o obrovské riziko, které působí jako politická past. Kritická masa těchto lidí začíná politicky dominovat. Miloš Zeman je skutečnou ikonou pro ty, kdo nesouhlasí se stavem světa jak je a touží po návratu jistot světa, kterému lépe rozuměli. Světa, v němž se považovalo za normální kouřit na veřejných místech, v němž tlačenka a bůček tvořily široce společensky akceptovaný jídelníček, cikáni chodili do zvláštních škol, teplouši se scházeli pouze tajně a nebylo třeba se bát střetu s lidmi z jiných kultur. Světa, v němž důchod sice nebyl velký, ale nebyl ohrožen, v němž stáří nepředstavovalo vážný existenciální problém a nevyvolávalo dojem zbytečnosti. Kde proti sobě nestály kontroverzní interpretace a v němž dominantní obraz skutečnosti nebyl konfrontován jinými, často zcela protikladnými expozicemi. Kde celá jedna dimenze technologického pokroku nepředstavovala nepochopitelný svět dezorientace. V němž se dříve pevné pilíře jistoty drolí doslova před očima. 

Podobné motivy - a podobná sociodemografie voličů - provázejí Brexit, cestu za iluzí o znovunastolení skutečně "Velké" Británie či mimořádně pozoruhodný vzestup Donalda Trumpa. Make America Great Again. To vše pochopitelně za specifických kulturních podmínek daných zemí. Podstata je však velmi podobná.

S tímto stavem se společnost nebude umět jednoduše vyrovnat. Nejde o to, že jakmile odejde pár generací, problém zmizí. Ten problém se bude pravděpodobně reprodukovat a reálným scénářem příliš rychlého pokroku bude, že se začne pokrývat stále větší část společnosti.Podobně už dnes ohrožuje neschopnost orientace v rychle se měnící společnosti výchovu a vzdělávání dětí. Ještě ani nedospěly a už na ně dopadá zoufalá snaha jejich rodičů opakovat výchovné modely minulosti v nové realitě. Pro řadu lidí produktivního věku bude srážka s dalším rozvojem digitální iluze zdrcující. Z toho všeho mohou plynout retrográdní tendence a poptávka, která velmi rychle získá svou politickou nabídku. 

Populistům nikdy nejde o to, aby hájili skutečné zájmy lidí. Zneužívají deziluze a hledání jednoduchých a pochopitelných řešení. Ve světě ztracených bude nejjednodušším způsobem pro nalezení vnitřní jistoty cesta zpět. Ještě asi budou mít žně...

0
Vytisknout
4280

Diskuse

Obsah vydání | 16. 9. 2016