Bodláky Václava Duška
15. 9. 2016 / Václav Dušek
Sláva voličům, zase se netrefili. Tak nám zvolili anděla, paní Pučálková. Neříkejte, kde ho našli? U nás najdete všechno, my máme andělů vrchovatě a svatoušků dostatek. V tichém šeru kostela si vymodlíme zázraky. Netřeba příliš myslet, tvrdě pracovat, chutě pomáhat, vydatně chránit – v desateru chybí: Nepodvedeš. Vyvolení z volebního mumraje: Sie sind nicht blöd! Naopak: Die trottel sind wir! Es ist ein skandal! Jak říkáme v překrásném pohádkovém sudetském kraji. Volby v demokratické zátoce vypovídají o voličstvu nelichotivě. Poměry se nezlepšují - únava z politické nepolitiky, zklamání ze zvolených údů sociální spravedlnosti, nedokonalost práva, budoucnost zahalena v neproniknutelných mračnech - stálé masáže a koupele protivníků už skoro nikoho nezajímají.
A přece býváme šťastní.
Bulvární výchova - za jedna, brutalita k bližním - jedna, plus, lži - bez konkurence. Jisto jest, že do volebního guláše budou přisypány miliony prašulí, aby strany nebyly odstraněny z výborně placeného hřiště; schopní a neschopní, i schopní všeho, spojte síly, vzmužte se, zaduste voliče láskou nesmírnou, nebojte se sáhnout k podpásovým úderům. Dnes z huby vyletí jedovatá slova, zítra zajdete na panáka, zapomenete. Dobře tomu, kdo netrpí tvrdohlavou pravdou. Co je to pravda, příteli, zbožné přání dosáhnout nemožného nemožným.
Tolerance se nenosí. Zato ignorance ano. Nu, nahoře fouká, jak známo. I dostávají mnozí z vichru ujímání. Zbrojí za pochodu – označí protivníka nevybíravými slovy, číhají, jak se mu dostat na krk a přidusit syčáka v rozletu – když syčák rdousí syčáka, není nutno svolat pohotovostní parlamentní komisi k vyhledání pravdivého obrazu neskutečné skutečnosti; ochablost myšlení má IQ houpacího koně – kdepak, jak se říká v příhraničí od Waltershofu po Mückenberg: Das ist ein gedicht, mein lieb klapperschlangen.
Lidé věří a uvěří. Politická drobotina má ovšem velký úhyn. Vzpomeňme jen těch pohotových chlapáckých mrňousů, jak se s vykasanými rukávy vrhali do boje za demokratickou budoucnost, kde zvítězí láska a pravda, tak na tohle tvrzení neslyšeli – krčili se pod deštníkem velkého bratra, halasili, škemrali, obdivovali, podlézali, kličkovali, střečkovali – nu, bohatlo se, přikrádalo, obcházely se paragrafy, majetek se přesouval z bodu K do bodu D. Z najatých pěšáků se stávali přes noc bílé koně, spíše sloni.
Kdo nechce být klamán?
Pravdivá přiznání podávejte do konce kalendářního roku. Věřit - bláhovost. Nevěřit - psychická úchylka. Nevěřící kamarád, svírán pařáty utajené policie, podlehl vtíravé myšlence, že mu z bryndy pomůže psychiatr. Překonal nechuť k lékařům - byl objednán, přijel do vzdáleného města, kde dlel zázračný felčar.
Kouzelník kamsi odběhl a žoviální sestra ve svetru a džínách pozvala kamaráda do ordinace a nabídla mu malou svačinku. Polévku ze zeleniny hrubě pokrájené, rozlámané, dochucené maggim zapověděla - tuto laskominu pojídá doktor před slinícími pacienty, vykládá omráčeným bloudům pohádku: to ona dokáže bez prášků zázraky, hned dostaneš chuť žít! Otevřela lednici, a hle: lednice nabita zabíjačkovými pochutinami. Na otázku, jak návštěva pokračovala, se mi dostalo jasné řeči: Nečekal jsem dlouho, pojedl tlačenku, jelítka, jitrničku, ochutnal guláš a sulc, rozloučil se a odjuchal domů - k čemu se nechat klamat šarlatánem.
Šarlatánství je nakažlivé, lehce přenosné.
Možná se mi dostane výtek a nadávkem doporučení, kudy a kam se mám vydat, ale... Politický potěr od zázračně sametové revoluce dávno zahynul. Na návrší moci stále postává politický maratonec, vybojoval i na pohled nemožná vítězství, mluví, jako když bičem mrská, prý pije, chlastá - nevidno, že mu alkohol rozežral mozek, mnozí političtí naháči nemají z jeho mozku ani gram - prskají, štětí se, dušují se pravdomluvou, vystřelují obvinění.
Bojar Mirek Mirkovič Mirkov se baví pohledem na vyděšené šmudly a říkám vám, že kníže pronesl krasosmutná památná slova, když odpůrcům bojara vzkázal: Nejlepší hajnej bejval vždycky pytlák.
Kocourskovský dolíček si hýčkáme. Žijeme v zemi zázraků. I nemožné, jest možné. Můžeme v každém případě hlasitě rozsévat i osobní myšlenky. Odvahy netřeba. Uvidíme, až jí bude skutečně zapotřebí, kolik ji máme naskladněno.
Nashledanou prý v lepších časech, budou-li...
Diskuse