Když premiér mluví o soudní mafii
18. 9. 2026 / Petr Waniek Horváth
Předvolební mítinky bývají různorodé. Někdo přijde svého politika podpořit, jiný se chce na něco zeptat a další si prostě přijde poslechnout, co bude před volbami slibovat.
Na mítinku Andreje Babiše v Havířově ale zaznělo několik vět, které by podle mě neměly zapadnout mezi běžné předvolební řeči.
Jeden z účastníků Babišovi připomněl jeho starší výroky o poslanecké imunitě. Před lety říkal, že je imunita přežitek a že poslanci přece nejsou žádní nadlidé. Dnes už svůj názor zastává jinak. Letos v březnu ostatně Sněmovna nevyslovila souhlas s jeho trestním stíháním v kauze Čapí hnízdo.
Babiš na připomínku reagoval známým výrokem Miloše Zemana, že „jen blbec nemění názory“. Proč ne. Člověk může změnit názor. Může získat nové informace a zkušenosti a dojít k jinému závěru.
Jenže pak přišlo vysvětlení, které už stojí za větší pozornost.
Babiš řekl, že v době, kdy měl na imunitu jiný názor, ještě nevěděl, že existuje „mafie, která vás zavře na objednávku“.
Tady už nejde jen o změnu názoru na poslaneckou imunitu.
Takové tvrzení totiž říká něco velmi závažného o české justici.
A Babiš u toho nezůstal. Mluvil také o soudcích, kteří podle něj rozhodují bez důkazů, a kritizoval rozhodování soudů, které se podle něj odchyluje od rozhodnutí soudu prvního stupně.
Babišovy protimluvy, výroky, které si někdy navzájem odporují, a občas i věty, které se vzdalují základní logice, postupně vytvářejí určitý obraz politika. Člověk si při některých jeho vystoupeních opravdu připadá, jako by před ním stál generátor náhodně poskládaných vět. Jedna věta něco tvrdí, další ji začne popírat a třetí už přinese úplně jiné vysvětlení.
Samotná změna názoru samozřejmě není problém. Problém začíná ve chvíli, kdy se podobné protimluvy hromadí a člověk už jen obtížně rozlišuje, co je skutečný argument a co pouze momentální reakce na otázku.
A právě Havířov je toho dobrým příkladem.
Na jedné straně slyšíme, že máme nezávislé soudnictví, na druhé straně mluví premiér o soudní mafii, která může člověka nechat zavřít na objednávku. K tomu přidává kritiku soudců a výhrady k tomu, že odvolací soud rozhodne jinak než soud první instance.
Tyhle protimluvy nejsou jen stylistickou zvláštností. U člověka, který stojí v čele vlády, vytvářejí obraz toho, jak vlastně sám premiér chápe fungování státu, jeho institucí a především justice.
A právě u toho rozhodování soudů se trochu zapomíná na základní princip víceinstančního řízení.
Soud prvního stupně rozhodne. Odvolací soud jeho rozhodnutí přezkoumá a může ho potvrdit, změnit nebo zrušit. To není chyba systému. To je systém.
Kdyby druhá instance musela vždy rozhodnout stejně jako první, nebylo by příliš jasné, proč bychom ji vůbec měli.
Víceinstanční řízení je jednou z pojistek proti chybě. Soudce není neomylný a může mít jiný právní názor a první rozsudek nemusí být posledním slovem.
Samozřejmě lze konkrétní rozsudek kritizovat. Politik na to má stejné právo jako každý jiný člověk. Může tvrdit, že soud špatně vyhodnotil důkazy nebo že rozhodl nesprávně.
Ale něco jiného je říct, že se mi nelíbí rozsudek, a něco jiného říct, že za ním stojí soudní mafie, která lidi zavírá na objednávku.
A tady už se dostáváme od jednoho politického sporu k něčemu mnohem širšímu.
K důvěře lidí v právní stát.
Premiér totiž není jen další účastník politické debaty. Když podobná slova pronese člověk, který stojí v čele vlády, mají jinou váhu. Část veřejnosti je může vnímat jako popis skutečného fungování státu.
A pak se může stát něco velmi jednoduchého.
Člověk, který byl odsouzen a tvrdí, že je nevinný, si řekne: Vždyť i premiér říká, že existuje mafie, která lidi zavírá na objednávku. Proč bych tedy měl věřit tomu, že můj rozsudek byl vydán nezávisle a podle práva?
Právě proto je potřeba s podobnými výroky zacházet opatrně.
Ne proto, že by se soudy nesměly kritizovat. Kritizovat se samozřejmě mohou. Soudci nejsou neomylní a rozsudky nejsou nedotknutelné. Právě proto existují odvolací řízení a další opravné prostředky.
Poslanecká imunita je zase samostatná otázka. Ústava ji zná a podle čl. 27 odst. 4 Ústavy České republiky stanoví, že poslanec ani senátor nemůže být bez souhlasu komory, jejímž je členem, trestně stíhán. Pokud příslušná komora souhlas odepře, je trestní stíhání po dobu mandátu vyloučeno.
O rozsahu imunity se může vést legitimní politická debata. Stejně tak má Andrej Babiš právo svůj názor změnit.
Ale změna názoru je jedna věc a tvrzení o existenci soudní mafie druhá.
Pokud takové tvrzení zazní, mělo by být podloženo konkrétními důkazy. Jinak se z kritiky konkrétního případu velmi snadno stane obecné zpochybňování celé justice.
Soudní systém stojí mimo jiné na tom, že jeho rozhodnutí lze přezkoumávat. Právě víceinstanční řízení je jednou z pojistek proti chybám. To, že dvě soudní instance dospějí k odlišnému závěru, proto samo o sobě není důkazem selhání justice.
Je to důvod, proč máme odvolací soud.
Politik může nesouhlasit s jeho rozhodnutím. Může ho kritizovat. Může požadovat změnu zákona.
Ale když současně občanům říká, že máme nezávislé soudnictví, a zároveň mluví o soudní mafii, která zavírá lidi na objednávku, vzniká obraz justice, který si navzájem odporuje.
A některé protimluvy bychom neměli přehlížet jen proto, že zazněly na předvolebním mítinku.
Protože po volbách mohou jednotlivé politické sliby zapadnout.
Důvěra lidí ve stát se ale obnovuje mnohem hůř.
Diskuse